Hořelice

Hořelice
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 4.0 Hlavní rudenská ulice, Masarykova, u zastávky Nerudova
Lokalita
Charakter	část města
Obec	Rudná
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°1′32″ s. š., 14°12′45″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 089 (2021)[1]
Katastrální území	Hořelice (2,99 km²)
PSČ	252 19
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Hořelice
Další údaje
Kód k. ú.	743321
Kód ZSJ	143324
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořelice (v jednotném čísle, ta Hořelice, v Hořelici, dříve ty Hořelice) je bývalá obec, od roku 1951 jihozápadní část města Rudná v okrese Praha-západ. Leží v mírně kopcovité krajině mezi Berounem a Prahou, při silnici II/605, tedy bývalém hlavním tahu z Prahy na Plzeň, a to dále od Prahy než Dušníky, druhá část Rudné. Evidenčně se dnes Rudná nečlení na části a má jen jednu řadu čísel popisných, dosud však existuje katastrální území Hořelice, které je statisticky rozděleno na dvě základní sídelní jednotky: vlastní sídelní část nese označení Hořelice, oblast západně od ní je evidována pod názvem Průmyslová zóna Rudná (průmyslová zóna však přesahuje i do Nučic).

První písemná zmínka o vsi je nadační listina knížete Břetislava z roku 1052, kde je mezi statky věnovanými kostelu ve Staré Boleslavi zmiňován důchod ze vsi Zhořelce u Prahy. Od roku 1228 vesnice patřila klášteru svatého Jiří na Pražském hradě, od 14. století klášteru svatého Tomáše na Malé Straně. Po husitských válkách ves od krále Zikmunda získali bratři Jeroným, Jan a Bušek z Čečelic, poté se ve vlastnictví vystřídali Bořivoj Měsíček z Výškova, Kateřina z Nedabylic, Ondřej Erb z Erdsteinu a rod Karvinských, který ji vlastnil až do roku 1730, kdy byla začleněna do tachlovického panství.^[2]

V letech 1771–1772 zasáhla oblast morová epidemie, při níž zemřelo mnoho lidí.^[3]

V roce 1932 bylo v obci Hořelice evidováno 1621 obyvatel a tyto živnosti, obchody a služby: katolický kostel, československý kostel, synagoga, sbor dobrovolných hasičů, společenstvo hostinských, důl Pražské železářské společnosti, hospodářské družstvo, 2 stavební družstva, 2 velkostatky, výroba voňavkářského zboží, autodoprava, Bio invalidů, výroba cementového zboží, 2 cukráři, drogerie, hodinář, 5 hostinců, hotel Paříž, 3 kapelníci, knihtiskárna, konsum Včela, kožišník, 2 zahradnictví, zubní ateliér, železářství.^[4]

Nedaleko kostela stávala kamenná tvrz s dřevěnou horní částí. Pod tvrzí byla rozsáhlá zahrada se studnou, potůčkem a sádkovým rybníkem. K hospodářství se přimykal mlýn, panský dvůr, pivovar, vinopalna a hospoda. Za třicetileté války byla tvrz poškozena. Kolem roku 1700 nechal rod Karvinských zbytky tvrze přestavět na barokní zámek.^[5] V roce 1839 byl zámek klasicistně přestavěn.^[2] Celý areál je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek.^[6] Patří soukromé firmě.^[5]

V centru Hořelice stojí barokní kostel Stětí svatého Jana Křtitele. První zmínka o kostele na tomto místě je z roku 1395.^[5] Pravděpodobně byl znovu postaven roku 1605, ale ve třicetileté válce byl těžce poškozen; rodina Karvinských ho v roce 1697 nechala opravit.^[5] V letech 1740–1747 nechala majitelka tachlovického panství, velkovévodkyně Anna Marie Toskánská, kostel zbořit a na jeho místě postavit nový; toskánský znak se nachází v průčelí kostela. Autorství stavby je přisuzováno Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi.^[2] Na hlavním oltáři je malba stětí svatého Jana Křtitele, boční oltáře jsou zasvěceny sv. Rodině, sv. Barboře, sv. Janu Nepomuckému a sv. Františku Xaverskému.^[5] Varhany stavěl místní varhanář Karel Weiss.^[5] Kostel je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek.^[7]

V roce 1558 bylo zavedeno pravidelné poštovní spojení mezi Prahou a Řeznem a Hořelice byla první důležitou zastávkou na této trase. Poštovní trubka se dostala i  do znaku města Rudná. Na místě původní pošty byl v roce 1690 vystavěn hostinec Na Staré. Ten byl spojen s poštou, v roce 1700 tam byl zaměstnán hospodář s manželkou, hospodářský personál, 3 postilioni, podomek a v hostinci číšník.^[5] Poštovský úřad byl dědičný a rodový.^[5] Na chodbě v přízemí se dochoval výklenek s kůlem pro uvazování koní.^[2] Památkově chráněný však hostinec není.

U Molákovy ulice stojí boží muka z roku 1610 v podobě kamenného sloupku zakončeného kovovým křížkem. Místo sloužilo jako morový hřbitov.^[5]

Hořelický hřbitov u hlavní silnice byl zřízen roku 1831, v roce 1900 byl rozšířen a v roce 1901 zde byla postavena hřbitovní kaple Blahoslavené Panny Marie. Kaple není kulturní památkou.^[8]

Hořelická škola byla postavena roku 1898.^[5] Roku 1698 působil v Hořelici na místní farní škole jako učitel, kantor a varhaník otec Matěje Jelínka.^[5]

V roce 1925 byl při hlavní silnici postaven Husův sbor, modlitebna Církve československé husitské.^[2] Za okupace bylo při bočním vstupu do kaple přistavěno kolumbárium.^[5] V roce 2005 byl soubor staveb Husova sboru (modlitebna, fara, pomník Mistra Jana Husa a oplocení) prohlášen kulturní památkou.^[9]

Těsně u jižního okraje Hořelice se na území Nučic nachází nádraží Nučice na trati 173. Západně od něj protínala území Hořelice od roku 1858 Kladensko-nučická dráha. Úsek Kladno – Hořelice byl zrušen 31. prosince 1968, úsek Hořelice – Mořina o délce 12,5 km byl předán podniku Rudné a nerudné doly Mořina, jehož nástupcem jsou dnes Lomy Mořina. Nákladové nádraží v Rudné-Hořelici se označuje jako nádraží Hořelice nebo jako Nučice nákladové nádraží či Nučice nákladní koleje.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hořelice na Wikimedia Commons