Hnutí 26. července

Hnutí 26. července

Movimiento 26 de Julio
Účast na Kubánské revoluci
Vlajka Hnutí 26. července
Základní info
Aktivní	1956–1965
Velitel	Fidel Castro

Hnutí 26. července (Movimiento 26 de Julio) bylo kubánské guerillové hnutí odpůrců diktátorského režimu Fulgencia Batisty pod velením Fidela Castra.

Vznik

Po Batistově nástupu k moci v roce 1952 okolo sebe začal mladý opoziční politik Fidel Castro shromažďovat dělníky a univerzitní studenty, se kterými začínal v utajení budovat první buňky odporu proti režimu. Tato skupina si říkala „Hnutí“. Počátkem roku 1953 čítala již na 1 500 bojovníků, mezi něž patřil také Raúl Castro Ruz, Fidelův mladší bratr.

Prvním plánovaným úderem byl útok na kasárny Moncada v Santiagu de Cuba, druhé největší kasárny v zemi. Za peníze z řad sympatizantů pořídil Castro zbraně a uniformy a jako datum úderu určil se svými nejbližšími důvěrníky 26. července. V plánu bylo přepadení kasáren, otevření zbrojnice, obsazení justičního paláce naproti kasárnám a sousední městské nemocnice. Zároveň se také měla rozšířit rozhlasem zpráva o přepadení, se snahou rozpoutat lidové povstání.

Na tuto akci Castro vybral pouhých 160 mužů. Proti stovkám ozbrojených vojáků tak stála hrst Castrových příznivců s několika málo loveckými zbraněmi.

Manifest z Moncady, který Castro přečetl svým spolubojovníkům před začátkem akce:

„Revoluce prohlašuje, že neudržuje žádné spojení s cizími národy a že není ovlivněna žádnou ideologií. Vyhlašuje svou pevnou vůli přivést Kubu na cestu hospodářského blahobytu. Vyhlašuje svou lásku a důvěru k ctnosti, cti, slušnosti člověka...Toto není třídní revoluce...Revoluce se opírá o ideály José Martího, její jedinou vlajkou je trikolora s hvězdou.“

Celá akce kvůli své nedostatečné připravenosti skončila nezdarem. Bylo zabito 8 povstalců, části se podařilo uprchnout a asi stovka byla zajata vojenskou policií a následně krutě umučena. Fidelovi a jeho bratru Raúlovi se podařilo uprchnout do hor nedaleko Santiaga, avšak zanedlouho byli objeveni armádní hlídkou a uvrhnuti do vazby.

Batista na celou situaci reagoval vyhlášením výjimečného stavu a hojným zatýkáním.

16. října dostal Fidel Castro příležitost se jako vystudovaný právník sám hájit a jeho slavná obhajovací řeč známá pod názvem „Dějiny mě osvobodí“ je dodnes mýtem kubánské revoluce. Po této řeči byl Castro společně s ostatními „chlapci z Moncady“, jak se jim později začalo říkat, odsouzen na 15 let vězení na ostrově Isla de Pinos.

Ve vězení s ostatními členy „Hnutí“ založil knihovnu a aktivně se věnoval výuce rétoriky, politické ekonomie a filosofie.

15. května 1955 Batista vyhlásil všeobecnou amnestii, která se týkala všech politických vězňů včetně Castra a spol. Tehdy Castro založil z podporovatelů v době věznění a z přeživších spolubojovníků z útoku na kasárny Moncada „Movimiento 26 de Julio“ – „Hnutí 26. července“ známé pod zkratkou „M-26“, nebo také „M-26-7“, odhodlané znovu shromažďovat síly proti Batistovu režimu.

Druhý úder – Sierra Maestra

Záhy po propuštění odjíždějí Fidel s Raúlem pod politickým tlakem do Mexika, kde Fidel poznal mladého argentinského lékaře a oddaného marxistu Ernesta Guevaru, známého jako „Che“. Společně tehdy začali připravovat invazi na ostrov a následně shromažďovat peníze i zbrojit. 26. listopadu 1956 tak byly konečně na Kubu vyslány zakódované telegramy, které oznamovaly brzký příjezd guerillos na palubě legendární lodi známé jako „Granma“.

Z pohoří Sierra Maestra tehdy vedla guerilla organizovaný útok a nakonec také díky podpoře obyvatelstva, především rolnictva, svedla po urputném a únavném boji, rozhodující bitvu v El Jigue v červenci 1958 a téhož roku 20. srpna Castro vyhlásil triumf v Radiu Rebelde a byl uznán za revolučního vůdce Kuby.

2. ledna Castro vstoupil do Santiaga de Cuba, kde se mu nepostavil na odpor jediný voják. Symbolicky obsadil kasárny Moncada a odjel do Havany. Takto zvítězila Castrova kubánská revoluce.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hnutí 26. července na Wikimedia Commons