Hošnice

Hošnice
Náves
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Strupčice
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°27′21″ s. š., 13°32′20″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	55 (2021)[1]
Katastrální území	Sušany (7,77 km²)
Nadmořská výška	270 m n. m.
PSČ	431 11
Počet domů	24 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Hošnice
Další údaje
Kód části obce	159581
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hošnice (německy Hoschnitz) jsou malá vesnice, část obce Strupčice v okrese Chomutov. Nachází se na pravém břehu Srpiny asi dva kilometry jihovýchodně od Strupčic. Prochází zde silnice II/251. V roce 2011 zde trvale žilo 62 obyvatel ve 24 domech.^[3]

Hošnice leží v katastrálním území Sušany o výměře 7,77 km².^[4]

Název vesnice je odvozen z osobního jména Hošna ve významu ves lidí Hošnových. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Hosniz (1203), Hoschniz (1207), Hosnicz (1341), v Hossniczy (1507), wes hassniczy (1575), HOsznitz nebo Hoschnitz (1787) a Hoschnitz (1846).^[5]

První písemná zmínka o Hošnicích pochází z roku 1203, kdy většina vsi patřila oseckému klášteru. O pět let později král Přemysl Otakar I. klášteru věnoval i svůj zdejší dvůr. Vlastnictví části Hošnic klášteru roku 1209 potvrdil i biskup Daniel II., zatímco druhá část patřila ke komořanskému statku. Podle regionální vlastivědné literatury z konce devatenáctého století stával původní královský dvůr údajně na návsi a byl obehnán příkopem, z něhož se později stal rybník.^[6]

Osecký klášter vesnici spravoval prostřednictvím svého statku ve Škrli, a hošničtí poddaní proto museli robotovat na jeho pozemcích.^[6] Během šestnáctého století se v Hošnicích rozšířil protestantismus a během stavovského povstání v letech 1618–1620 vesnici klášteru zabavily české stavy, od kterých ji koupil Bohuslav z Michalovic. Po bitvě na Bílé hoře jako jeden z direktorů povstání přišel o majetek, a Hošnice se vrátily zpět k oseckému klášteru. Po třicetileté válce byla vesnice podle berní ruly z roku 1654 v dobrém stavu. Žilo v ní šest sedláků, sedm chalupníků a tři poddaní bez pozemků. Celkem měli 35 potahů a chovali 31 krav, osmnáct jalovic, 72 prasat a devatenáct koz. Dobytek a pěstování pšenice představovaly základ hošnického hospodářství. Jedna z usedlostí nepatřila klášteru ale ke statku Kopisty, jehož majitelem bylo město Most.^[7] Klášterním úředníkem ve vsi býval rychtář. Jeho funkci v roce 1654 zastával Paul Hammer, který směl čepovat pivo odebírané z klášterního pivovaru.^[8]

V osmnáctém století vesnici opakovaně nepříznivě ovlivňovaly časté průchody a pobyty vojsk a část vsi roku 1746 podlehla velkému požáru. Podle díla Jaroslava Schallera z roku 1787 v Hošnicích stálo sedmnáct domů, z nichž jeden patřil ke slatinickému statku, který vznikl roku 1709 oddělením od Kopist. Bývalý královský dvůr už zanikl a na jeho místě stávala kovárna, ve které tři dny v týdnu pracoval kovář ze Strupčic. Později byla kovárna zbořena a na jejím místě vznikla kaple svatého Víta vysvěcená roku 1846.^[8]

V polovině devatenáctého století u Hošnic vznikl hnědouhelný důl Magdaléna založený J. Willfahrtem. Tři až pět horníků v něm v hloubce dvacet metrů dobývalo z 2,2 metrů mocné sloje 100–150 tun uhlí ročně. Důl později získala rodina Richterů a s jednou delší přestávkou byl v provozu až do přelomu devatenáctého a dvacátého století.^[9]

Zemědělství bylo hlavním zdrojem příjmů až do dvacátého století. Koncem devatenáctého století k vesnici patřilo 262 hektarů polí, pět hektarů pastvin a půl hektaru luk.^[8] Pěstoval se především ječmen, pšenice, řepa, luštěniny, pícniny a v malém množství oves, žito a brambory. Tyto plodiny byly ve dvacátém století nahrazeny cukrovou řepou, cibulí, pšenicí a jarním ječmenem určeným k výrobě sladu. V sadech se pěstovaly hrušky a švestky.^[10]

V roce 1847 v Hošnicích žilo 149 obyvatel ve 25 domech, z nichž jeden patřil svobodnému pánovi z Ottilienfeldu.^[10] Děti v devatenáctém století docházely do školy ve Strupčicích.^[8]

V roce 1928 byla do vsi zavedena elektřina z kadaňské elektrárny, ale k rozvodné síti se připojili jen některé usedlosti. Ve stejném roce byl postaven vodovod z Pyšná do Havraně, ale ani o něj neměla obec zájem. Domy čp. 28 a 33 sloužily jako hostince a u jednoho z nich býval koloniál. Řemeslo provozovali pouze kovář, kolář, zedník a krejčí.^[10]

Říjnové obsazení Sudet na základě Mnichovské dohody v roce 1938 uvítala německá většina v Hošnicích jako osvobození. Vzápětí byla zrušená česká škola a v průběhu druhé světové války v okolních dolech pracovali váleční zajatci z Ruska.^[11] Rudá armáda vesnici osvobodila večer 8. května 1945. Postupující oddíly se zde rozdělily a pokračovaly dále do Sušan nebo do Škrle. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno, ale přestože na jeho místo přišli noví přistěhovalci,^[12] počet obyvatel vsi oproti předválečnému stavu klesl asi o třetinu.^[13]

Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice změnila. Byla zbořena kaple a rybník upraven na požární nádrž. Na východním okraji vyrostl nový zemědělský areál, ale koncem dvacátého století už byl zchátralý. Většina původních usedlostí pochází z devatenáctého století, ale charakter vsi narušily čtyři novostavby domů typu okál.^[12] Nenarušený vzhled se zachoval pouze na západní a částečně na jižní straně návsi.^[14]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 125 obyvatel (z toho 61 mužů), z nichž bylo jen 21 Čechů a ostatní Němci. Tři lidé byli bez vyznání a ostatní patřili k římskokatolické církvi.^[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 171 obyvatel: 31 Čechoslováků, 139 Němců a jednoho jiné národnosti. Počet lidí bez vyznání vzrostl na osmnáct, jeden byl evangelík, dva židé a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.^[16]

Po zrušení poddanství se Hošnice v roce 1850 staly samostatnou obcí, kterou zůstaly až do roku 1960, kdy se staly částí obce Sušany. Spolu s nimi byly od 1. května 1976 (nebo už od 30. dubna^[18]) připojeny ke Strupčicím.^[10]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 92 hlasů v Hošnicích získaly 69 hlasů Sudetoněmecká strana a 23 hlasů Německá sociální demokracie.^[19]

Ve vesnici stávala kaple svatého Víta z roku 1846. Na obdélnou loď navazoval užší trojboký presbytář. V průčelí členěném toskánskými pilastry stála hranolová věž s jehlancovou střechou s lucernou.^[20] Zbořena byla na počátku šedesátých let dvacátého století, ale památková ochrana byla zrušena dodatečně až v roce 2009.^[21] V místech u zaniklé kaple se dochovalo pískovcové sousoší svaté Anny Samotřetí v životní velikosti z roku 1716. Svatá Anna v něm v náručí drží děvčátko Pannu Marii a Krista (také jako dítě).^[20][22] Kromě něj u křižovatky stojí pískovcový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1861 od místního kameníka Dietze^[23] a na východním okraji vesnice sloup s ukřižovaným Kristem na volutovém podstavci s reliéfem Panny Marie z roku 1739.^[24] U cesty do Malého Března bývala socha svatého Jana Nepomuckého^[20] a v poli jižně od vesnice stávala boží muka.^[25]

Většina zástavby vsi pochází z přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale některé domy mohou mít starší jádro. Mezi starší usedlosti náleží dům (dříve čp. 1) s polovalbovou střechou, ke kterému patří bývalý výměnek s eklektickým průčelím. Obě budovy odděluje klenutá brána se vzdutou římsou. Domy usedlostí čp. 3 a 4 jsou postaveny delší stranou podél návsi. Do dvora první z nich se vjíždí půlelipticky zaklenutým portálem, usedlost čp. 4 má bránu s trojúhelníkovým štítem. Na severním konci návsi ještě v roce 2006 stávala dvouštítová usedlost s obytným domem a výměnkem, spojenými půleklipticky klenutou bránou, ale později byla zbořena. Usedlosti čp. 11, 12 a 20 mají starší jádra, ale jejich dochovaná podoba je výsledkem novodobých modernizací. U domu čp. 19 stojí patrová klasicistní sýpka.^[14]

• 
  Kamenný kříž
• 
  Socha svaté Anny Samotřetí z roku 1716^[26]
• 
  Sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1861

• Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Hošnice, s. 232–234. 
• BINTEROVÁ, Zdena. Strupčice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4166-6. Kapitola Hošnice, s. 21–43. 

• Římskokatolická farnost Nové Sedlo nad Bílinou
• Římskokatolická farnost – děkanství Jirkov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hošnice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Sušany na webu ČÚZK