Hlucholazy

Hlucholazy Głuchołazy
(c) Ralf Lotys (Sicherlich), CC BY 4.0 Hlavní náměstí
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°19′2″ s. š., 17°23′ v. d.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Opolské
Okres	Nisa
Gmina	Hlucholazy
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Hlucholazy
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,83 km²
Počet obyvatel	13 435 (2020)
Hustota zalidnění	1 967,1 obyv./km²
Správa
Starosta	Edward Szupryczyński
Oficiální web	glucholazy.pl
Adresa obecního úřadu	Rynek 15 48-340 Głuchołazy
Telefonní předvolba	+48 77
PSČ	48-340
Označení vozidel	ONY
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlucholazy^[1][2][3][4] (v současném úzu též Glucholazy,^[5][6][7] polsky Głuchołazy, historicky Kozia Szyja^[8] nebo Cygenhals,^[9] německy (Bad) Ziegenhals), latinsky Capri Collum) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství v okrese Nisa, sídlo gminy. Leží ve Slezsku^{[pozn. 1]} na soutoku Bělé Jesenické a Starynie v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice. Z geomorfologického hlediska se rozkládá na rozhraní Zlatohorské vrchoviny, Opavské pahorkatiny a Žulovské pahorkatiny. V červnu 2020 mělo 13 435 obyvatel.^[10] Prochází tudy peážní železniční trať Šumperk–Krnov. V minulosti se jednalo o lázeňské město.

Ziegenhals neboli dnešní Hlucholazy vznikly na počátku 13. století v rámci kolonizační akce prováděné vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou. První písemná zmínka pochází z roku 1249. Počátky města jsou stejně jako v případě sousedního Cukmantlu (Zlatých Hor) úzce spjaty s těžbou zlata, které bylo možné dobývat v tzv. měkkých (povrchových) dolech a také metodou rýžování ze zdejších řek včetně Bělé. Vrcholu svého hospodářského rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století. Vedle zlata se tehdy získávaly i další rudy, například železo, olovo, stříbro či měď, a rozvíjela se i podpovrchová těžba, čehož důkazem je například šestikilometrová Tříkrálová štola vyražená kolem roku 1550. V 17. století došlo k postupnému útlumu báňské činnosti.^[11][12]

V roce 1290 bylo niské panství vratislavských biskupů, na jehož území ležel Ziegenhals, povýšeno na knížectví. To se roku 1342 stalo lénem českých králů a bulou Karla IV. bylo v roce 1348 začleněno do Koruny české. Po první slezské válce v roce 1742 došlo k rozdělení Slezska a severní část Niska včetně Ziegenhalsu připadla Prusku. Město se ocitlo v blízkosti nové hranice a poprvé v jiném státě než Cukmantl. Náleželo teď k okresu Nisa (Landkreis Neisse), který se po správní reformě v roce 1815 stal součástí vládního obvodu Opolí (Regierungsbezirk Oppeln) v rámci provincie Slezsko, od roku 1871 ve sjednoceném Německu.

Šibeniční hora (polsky Góra Szubieniczna, německy Galgenberg) v západní části města upomíná na období 1622 až 1684, kdy byl Ziegenhals jedním z dějišť čarodějnických procesů ve Slezsku. Oběšením tam přišlo o život dvacet žen a dva muži.^[13]

V druhé polovině 19. století se v Ziegenhalsu rozvinulo lázeňství s využitím vodoléčebných metod Vinzenze Priessnitze a Sebastiana Kneippa. První lázeňský dům Juppebad byl otevřen v roce 1877. Na podnět Promenádního spolku (Promenadenverein) vznikl lázeňský park na severovýchodních svazích Parkové hory (Holzbergu), který spojila s městem promenáda – dnešní ulice Jana Pawła II.^[14][15] Současný název, který se v českých pramenech objevuje od konce 19. století a po druhé světové válce se v popolštěné podobě stal oficiálním, je podle některých teorií odvozen od původně ironického označení „hluché lázně“, jež mělo být projevem rivality mezi Ziegenhalsem a Frývaldovem (Jeseníkem).^[16]

V roce 1875 získal Ziegenhals železniční spojení s Nisou a Krnovem, na které se roku 1888 napojila trať z Hanušovic přes Frývaldov. Největšími průmyslovými podniky byly celulózka založená v roce 1893 a továrna na knoflíky fungující od roku 1910.^[17]

Po první světové válce si oblast Hlucholazů kvůli strategicky významné železniční trati nárokovalo Československo.^[18] Město však zůstalo na území Německa až do roku 1945, kdy bylo na základě Postupimské dohody přiznáno Polsku. Uvažovalo se pak o Hlucholazích jako jednom z míst, které mohou být odevzdány Československu náhradou za část západního Těšínska (tzv. Záolží),^[19] nakonec ale došlo pouze k malé úpravě hranice v roce 1958, kdy výměnou za Krasov u Vidnavy byl k Polsku připojen Skřivánkov a na několika místech došlo k „napřímení“ hraniční čáry.

Rudá armáda vkročila do Hlucholazů až 9. května 1945, tedy již po kapitulaci Německa.^[20] Město neutrpělo téměř žádné válečné škody.^[17] Původní německé obyvatelstvo nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených Sovětskému svazu a osadníci z centrálního Polska. Lázeňský status Hlucholazy po válce ztratily, na dřívější tradice však částečně navázala Specializovaná nemocnice Ministerstva vnitra (Szpital Specjalistyczny MSWiA, původně sanatorium pro tuberkulózní pacienty založené v roce 1948) a rekreační střediska FWP (Fundusz Wczasów Pracowniczych – „Zaměstnanecký dovolenkový fond“). V období socialismu se značně rozvinul průmysl: papírenské závody (Głuchołaskie Zakłady Papiernicze), textilní závody (Zakłady Przemysłu Odzieżowego), továrny na nábytek (Głuchołaskie Fabryki Mebli), výroba armatur (Fabryka Armatur Głuchołazy) a další. Na levém břehu Bělé Jesenické byla postavena panelová sídliště Koszyka a Konstytucji 3 Maja, na pravém pak sídliště Tysiąclecia. Město silně postihly povodně v červenci 1997.^[21]

• Historické jádro oválného půdorysu s dochovanou zástavbou převážně z 19. století, pozůstatky městských hradeb včetně 25metrové gotické věže Horní brány sloužící jako rozhledna, farním kostelem svatého Vavřince s gotickou fasádou o dvou věžích a barokním zbytkem z dob přestavby v letech 1729–1731 a hřbitovním kostelíkem svatého Rocha postaveným v roce 1627;
• Kostel svatého Františka z Assisi – novogotický z roku 1866, původně evangelický;
• Promenáda – nyní ulice Jana Pawła II, osa bývalé lázeňské čtvrti s historickými hotely a vilami, například hotel Sudety postavený na místě prvního lázeňského domu Juppebad nebo bývalý prázdninový dům Zaměstnaneckého dovolenkového fondu (FWP) Polonia, původně lázeňský dům Wilhelmsbad z roku 1892; s levobřežní částí lázeňské čtvrti, kde se nachází mj. sanatorium Skowronek (dříve lázeňský dům Ferdinandsbad z roku 1882) spojuje promenádu tzv. Houpací můstek (Most Huśtany) z počátku 20. století;
• Lázeňský park (Park Zdrojowy) na úpatí Přední kupy, založený v druhé polovině 19. století; revitalizace tzv. dolní části byla dokončena v roce 2009, horní pak v roce 2019; v blízkosti parku byla roku 2018 postavena šestiposchoďová gradovna;
• Parková hora (Parkowa Góra nebo Góra Chrobrego, německy Holzberg) – masiv Zlatohorské vrchoviny tvořený třemi horami: Přední kupa (Przednia Kopa, 467 m n. m.), Prostřední kupa (Średnia Kopa, 543 m n. m.) a Zadní kupa (Tylna Kopa, 527 m n. m.); rozkládá se zde lesopark, který na severovýchodě plynule přechází v Lázeňský park; na vrcholu Přední kopy byla v roce 1898 postavena romantická rozhledna Hohenzollernwarte a vedle ní vznikla v letech 1926–1927 horská chata Holzbergbaude, v současnosti jsou oba objekty zanedbány; poblíž se nachází kaple svaté Anny z roku 1908 a útes zvaný Visuté skály (Wiszące Skały);
• Tříkrálová štola (Sztolnia Trzech Króli), Horalská jeskyně (Grota Góralska) a Cikánská štola (Sztolnia Cygańska) – památky dolování zlata; nejznámější je Tříkrálová štola, původně odvodňovací o délce až šest kilometrů směrem ke Zlatým Horám vyražená kolem roku 1550; síť podzemních chodeb se dochovala jen částečně a v současnosti není zpřístupněna pro turisty;

Městem prochází Hlavní sudetská magistrála a Geotrasa sudetská.

• 

  (c) Ralf Lotys (Sicherlich), CC BY 4.0
  Věž Horní brány
• 
  Kostel svatého Vavřince
• 
  Kostel svatého Františka z Assisi
• 
  Pěší zóna v historickém centru
• 
  Promenáda
• 
  Lázeňský park
• 
  Horalská jeskyně
• 
  Visuté skály a kaple sv. Anny

Hlucholazy jsou železničním uzlem regionálního významu. Přeshraniční úseky do Mikulovic ve směru na Jeseník a Šumperk a do Jindřichova ve Slezsku ve směru na Krnov tvoří spolu peážní trať (viz železniční trať Šumperk–Krnov), která se spojuje s vnitrostátní polskou tratí č. 297 Hlucholazy – Nowy Świętów, jež je součástí spojení s Nisou. Vlaky Českých drah (v jízdním řádu 2020/2021 čtyři páry spěšných vlaků z Krnova/Bruntálu do Jeseníku/Lipové-lázní) úvraťují ve stanici Głuchołazy na severním okraji města, kde zastavují též vlaky polské společnosti Polregio do Nisy a Vratislavi (v jízdním řádu 2020/2021 dva páry). Ty jsou navíc prodlouženy do zastávky Głuchołazy Miasto (Hlucholazy město) ležící v blízkosti historického jádra a jednoho z obchodních komplexů, která tvoří přestupní centrum s autobusovým nádražím. V roce 2003 byla zrušena původní konečná vnitropolské trati – stanice Głuchołazy Zdrój (Hlucholazy lázně) v lázeňské čtvrti.

Městem prochází národní silnice č. 40 spojující katovickou konurbaci, Kandřín-Kozlí a Prudník s bývalým hraničním přechodem Hlucholazy/Mikulovice, kde se na ni napojuje silnice I/44 do Jeseníku, Šumperka a Mohelnice. Vojvodská silnice č. 411 vede na sever do Nisy a na jih k bývalému hraničnímu přechodu Konradów/Zlaté Hory, odkud je jejím prodloužením silnice II/445 přes Zlaté Hory a Vrbno pod Pradědem do Šternberka. Město nemá v současné době žádný obchvat.

Gmina Hlucholazy provozuje na svém území složeném z města a 18 okolních vesnic sedm městských a příměstských autobusových linek (Komunikacja Gminna).^[22] Regionální dopravu zajišťují podniky PKS Nysa (ve směru Nisa), PKS Głubczyce (ve směru Prudník), PKS Opole (do Opolí přes Prudník). Existují rovněž soukromí minibusoví dopravci (Euro-Bus Nysa, Auto-Fan). Linková přeshraniční autobusová doprava není provozována.

• Nieder-Olm, Německo
• Jeseník, Česko
• Mikulovice, Česko
• Zlaté Hory, Česko

• Hraniční přechod Mikulovice–Głuchołazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlucholazy na Wikimedia Commons
• Glucholazy.pl – oficiální webové stránky Městského úřadu (polsky)
• Encyklopedické heslo Ziegenhals v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Hlucholazy na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
• Hlucholazy na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky, německy)
• Turistický portál města Hlucholazy (polsky)
• Průvodce Hlucholazy na portálu Online-Reiseführer Oberschlesien (Online průvodce Horním Slezskem) (německy)