Hořec bezlodyžný

Hořec bezlodyžný
Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď	hořcovité (Gentianaceae)
Rod	hořec (Gentiana)
Binomické jméno
Gentiana acaulis L., 1753
Synonyma
Gentiana kochiana hořec Kochův[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) je jedním z nejkrásnějších a nejoblíbenějších druhů rodu hořec, který však již z volné přírody České republiky vymizel. Lze jej však občas spatřit v okrasných skalkách kde patří mezi často pěstované hořce.

Rozšíření

Je to rostlina pocházející z hor, vyskytuje se až do alpínského pásma do nadmořské výšky okolo 3000 m. Hořec bezlodyžný je evropský endemit, roste v Pyrenejích, Juře, Alpách, Apeninách a ojediněle v Karpatech a balkánských pohořích. Na území České republiky před vymizením rostl na dvou lokalitách ve východní Moravě, v současnosti probíhají pokusy o jeho reintrodukci v Bílých Karpatech.

Nejčastěji roste na horských pastvinách a loukách s neutrální až mírně kyselou půdou. Nejvíce mu prospívají vlhká ale dobře odvodněná stanoviště s plným sluncem.^[3][4]

Popis

Vytrvalá přízemní bylina vyrůstající jen do výše 5 až 15 cm a vytvářející trsy. Z trvalého oddenku vyrůstá růžice eliptických až vejčitých, přisedlých, téměř kožovitých listů které mohou být dlouhé až 10 cm a z jejího středu pak jedna nebo více přímých, krátkých, někdy drobně olistěných lodyh ukončených jediným velkým modrým květem. Lodyha je někdy zakrnělá a květ zdánlivě sedí ve středu růžici. Jeho zelený, pětizubý kalich s cípy na bázi zúženými je nálevkovitého tvaru. Sytě modrá, 4 až 6 cm dlouhá, zvonkovitě nálevkovitá koruna je v ústí tmavozeleně tečkovaná, bezvousá a má mezi cípy zoubky. Slepené prašníky nesené pěti tyčinkami jsou v květu umístěny níže než blizna přisedlá na pestíku.

Rostlina vykvétá v závislosti na stanovišti od dubna do srpna, opylována je hmyzem. Výjimečně se může objevit pár květů i v pozdním létě nebo na podzim. Před deštěm nebo za dne bez slunečního svitu se koruna uzavírá. Stopka květu se při zrání semen prodlužuje a může přesáhnou i délku 10 cm. Plodem je tobolka s tmavšími, asi 1 mm velkými semeny která rozšiřují hlavně mravenci.^[3][4][5][6]

Pěstování

Květiny s názvem hořec bezlodyžný se často pěstují v zahradách jako skalničky, jsou to však velmi často jeho hybridy které bývají méně náročné na životní podmínky a déle kvetou. Tyto rostliny obvykle dobře přezimují i v mokré jílovité půdě bez dostatečné drenáže a následně i vykvétají, což by pravý druh nesvedl. Pro zdravý růst potřebuje přes léto slunné, dostatečně vlhké ale nezamokřené stanoviště, přes zimu mu vlhko škodí. Trsy se na stanovištích rozšiřují přirůstáním oddenků a dále semeny která poměrně dobře klíčí. V zahradách lze v pozdním létě rostliny rozmnožovat dělením trsů nebo řízkováním.^[3][4]

Ohrožení

Hořec bezlodyžný nebyl již po několik desetiletí na svých tradičních lokalitách spatřen a je proto veden v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" jako vyhynulý druh (A1). Mezi chráněné nebo ohrožené druhy je zapsán také v Itálii, Německu, Rakousku, Srbsku, Švýcarsku a na Ukrajině, na Slovensku se nevyskytuje vůbec.^[3][7]

• 

  (c) I, KENPEI, CC BY-SA 3.0

  Růžice listů a olistěná lodyhy

• 

  (c) I, KENPEI, CC BY-SA 3.0

  Korunní trubka

• 

  Pohled do koruny

• 

  Skupina nakvétajících rostlin

• 

  Květ

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hořec bezlodyžný na Wikimedia Commons