Hokovití

Hokovití
(c) Teleuko, CC BY 3.0 Hoko žlutolaločnatý (Crax daubentoni)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	hrabaví (Galliformes)
Čeleď	hokovití (Cracidae) Rafinesque, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hokovití (Cracidae) je čeleď středních i velkých ptáků z řádu hrabavých žijících výhradně v oblastech Nového světa. Je tvořena 11 rody (jen se třemi českými jmény, a sice guanové, hokové a čačalaky) s více než 50 druhy.

Výskyt

Jsou rozptýleni v subtropických i tropických lesích Jižní, Střední a v jižní části Severní Ameriky. Žijí převážně v tropických pralesích a galeriových lesích a to od říčních nížin až po horské oblasti. Oblast výskytu je ohraničena na jihu severem Argentiny a na severu Mexikem, jeden druh čačalaka obecná zasahuje až do Texasu v USA a dva druhy guan trinidadský a čačalaka rudořitá se usadili na karibských ostrovech Trinidad a Tobago. Čeleď hokovitých obydluje teplé zalesněné nížiny i chladnější hornatá území (až 3000 m n. m.) na rozlehlém a floristicky pestrém areálu. Žijí v primárních tropických pralesích, v galeriových lesích lemující vodní toky v jinak bezlesých územích i v oblastech kde v období sucha stromy pravidelně shazují listí. Žijí také poblíž plantáží a domů, pokud jsou tam stromy nebo vzrostlé keře a nejsou lidmi příliš rušeni.

Některé druhy jsou ale poměrně vzácné, jich nízké počty se vyskytují pouze na rozsahem malých územích. Podle Červeného seznamu IUCN je 6 druhů hodnoceno jako zranitelný, 8 je považováno za ohrožený druh a 4 druhy jsou pokládány za kriticky ohrožené. Druh hoko mitu (Mitu mitu) již pravděpodobně ve volné přírodě vymizel, naposled byl pozorován v roce 1980, je chován pouze v zoologických zahradách. Nejvíce hokovité ohrožuje člověk likvidaci jejich původních regionů při kácení pralesů a stavěním cest a dále původní obyvatelé lovící je s oblibou pro maso.^[1][2]

Popis

Jsou to ptáci různých velikostí, od 50 do 100 cm a váhy od 380 do 4300 gramů, samci bývají větší a těžší než samice. Do rodů hoko patří obecně největší a do rodu čačalaka nejmenší. Mají silný ale krátký, na špičce zahnutý zobák mnohdy červené nebo modré barvy, stejně barevné mívají i silné a dlouhé nohy. Křídla mají krátká a zakulacená a poměrně dlouhý a široký ocas. Lesklé peří je tmavé barvy, olivově hnědé, černé nebo šedé v různých odstínech, často s bílými skvrnami, s výjimkou rodů hoko jsou obě pohlaví zbarvená podobně. Mnohé druhy se vyznačují barevnými laloky a různými výrůstky na hlavě, zobáku i ozobí, na hlavě mívají hřebínek z dopředu stočeného peří. Na krku a obličeji mívají holou kůži zářivě modrou nebo červenou. Zabarvení jedinců jednoho druhu se může lišit, nedospělci mají peří světle hnědé nebo i pruhované.

Jsou to stromoví ptáci, nejsou dobří letci. Na stromech hřadují, hledají tam obživu i stavějí hnízda. Chodí lehce a bezpečně i po tenkých větvích v korunách stromů, kde tráví převážnou část života. Pro překonání mýtin si vyskáčou po větvích na nejvyšší strom a odtud plachtěním dlouhým i 100 m se pokoušejí dosáhnout dalšího stromu; nestačí-li to, letí za pomoci prudkého mávání křídel. Ze země do korun stromů vzlétají při úkrytu před nepřítelem, k odpočinku a přenocování. Jsou to ptáci plaší se skrytým způsobem životy. Hokovití se považují za důležité rozsévače semen lesních rostlin.

Jejich hlasové projevy se popisují jako hlasité a chraptivé houkání, pískání a vrkání, nejčastěji se ozývají za soumraku a úsvitu. Díky prodloužené průdušnici mohou samečci hokovitých vyluzovat extrémně nízké dunivé tóny rozléhající se pralesem na veliké vzdálenosti. Mimo to se ozývají i bušením křídel o větve.

Jsou to všežravci kteří v prvé řadě se živí plody, semeny, květy i čerstvými výhonky rostlin. Malé plody polykají celé, do velkých plodů klovají. Pouze doplňkovou stravou jsou živočichové, např. červi, plži, pavouci, brouci, mravenci, termiti i kobylky. Loví i malé obratlovce jako žáby, hlodavce i drobné hady. Žerou i vejce z hnízd drobných ptáků, např. kolibříků. Některé druhy slétávají se stromů za pozemní potravou častěji, jiné výjimečně. Mají vole pro uskladnění potravy.^[1][3][4]

Rozmnožování

Jejich život probíhá u většiny druhů v hejnech, mnohdy skupinově i hnízdí. Samci většiny druhů jsou pravděpodobně monogamní, někteří jsou naopak spatřování v období rozmnožování pohromadě se třemi nebo čtyřmi slepicemi. Svá hnízda si stavějí na stromech nebo v hustých keřích. Neuspořádané hnízdo je z proutí, větviček, listí i trávy. Slepice kladou po 2 až 4 velkých bílých vejcích s tvrdou skořápkou, výjimečně i do společného hnízda. Na vejcích sedí jen slepice, asi jednou nebo dvakrát denně odchází na cca 1 hodinu za potravou, za deště zůstává. Inkubace vajec trvá podle druhu od 21 do 36 dnů.

Vylíhnutá kuřata jsou vyspělá a opeřená, jsou brzy schopna popolétávat po stromech na krátké vzdálenosti. Oba rodiče jim z počátku do hnízda přinášejí ve voleti potravu, dokrmují je částečně i když už jsou schopna si potravu najít sama. Za deště a v noci samice mladá kuřata skrývá pod křídla. Rozmnožovat se začínají ve dvou až třech létech, vejce snášejí jen jednou ročně, v porovnání s ostatními hrabavými ptáky mají hokovití nízkou míru reprodukce.^[1][3][4]

Systematika

Hokovití jsou poměrně rozsáhlá čeleď ptáků, která není pro jejich převážně stromový způsob života v mnohdy těžko dostupných oblastech dokonale prozkoumána. Problém představuje jak zařazení některých druhů (hlavně guan jednorohý, Oreophasis derbianus), tak rozřazení hlavních linií. Podle rozsáhlé studie DNA hokotovitých z roku 2002 se v rámci čeledi vyskytují pouze dvě podčeledi, a sice na Penelopinae, kam patří guanové, a Cracinae, kam patří čačalaky, hokové a guan jednorohý.^[5]

K roku 2022 jsou uznávány následující druhy:^[6][7][5]

• podčeleď Penelopinae (guanové)
  • rod Aburria Reichenbach 1853
    • guan aburri, Aburria aburri (Lesson 1828) Reichenbach 1853
  • rod Pipile
    • guan černočelý, Pipile jacutinga (von Spix 1825)
    • guan červenohrdlý, Pipile cujubi (Pelzeln 1858)
    • guan trinidadský, Pipile pipile (Jacquin 1784)
    • guan modrohrdlý, Aburria cumanensis (Jacquin 1784)
  • rod Chamaepetes Wagler 1832
    • guan černý, Chamaepetes unicolor Salvin 1867
    • guan modrolící, Chamaepetes goudotii (Lesson 1828)
  • rod Penelope Merrem 1786 (15 species)
    • guan stříbrouchý, Penelope argyrotis (Bonaparte 1856)
    • guan bradatý, Penelope barbata Chapman 1921
    • guan Ortonův, Penelope ortoni Salvin 1874
    • guan andský, Penelope montagnii (Bonaparte 1856)
    • guan guyanský, Penelope marail (Müller 1776)
    • guan brazilský, Penelope superciliaris Temminck 1815
    • guan červenolící Penelope dabbenei Hellmayr & Conover 1942
    • guan chocholatý, Penelope purpurascens Wagler 1830
    • guan kolumbijský, Penelope perspicax Bangs 1911
    • guan bělokřídlý, Penelope albipennis Taczanowski 1878
    • guan proměnlivý, Penelope jacquacu von Spix 1825
    • guan tmavonohý, Penelope obscura Temminck 1815
    • guan bolivijský, Penelope bridgesi Gray, GR, 1860
    • guan pestrý, Penelope pileata Wagler 1830
    • guan středobrazilský, Penelope ochrogaster Pelzeln 1870
    • guan bělobrvý, Penelope jacucaca von Spix 1825
  • rod Penelopina Reichenbach 1861
    • guan hvízdavý, Penelopina nigra (Fraser 1852) Reichenbach 1861
• podčeleď Cracinae (čačalaky a hokové)
  • rod Ortalis Merrem 1786
    • †Ortalis affinis Feduccia & Wilson 1967
    • †Ortalis phengites Wetmore 1923
    • †Ortalis pollicaris Miller 1944
    • †Ortalis tantala Wetmore 1933
    • čačalaka obecná, Ortalis vetula (Wagler 1830)
    • čačalaka šedohlavá, Ortalis cinereiceps Gray 1867
    • čačalaka rezavokřídlá, Ortalis garrula (von Humboldt 1805)
    • čačalaka venezuelská, Ortalis ruficauda Jardine 1847
    • čačalaka rezavohlavá, Ortalis erythroptera Sclater & Salvin 1870
    • čačalaka rezavobřichá, Ortalis wagleri Gray 1867
    • čačalaka západomexická Ortalis poliocephala (Wagler 1830)
    • čačalaka šedokrká, Ortalis canicollis (Wagler 1830)
    • čačalaka bělobřichá, Ortalis leucogastra (Gould 1843)
    • čačalaka kropenatá, Ortalis guttata (von Spix 1825)
    • čačalaka kolumbijská, Ortalis columbiana Hellmayr 1906
    • čačalaka brazilská Ortalis araucuan (von Spix 1825)
    • čačalaka šupinatá, Ortalis squamata Lesson 1829
    • čačalaka guyanská, Ortalis motmot (Linnaeus 1766)
    • čačalaka hnědohlavá, Ortalis ruficeps (Wagler 1830)
    • čačalaka světlebrvá, Ortalis superciliaris Gray 1867
  • rod Oreophasis Gray 1844
    • guan jednorohý, Oreophasis derbianus Gray 1844
  • rod Crax Linnaeus 1758
    • hoko proměnlivý, Crax rubra Linnaeus 1758
    • hoko modrolaločný, Crax alberti Fraser 1852
    • hoko žlutolaločný, Crax daubentoni Gray 1867
    • hoko bradavičnatý, Crax globulosa von Spix 1825
    • hoko červenolaločný, Crax blumenbachii von Spix 1825
    • hoko černý, Crax alector Linnaeus 1766
    • hoko žlutozobý, Crax fasciolata von Spix 1825
  • rod Mitu Lesson 1831
    • hoko pruhoocasý, Mitu tomentosum (von Spix 1825)
    • hoko Salvinův, Mitu salvini Reinhardt 1879
    • hoko amazonský, Mitu tuberosum (von Spix 1825)
    • hoko mitu, Mitu mitu (Linnaeus 1766) (v divoké přírodě vyhynulý)
  • rod Nothocrax Burmeister 1856
    • hoko noční, Nothocrax urumutum (von Spix 1825) Burmeister 1856
  • rod Pauxi Temminck 1813
    • hoko bolivijský, Pauxi unicornis Bond & Meyer de Schauensee 1939
    • hoko peruánský, Pauxi koepckeae Weske & Terborgh 1971
    • hoko přílbový, Pauxi pauxi (Linnaeus 1766) Temminck 1813

Odkazy

Reference

Literatura

• PEREIRA, Sergio L.; BAKER, Allan J.; WAJNTAL, Anita. Combined Nuclear and Mitochondrial DNA Sequences Resolve: Generic Relationships within the Cracidae (Galliformes, Aves). S. 946–958. Systematic Biol [online]. 2002 [cit. 2022-05-07]. Roč. 51, čís. 6, s. 946–958. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-10. DOI 10.1080/10635150290102519. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hokovití na Wikimedia Commons