Hlinoš

Hlinoš
Údaje o jeskyni
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Místookres Rožňava
Zeměpisné souřadnice
Hlinoš
Hlinoš
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Propast Hlinoš na Dolním vrchu v Slovenském krasu. Na záběru sestup do Bílé šachty (-60 m) během výpravy jeskyňáře slovenské speleologické společnosti v létě 1997, která jako první dosáhla dna nově objevené jeskyně (-110 m). Jiskřivě bílý vykorodovaný Wettersteinský vápenec je překryt recentními povlaky splavených hlinitých sedimentů. Dobře viditelné jsou nástěnné žlaby korozního původu.

Hlinoš (číslování: 141) je dobře vyvinutá korozní propast čtvrtohorního stáří v rozvinutém stádiu vývoje. Nachází se v Slovenském krasu na planině Dolný vrch, v její východní části.[1] Patří do katastrálního území obce Hrhov (okres Rožňava). Ústí se nachází 2 m nad plochým dnem mohutné krasové jámy blízko hranic s Maďarskem v nadmořské výšce 396 m n. m.

Názvosloví

Název lokality byl odvozen v r. 1996 od lokálních geomorfologických poměrů - celá stráň krasové jámy i interiér všech zde přítomných povrchových i podzemních krasových útvarů je v důsledku intenzivního splachování zanesená mocnou vrstvou hnědých, mladých sedimentů. V době objevu byly intenzivně zvodnělé, v posledních letech sedimentární povlaky intenzivně vysychají, a mění se v kůry. Dochází k jejich destrukci, opadávání a hromadění na pseudodnu.

Objev propasti

Na jaře roku 1996 byla při rekognoskaci východní části Dolného vrchu, nedaleko mohutného jasanu, nalezena iniciální deprese s kruhovým půdorysem, průměru 2,5 m a hloubkou cca 0,8 m, vyplněná hlinitým sedimentem. Během tří prolongačních akcí v prvních zimních měsících roku 1997 bylo obnaženo ústí nově objevené jeskyně a zprůchodněna její vstupní, zavalená část. K průniku došlo v hloubce 3,5 m. Prvosestup byl proveden při omezené délce lana pouze na dno Hnědé šachty (-50 m); hlavní tah propasti byl vystrojen a prozkoumán na letní výpravě v r. 1997 až do hloubky 105,4 m. V dalších letech podstatně vzrostla délka jeskyně na cca 250 m, a to díky průzkumu a z něj vyplývajících nových objevů; překročena byla i hloubka jeskyně (-110 m), a to ze starého dna. Později byla náročnými prolongačními pracemi otevřená sonda Zuzana (dnes Sesterská propast), která pravděpodobně speleogeneticky souvisí s propastí Hlinoš. Vzájemné propojení bylo zatím konstatováno pouze na základě akustické zkoušky, fyzické propojení zatím nebylo objeveno. Objev jeskyně přísluší jeskyňářům ze Slovenské speleologické společnosti.[2] [3]

Geomorfologické, geologické a speleogenetické poměry

Vertikální jeskynní systém Hlinoš-Sesterská propast je situován ve východní části plošiny planiny Dolný vrch / Alsó-hegy v Slovenském krasu. Ústí jeskyní patřících s velkou pravděpodobností do jedné veritkální jeskynní soustavy jsou situována v jižní stráni mohutné krasové jámy, v linii nad sebou. Výškový rozdíl mezi nimi činí 11 m. Výškový rozdíl mezi ústím Hlinoše a dnem Turnianské kotliny v úrovni řeky Turňa činí 210 m. Výškový rozdíl mezi novým dnem v hloubce -110 m a dnem Turnianské kotliny v úrovni Turňa představuje 100 m. Výškový rozdíl mezi novým dnem a lokální erozní bází, kterou tvoří vyvěračka Kastélykerti-forrás v obci Tornanádaska v Maďarsku, představuje 116 m.

Mateřskou horninu tvoří masivní střednotriasový Wettersteinský vápenec lagunární facie. Jeskynní prostory jsou tu výrazně tektonicky predisponované; vytvořily se v důsledku korozní činnosti vertikálně cirkulující vody podél subvertikálně až vertikálně ukloněných struktur (dislokace). V korozně vyhloubených výklencích se zde někdy hromadí sférické útvary minerálu goethit centimetrového řádu.

Morfologie propasti

Propast tvoří relativně rozsáhlá, komplikovaná a dobře vyvinutá síť mohutných, převážně vertikálních jeskynních prostorů (šachty, komíny), oken, pseudohorizontálních pasáží, dómů. Do propasti se dá s využitím přírodních a instalovaných kotvících bodů sestoupit pomocí jednolanové techniky (Single Rope Technique). Jeskyně je v současnosti v nejvyšším, pátém stupni ochrany, patří do kategorie přírodní památky (ve smyslu Zákona č. 543 o OP a krajiny z roku 2002)[4] a vstup do ní je bez zvláštního povolení zakázán. Dominantní prostory v jeskyni tvoří Hnědá šachta, Bílá šachta, Zadní šachta, Zadní dóm a Frank-Zahradníčkův komín. Ten byl vylezen v r. 1998 pražskými jeskyňáři. Prostory menšího rozsahu navazují na Zadní šachtu, resp. na Bílou šachtu. Dno Bílé šachty tvoří především suť různé frakce. Stěny šachet pokrývají mocné nánosy splachových sedimentů a v Zadní šachtě i sintrová výplň především ve formě nátěku. V jeskyni se však vyskytují i sintrové útvary ve formě stalagmitů (stalagmit v Hribíkově Domku), stalaktitů, i drobných sintrových forem (pizolitická výzdoba).

význam

Propast Hlinoš indikuje mladé a intenzivně vertikální krasovatění této části Slovenského krasu. Je zajímavá ze speleoalpinistického hlediska, z hlediska speleogeneze i potenciálu, pokud jde o možnosti dalšího průniku. V roce 2008 se v jeskyni uskutečnily stopovací zkoušky s vybraným biologickým stopovačem - fágovou suspenzí bakteriofága H40/1. Propast Hlinoš je 2. nejhlubší propastí Dolního vrchu (1. Natrhnutá priepasť, 3. Obrovská propast), a v pořadí 12. nejhlubší jeskyní Slovenského krasu. V rámci žebříčku nejhlubších jeskyní na Slovensku figuruje na 37. místě.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hlinoš na slovenské Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.geology.sk [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  2. Gabriel Lešinský (1997): Nové objavy na planine Dolný vrch (1. časť). In: Spravodaj SSS, 28, 3/1997, Slovenská speleologická spoločnosť, Liptovský Mikuláš, s. 4-7
  3. Luděk Vlk et al. (2001): Dolný vrch. SMOPaJ Liptovský Mikuláš, 143 s.
  4. http://www.zbierka.sk/sk/predpisy/543-2002-z-z.p-6708.pdf
  5. Archivovaná kopie. www.sss.sk [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-12. 

Média použitá na této stránce

Hlinos Biela sachta.jpg
Autor: Gabishark, Licence: CC BY-SA 4.0
Priepasť Hlinoš na Dolnom vrchu v Slovenskom krase. Na zábere zostup do Bielej šachty (-60 m) počas výpravy jaskyniarov Slovenskej speleologickej spoločnosti v lete 1997, ktorá ako prvá dosiahla dno novoobjavenej jaskyne (-110 m). Iskrivo biely vykorodovaný wettersteinský vápenec je prekrytý recentnými povlakmi splavených hlinitých sedimentov. Dobre viditeľné sú nástenné žľaby korózneho pôvodu.
Legenda jaskinia.svg
Sign of cave to use in map's legend