Hoko modrolaločný

Hoko modrolaločný
Hoko modrolaločný
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	hrabaví (Galliformes)
Čeleď	hokovití (Cracidae)
Rod	hoko (Crax)
Binomické jméno
Crax alberti Fraser, 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko modrolaločný (Crax alberti) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, který se endemitně vyskytuje v Kolumbii. Jedná se o nejohroženějšího hokovitého ptáka a jednoho z nejohroženějších ptáků vůbec. Tento kriticky ohrožený druh trpí drastickým úbytkem habitatu a tlakem ze strany lovců. Ve volné přírodě zbývá méně než 1500 jedinců (2018).

Systematika

Druh poprvé popsal Louis Fraser v roce 1852.^[2] Jedná se o monotypický taxon.^[2] Hoko žlutolaločný (Crax daubentoni) byl občas považován za poddruh hoka modrolaločného, nicméně genetické studie ukázaly, že se jedná o samostatný druh a sesterský taxon.^[3] Hoko modrolaločný se řadí do rodu Crax a čeledi hokovití.^[2]

Popis

Hoko modrolaločný je 83–93 cm vysoký a váží 3,2–3,6 kg. Opeření samců je převážně černé, pouze podocasní krovky a konec ocasu jsou bílé. Opeření samic je rovněž převážně černé, avšak spodní část jejich břicha a podocasní krovky jsou hnědočervené. Samice mají přes křídla a ocas jemné bílé proužkování. Obě pohlaví mají na hlavě výraznou kudrnatou korunku, která je u samců černá; u samic se černá střídá s bílou. Obě pohlaví mají namodralá ozobí, avšak pouze u samců se vytváří i modré laloky pod zobákem. Jedná se o jediné zástupce hoků s modrým ozobím/lalokem.^[4]

Rozšíření a stanoviště

Vyskytuje se pouze v severní Kolumbii ve dvou geograficky oddělených populacích.^[5] Stanoviště druhu tvoří původní tropické pralesy mezi 0–1200 m n. m.^[4]

Biologie

Krmí se pouze na zemi, kde sbírá ovoce, červy, semena, hmyz a výhonky rostlin. Jídelníček si zpestřuje i mršinami a suchozemskými kraby.^[6]

Rozmnožuje se v období sucha, k hnízdění dochází mezi prosincem a dubnem. Je patrně monogamní. Staví si mohutné hnízdo z větví a suchých listů ve změti popínavých rostlin.^[4] Samice klade typicky 2 bílá vejce s malými hnědými flíčky, které inkubuje po dobu cca 32 dní, zatímco samec je na stráži. Vyklubaná mláďata opouští hnízdo krátce po narození, avšak zůstávají v blízkosti rodičů, kteří se o ně nějaký čas starají, než dojde k jejich osamostatnění.^[5][6] Poprvé se rozmnožuje ve 3 letech.^[5]

Samec hoka modrolaločného vydává nízkofrekvenční krátký dunivý zvuk, který má za cíl odlákat jiného samce / soka, nalákat samici nebo udržovat kontakt se současnou družku. Jak samec, tak samice vydávají vysoko položený, jemný pisklavý zvuk.^[7]

Status

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka modrolaločného jako kriticky ohrožený druh.^[6] Habitat druhu v posledních desetiletích zaznamenal dramatický úbytek z důvodu těžby dřeva a přeměny pralesa na zemědělskou půdu (mj. k pěstování koky, kávy, kakaa a konopí^[8]). Druh čelí i silnému tlaku ze strany lovců a rozvoje zástavby v pralese (nové cesty a vesnice). Místní obyvatelé někdy sbírají i vejce hoků nebo je chytají a chovají jako domácí mazlíčky.^[8] Celková populace hoků modrolaločných se odhaduje na méně než 1500 jedinců a je na ústupu.^[6] Jedná se o nejohroženějšího hokovitého ptáka a jednoho z nejohroženějších ptáků vůbec.^[9]

V roce 2004 vznikla ptačí rezervace El Paujíl^[10] v Serranía de las Quinchas (department Santander), jejíž cílem je ochrana hoka modrolaločného.^[6] V rezervaci se nachází významná část populace hoků modrolaločných.^[9]

Druh je chován v celé řadě zoo (mj. Německo, Portugalsko^[11] a USA^[12][13][14]).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hoko modrozobý na Wikimedia Commons
• Taxon Crax alberti ve Wikidruzích
• PWhite Oak Conservation (anglicky)
• National Zoo & Conservancy Institute (anglicky)
• American Bird Conservancy (anglicky)