Hodnotová orientace

Hodnotová orientace je soustava hodnot, která se projevuje situační, krátkodobou či dlouhodobou zaměřeností subjektivního charakteru. Jedná se o míru významu, kterou jedinec individuálně přikládá určitým ideálům, vlastnostem, jevům atd., které usměrňují jeho chování.

Hodnoty

V průběhu života si člověk osvojuje určité hodnoty jevů, kterými je denně obklopován. Hodnocení je velmi zvláštní forma odrážející vztah člověka k objektivní skutečnosti. Tyto jevy a jejich individuální hodnocení se podílí na motivaci a usměrňování chování jedince. Proto je přirozené, že člověk směřuje své cíle k něčemu, co je pro něj podstatné a rozhodující.[1]

Pojem „hodnota“ je různě chápán podle toho, v jakém kontextu ho použijeme. Je proto nutné upřesnit, co slovo „hodnota“ znamená v rámci hodnotové orientace. Pro jeho interdisciplinární význam se s tímto pojmem můžeme setkat v nejrůznějších souvislostech.  Nejčastěji se s ním potýkáme ve filozofickém, pedagogickém a sociologickém pojetí. Nejvíce se ale odráží v pojetí psychologickém.

Psychologie hodnotu zmiňuje především ve spojitosti s motivační sférou osobnosti. Hodnoty se stávají jedním z nejdůležitějších určujících činitelů prožívání a chování člověka. Z chování podmiňují hodnoty převážně tu část uvědomělé činnosti člověka, kterou nazýváme jednání.[2]

Hodnotová orientace

Pro hodnotovou orientaci je typický důraz na zaměřenost, působnost, tendence a zacílení. Hodnotové orientace jsou blízké obsahům hodnotových typů. Abychom mohli rozeznávat jednotlivé hodnotové orientace, musíme si uvědomit převahu podob těchto orientací a také charakteristiky jejich nositelů.[3]

Problematikou hodnotových orientací a jejich typologií se zabývá psychologie.

Eduard Spranger (27. červenec 1882 – 17. září 1963, Německo) vypracoval jednu z nejznámějších typologií hodnotové orientace, která rozlišuje šest různých základních typů hodnotové orientace, podle hodnot a motivů v životě jedince:[4]

  • teoretický typ – hledání pravdy, touha po poznání, je racionální, zkoumá podstatu světa, zajímá se co se děje kolem a příčiny toho dění
  • ekonomický typ – vše poměřuje podle praktičnosti užití, přemýšlí co je pro něj nejvýhodnější a co bude mít největší zisk, ocení hmotný majetek
  • náboženský typ – směřuje k absolutním a duchovní hodnotám, snaží se porozumět světu a najít jeho podstatu
  • sociální typ – důležitá je láska k druhým, sebeovládání, laskavost
  • estetický typ – oceňuje krásu, nezajímají ho praktické starosti, jeho svět se skládá z barev, zvuků, tvarů a rytmů
  • politický/mocenský typ – zajímá ho moc, je soutěživý, vyhledává možnost ovládat jiné lidi, dosahování moci

Hodnotová orientace v Čechách

Petr Sak (* 9. 4. 1945 Kladno) se zabýval hodnotovou orientací v českém prostředí a to u mladé generace ve věku 15–30 let. Na základě analýzy vytvořil 5 odlišných druhů hodnotové orientace.[5]

  • egoisticko-materialistická – vysoké postavení, motivace pro povýšení, majetek, plat
  • profesně-rozvojová – důležité je vzdělání, úspěch, zaměstnání
  • reprodukční – velký důraz se klade na rodinu a její rozšiřování, láska
  • globální – zájem o životní prostředí, mír, příroda a zdraví
  • liberální – hodnoty, soukromí, svoboda

Hodnotová orientace mezi generacemi: vlivy a souvislosti

Michaela Šmídová a Martin Vávra se společně zabývali hodnotovou orientací mezi generacemi. Cílem jejich studie je blíže objasnit konkretizaci působení rodičů, vrstevníků či společensko-kulturních vlivů na utváření a přijímání hodnotových orientací.

Existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými hodnotovými orientacemi. Největší váhu u všech souborů mají orientace hédonistické a individualistické, nejnižší váhu mají naopak orientace náboženské a neliberální (výrazné jsou tedy orientace preferující svobodu proti bohatství a bezpečnosti). I přesto, že je shoda mezi soubory výrazná, ze srovnání vyplývá, že rodina má na tvorbu hodnotových orientací menší vliv než působení mediátorů v rámci generace. To podporují i odpovědi respondentů (dětí) na přímé otázky, kde se hodnotovým orientacím naučili.

Dle srovnání se na tvorbě hodnotových orientací v průměru podílejí dle dotazovaných nejvíce škola a rodiče dohromady, poté samotní rodiče, dále kategorie „sám/ někdo jiný“ a jako poslední škola. Záleží však na jednotlivých dispozicích.[6]

Hodnotová orientaceRodičeDěti celkemDěti rodičůDěti ostatní
a.       xenofobní62,850,35050,9
b.       etatistická58,451,451,850,9
c.       neliberální36,832,331,833,1
d.       konformní70,658,759,856,9
e.       rovnostářská80,369,771,167,6
f.        náboženská-18,22015,6
g.       individualistická76,976,377,774,2
h.       hédonistická9592,192,192
i.         na úspěch43,24746,447,9
j.         pragmatická23,127,328,226
k.       pohodová67,461,161,161,1

Co se týče hodnotových orientací tíhnoucích spíše k otevřenosti či uzavřenosti společnosti na základě souhlasu či nesouhlasu s výroky vyjadřujícími jednotlivé typy, dnešní generace třicátníků je otevřená pouze málo a jejich rodiče ještě méně. Česká generace, která v roce 1989 končila základní školní docházku, zažila zlom směrem k demokracii a otevřenosti společnosti a prožila tak čas v měnící se společnosti, nebyla novými hodnotovými nabídkami výrazněji zasažena.[6]

Odkazy

Reference

  1. PRUNNER, Pavel. Výzkum hodnot. Plzeň: Euroverlag s.r.o., 2002. ISBN 80-7177-710-2. S. 9. 
  2. PRUNNER, Pavel. Výzkum hodnot. Plzeň: Euroverlag s.r.o., 2002. ISBN 80-7177-710-2. S. 27–28. 
  3. PRUDKÝ, Libor a kol. Inventura hodnot. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1751-2. S. 342. 
  4. PEOPLEPILL. Eduard Spranger: German psychologist (1882 - 1963) - Biography, Life, Family, Career, Facts, Information. peoplepill.com [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SAK, Petr. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč, 2000. 300 s. ISBN 80-7229-042-8. 
  6. a b ŠMÍDOVÁ, Michaela; VÁVRA, Martin. Hodnotová a sociální reprodukce v rodině: první výsledky výzkumu dvou generací. Praha: CESES FSV UK, 2010. ISBN 978-80-904138-2-5. S. 38–45. 

Související články