Hoko černý

Jak číst taxoboxHoko černý
alternativní popis obrázku chybí
(c) Teleuko, CC BY 3.0
Hoko černý v zoologické zahradě v Rio de Janeiru
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Crax)
Binomické jméno
Crax alector
Linnaeus, 1766
Areál rozšíření
Synonyma

Crax nigra[2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko černý, dříve hoko pospolitý (Crax alector), je velký druh ptáka z čeledi hokovitých, který obývá lesnaté oblasti severních částí Jižní Ameriky. Opeření je většinou černé, pouze spodní část těla je bílá, výrazná je černá chocholka se zatočenými pery a mohutný žlutý (východní část areálu rozšíření) či oranžovočervený (západní část) zobák s černou špičkou. Místy je hojně loven.

Systematika

Druh poprvé popsal Carl Linnaeus v roce 1766.[3] Hoko černý tvoří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[3]

  • C. a. alector Linnaeus, 1766 – tzv. východní poddruh, rozšířen ve východní Venezuele, severní Brazílii, Guyaně, Surinamu a Francouzské Guyaně
  • C. a. erythrognatha Sclater, PL & Salvin, 1877 – západní poddruh, rozšířen po východní Kolumbii, jižní Venezuele
  • Vybraná dobová zobrazení
  • 1901

    1901

  • Paul Louis Oudart, ~1825–1834

    Paul Louis Oudart, ~1825–1834

  • Jaguár útočící na hoka černého (Louis Agassiz Fuertes, 1916)

    Jaguár útočící na hoka černého (Louis Agassiz Fuertes, 1916)

  • 1830

    1830

Popis

Hoko černý je velký pták s délkou těla dosahující 86–94 cm. Samice váží 2,8 kg, samec kolem 3,4 kg. Opeření je převážně leskle černé, jen podocasní krovky a břicho jsou bílé. Výrazná je černá chocholka sahající k šíji se zatočenými pery. Tváře jsou vystouplé a působí natekle. Kořen zobáku je oranžovočerný (subps. erythrognatha) nebo sytě žlutý (subps. alector), špička černá. Samice jsou velmi podobné samcům, avšak zblízka je lze rozeznat podle bílých proužků kořenové části chocholky (v terénu je tento znak nicméně jen těžko pozorovatelný).[4] Nohy jsou šedé.[5]

Biologie

Nejčastěji se vyskytuje v páru nebo v malých skupinkách. Většinou se pohybuje v otevřených částech lesa jako jsou okraje řek a cest, kde na zemi sbírá potravu. Živí se hlavně ovocem (zvláště z rostlin rodů Eugenie a Guara). Jídelníček doplňuje listy, pupeny, výhonky, květy i bezobratlými živočichy a houbami. Obývá hlavně nížinaté oblasti a částečně i kopcovité lesy do výše 1700 m n. m.[5] Domovské okrsky hoků se pohybují v desítkách hektarů.[6]

Doba hnízdění trvá cca od ledna do dubna. Hnízdo z větviček si staví v korunách stromů několik metrů nad zemí.[5] Při vyrušení se neváhá přemístit vysoko do korun stromů, kam se dostane rychlými rozmachy křídel a krátkými dosedy a odskoky z větve na větev. Hlasově se projevuje dunivými zvuky ummum um um-um. Mimo hnízdní období dochází k volání hoka hlavně časně zrána a navečer, v hnízdním období kdykoliv během dne nebo noci. Hlas hoka nikdy nezní příliš hlasitě a v hustém lese je velmi obtížné ho lokalizovat.[7]

Status

Jedná se o místě velmi hojného ptáka. Např. na východě Kolumbie se hustota výskytu druhu odhaduje až na 80 ptáků na 1 km².[5] Hokové černí jsou ohroženi zejména lovem a ztrátou přirozeného prostředí. V některých oblastech přitom může být lov značně intenzivní a zásadně ovlivňuje hustotu výskytu ptáků. V oblastech Francouzské Guyany, kde jsou hokové loveni, byla hustota výskytu druhu odhadnuta na 0,64 ptáka na 1 km²; v nelovných oblastech to bylo 2,96 hoků na 1 km².[5]

I když jsou hokové spojováni hlavně s pralesem, v řadě oblastí se místní populace dokázaly adaptovat na druhotný les. I tak může lov spolu s intenzivním odlesňováním Amazonie v budoucnu způsobit lokální vyhynutí hoků.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Hilty 2003, s. 263.
  5. ↑ a b c d e Crax alector [online]. BirdLife International, 2021 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22678534A193911793.en. (anglicky) 
  6. ↑ LORMÉE, Hervé; BERZINS, Rachel; ROCHETEAU, Vincent. Seasonal Variation in the Home Ranges of Black Curassow, Crax alector, in French Guiana. Tropical Conservation Science. 2021-01, roč. 14, s. 194008292110261. Dostupné online [cit. 2022-05-08]. ISSN 1940-0829. DOI 10.1177/19400829211026170. (anglicky) 
  7. ↑ Hilty 2003, s. 263-264.
  8. ↑ DENIS, Thomas; HÉRAULT, Bruno; JAOUEN, Gaëlle. Black Curassow habitat relationships in terra firme forests of the Guiana Shield: A multiscale approach. The Condor. 2016-05-01, roč. 118, čís. 2, s. 253–273. Dostupné online [cit. 2022-05-08]. ISSN 1938-5129. DOI 10.1650/CONDOR-15-28.1. (anglicky) 

Literatura

  • HILTY, Steven L., 2003. Birds of Venezuela. 2. vyd. Princeton: Princeton University Press. 878 s. ISBN 978-1-4008-3409-9. OCLC 649913131 (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Crax alector map.svg
Autor: Cephas, Licence: CC BY-SA 4.0
Range map of Black Curassow (Crax alector)
Birds and nature (1901) (14755364162).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: birdsnature91901chic (find matches)
Title: Birds and nature
Year: 1900 (1900s)
Authors:
Subjects: Birds Natural history
Publisher: Chicago, Ill. : A.W. Mumford, Publisher
Contributing Library: Smithsonian Libraries
Digitizing Sponsor: Biodiversity Heritage Library

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
re taken fromDutch Guiana to Holland, where they be-came thoroughly domesticated, breedingas readily as any other kind of domesticpoultry. Though a tropical bird, it woulds-eem that they might be acclimatized.They would certainly form a valuable ad-dition to the list of our farm fowls, fortheir flesh is said to be exceedingly whiteand delicate. The female is not as large as the maleand is usually reddish in color. Theirfood consists almost entirely of fruit andinsects. About the middle of the eighteenth cen-tury Eleazar Albin wrote A NaturalHistory of Birds, in which he gives avery interesting account of the Curassowand an excellent illustration of the bird.He says : I took a pourtray of this birdat Chelmsford in Essex; it was very tameand sociable, eating and drinking withany company. The Cock I had of a manfrom the West Indies. They are gen-erally brought from Carasow, fromwhence they take their Name. They arecalled by the Indians Tecuecholi, Moun-tain-Bird or American Pheasant. 146
Text Appearing After Image:
FROM COL. CHI. ACAO. SCIENCES. CRESTED CURASSOW. (Crax globicera.) 1 5 Life-size. fOPVRGHT 1901, BYW. MUMFORO, CHICAGO. SOME NOTABLE NESTS. The Clymer boys and girls, of Clover-dale, New England, belonged to a BirdClub ; they were proposed to membershipby their neighbors, the Walkers; in fact,the two families composed the club, andit partook of the nature of a secret so-ciety. All this was before the young peopleof Cloverdale knew of Clark University,and Dr. Hodges Ten to One Clubs,wherein the members pledged themselvesto strive by all imaginable means—pro-vided they were also practical—to induceten song birds to live and sing each year,where only one was found the year be-fore. It was not necessary for the CloverdaleClub to put up carefully constructed andartistic bird houses, or to hang cottonand the like fine nest-building materialsin choicest ornamental shade trees—notat all. The English Sparrow had not foundthe village in those days; the song birdswere there, they knew all

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Crax alector (Rio Zoo).jpg
(c) Teleuko, CC BY 3.0
Crax alector in the Rio de Janeiro Zoo, Brazil.