Hodinový úhel

Hodinový úhel v astronomii je úhel mezi místním poledníkem a deklinační kružnicí zvoleného objektu na obloze. Udává se obvykle v hodinách s hodnotami od 0 do 24, takže 1 hodina odpovídá úhlu 15°, jeden stupeň odpovídá 4 minutám.^[1] Nula přitom odpovídá objektu na místním poledníku (například v zenitu) a hodnoty přibývají směrem k západu.

Společně s deklinací dává hodinový úhel rovníkové souřadnice prvního druhu. Ty určují polohu objektu na nebeské sféře v daném okamžiku. Při otáčení Země kolem osy se objekt po obloze pohybuje a jeho hodinový úhel se v čase mění.

Rovníkové souřadnice druhého druhu jsou voleny tak, aby se pro vzdálené objekty pokud možno neměnily v čase. Místo hodinového úhlu (t) se udává rektascenze (RA). Známe-li místní hvězdný čas (LST), lze z rektascenze určit hodinový úhel podle jednoduchého vztahu:

${\displaystyle t=LST-RA\,.}$

Místní hvězdný čas tedy udává aktuální hodinový úhel jarního bodu a všech ostatních objektů s nulovou rektascenzí. Zároveň je vidět, že v kterémkoli okamžiku jsou na místním poledníku (t=0) právě ty objekty, jejichž rektascenze je rovna hvězdnému času.

Jako pohyb jarního bodu po obloze určuje místní hvězdný čas, tak pohyb Slunce určuje místní pravý sluneční čas, který ukazují sluneční hodiny. V poledne je Slunce na místním poledníku, jeho hodinový úhel je nulový. Místní pravý sluneční čas tedy dostaneme přičtením 12h k hodinovému úhlu Slunce. V minulosti byl tímto způsobem určován přesný čas. Na dlažbě pražského Staroměstského náměstí je vyznačen poledník, podle nějž byl místní čas určován. V pravé poledne na něj dopadal stín Mariánského sloupu, který však 3. listopadu 1918 zbořil fanatický dav. Přesné měření na stejném principu prováděl v astronom v meridiánovém sále Klementina, kdy průchod Slunce rovinou místního poledníku (meridánu) za dobré viditelnosti ohlašoval astronomické poledne. Dnes se místní občanský čas odvozuje od světového času.

• Hodinová pozice

• Encyklopedické heslo Hodinový úhel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích