Hořec hořepník

Hořec hořepník
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď	hořcovité (Gentianaceae)
Rod	hořec (Gentiana)
Binomické jméno
Gentiana pneumonanthe L., 1753
Synonyma
Pneumonanthe vulgaris hořepník luční (Dostál 1989) [1][2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) je druh hořce s lodyhou vysokou až 60 cm a květy tmavě modrými. Lodyh je obvykle několik. Květenství je nevětvené, víceméně chudokvěté. Prašníky jsou spojené v trubičku.

Výskyt

Hořec hořepník se vyskytuje na střídavě vlhčích, na živiny bohatých a minerálními látkami dobře zásobených stanovištích, Severní hranice rozšíření dosahuje 60. rovnoběžky, prochází od Britských ostrovů přes jižní Skandinávií, Pobaltí, Karélií, Ural až na Kamčatku. Jižní hranice v Evropě je dána Pyrenejským, Apeninským a Balkánským poloostrovem, dále pokračuje přes Kavkaz, pohoří Střední Asie, okolí Bajkalu až po východní oblasti Sibiře. Vyskytuje se od hladiny moře až po nadmořská výšku okolo 1200 m.

V České republice roste v teplejších oblastech okolo větších řek a v rybničních zónách na pastvinných loukách, lesních světlinách a pasekách. Kdysi byl místy i hojný, nyní s likvidaci jeho přirozených biotopů se v ČR i celé Střední Evropě stává v posledních 30 létech poměrně vzácným. Škodí mu meliorace stanovišť (pokles spodní vody), ukončení kosení nebo spásání trávy a případné zarůstání keřovým patrem. Úspěšnost klíčení a přežívání juvenilních rostlin v hustém travním porostu nebo na zastíněném stanovišti je minimální, největší je v lokalitách s narušeným drnovým pokryvem (například pastvou). Vhodným biotopem jsou v našich podmínkách podmáčené louky svazu Molinion, slatiny, okraje rašelinišť a pastviny svazu Vilion caninae.^[2][3][4]

Popis

Vytrvalá bylina s přímou až krátce vystoupavou nevětvenou rýhovanou lodyhou dorůstající do výšky 10 až 60 cm. Je to hemikryptofyt, pupeny na tlustém, světle šedém šupinatém oddenku jsou těsně nad zemí a v zimním období jsou chráněny odumřelými listy. U starší rostliny vyrůstá lodyh několik. Jsou porostlé vstřícnými, přisedlými 1 až 3žilnými čárkovitými až čárkovitě kopinatými, po okrajích mírně podvinutými listy o délce 2,5 až 5 cm a šířce 0,2 až 1,2 cm, ve spodní části lodyhy jsou listy kratší.

Květy přisedlé vyrůstají jednotlivě na vrcholku lodyhy a květy na stopkách 3 až 6 mm dlouhých z paždí horních listů. Pod kalichem jsou dva listence. Květů nebývá na lodyze obvykle více než pět. Zvonkovitý kalich válcovitého tvaru je rozeklán asi do poloviny v pět čárkovitě kopinatých cípů. Kuželovitě srostlá nálevkovitá koruna dlouhá 2,5 až 5 cm, převážně tmavomodré barvy se zelenými skvrnkami a světlejšími pruhy, má také pět cípů prostřídaných malými zoubky. Bílé prašníky, otvírající se na straně přilehlé ke koruně, nesené pěti tyčinkami jsou v květu umístěny níže než přisedlá blizna na vrcholu pestíku dlouhého 15 mm.

Ve středoevropských podmínkách hořec hořepník kvete od konce června do počátku září. Jeho protoandrické květy, pyl uzrává o 2 až 3 dny dříve než je blizna schopná se opylit (nejsou ještě zralá vajíčka v semeníku), opylují převážně čmeláci, včely a můry vysávající ze dna květů nektar. Hmyz se přitom pylem sice zapráší, ale opylit jim může jen jiný, starší květ s již rozvitou bliznou. S dozráváním blizny povyroste v květu i koruna hustě pokrytá lepkavým pylem z vlastních prašníků a pyl se tak dostane se na stejnou úroveň s bliznou. Když se na večer koruna zavírá dosedne na bliznu, pokud tato nebyla dosud opylena cizím pylem opylí se vlastním. V září až říjnu dozrávají v jednopouzdrých tobolkách, 15 až 20 mm dlouhých a 3 až 4 mm širokých se stopkou do 2 cm, zploštělá bezkřídlá semena. Jsou velmi malá, 300 až 700 v jedné tobolce a roznáší je vítr na nepříliš velké vzdálenosti. Poprvé vykvétá až 5letá rostlina.^[2][3][4][5]Druh zaměnitelný snad jedině za hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), od kterého jej odlišují užší listy s nezřetelnými žilkami a krátce stopkaté květy.^[1]

Význam

Kořen hořce hořepníku, stejně jako ostatní hořce, obsahuje hořké glykosidy Gentiin a Gentiamarin. Pro jeho zřídkavý výskyt již není obvyklé využívat jeho kořene a listů k léčebným účelům jako u jiných hořců (např. při nemoci zažívacího ústrojí a plic, jako antiseptika nebo pro ochucování alkoholických nápojů).^[6]

Výskyt v Česku

Hořec hořepník patří podle „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR“ mezi rostliny silně ohrožené C2 (EN). Ve volné přírodě je přísně ochraňován, v zahradách bývá občas pěstován jako skalnička. Ve větším množství se vyskytuje v několika málo lokalitách, např. v CHKO Slavkovský les (PP Hořečková louka na Pile), v CHKO Bílé Karpaty (NPR Čertoryje, NPR Jazevčí, NPR Porážky) a v oblasti Českých Budějovic (PP Ohrazení, PP Kaliště) a u Blatné (PR Kovašínské louky).^[2][3][4][7]

Poznámka

Hořec hořepník je v Česku jedinou živnou rostlinou housenek ohroženého motýla monofága modráska hořcového (Maculinea (Phengaris) alcon), který se stává v celé Evropě stále vzácnějším. Samičky modráska nakladou vajíčka na poupata květů. Vylíhlé larvy až do posledního instaru žijí v semeníku který vyžírají. Pak ho prokoušou, vypadnou na zem a dále používají kukaččí strategií. Mravenci rodu Myrmica je považují za mravenčí larvy a donesou je do mraveniště. Tam larvy modráska krmí asi 11 měsíců, pak se larvy zakuklí a po měsíci se vylíhnou motýli, kteří mraveniště urychleně opustí.^[3][8][9]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hořec hořepník na Wikimedia Commons
• Galerie hořec hořepník na Wikimedia Commons
• (anglicky) Vývoj modráska černoskvrnného
• (italsky) Hořec hořepník v Itálii