Holýšov

Holýšov
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0 Náměstí 5. května
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Holýšov
Obec s rozšířenou působností	Stod (správní obvod)
Okres	Plzeň-jih
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°35′37″ s. š., 13°6′5″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	5 489 (2023)[1]
Rozloha	29,32 km²[2]
Nadmořská výška	357 m n. m.
PSČ	345 62
Počet domů	778 (2021)[3]
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	3
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí 5. května 32 345 62 Holýšov mesto@meuholysov.cz
Starostka	Alena Burianová
Oficiální web: www.mestoholysov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Holýšov
Další údaje
Kód obce	553654
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Holýšov (v místním nářečí Holejšov, německy Holleischen) se nachází v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Žije v něm přibližně 5 500^[1] obyvatel. Jde o třetí největší město v okrese Plzeň-jih (po Přešticích a Dobřanech). Jeho poloha je na pravém břehu řeky Radbuzy, jihozápadním směrem od města Plzeň a severovýchodním směrem od města Domažlice. Holýšov leží na úpatí vrchu Trný (516 m n. m.) a Makového vrchu (480 m n. m.). Město je ze tří stran obklopeno lesy.

Historie

Okolí Holýšova bylo, jak dokládají archeologické nálezy z pravěkých mohyl, osídleno ve starší době bronzové, okolo roku 2000 před naším letopočtem. V letech 1202 až 1210 se předpokládá založení ženského kláštera Vojslavou, sestrou blahoslaveného Hroznaty. První písemné záznamy o existenci města jsou z 23. května 1272, kdy papež Řehoř X. vydal v Orvietu na požádání třetího chotěšovského probošta Mírka listinu, kterou chotěšovskému klášteru nejen potvrdil nový majetek, ale i všechny dřívější statky, práva a výsady, stejně jako i přijetí pod ochranu papežské stolice. Mezi 22 vesnicemi, které klášteru daroval kníže Hroznata, je město zmíněno pod názvem Holissono. V roce 1383 je doložena existence kostela. Ve 14. a 15. století patřil Holýšov do majetku Lobkoviců. Po období husitských válek se v držení obce vystřídalo několik okolních šlechtických rodů.

Novověk

V 16. století byli majiteli obce Lobkovicové, kteří sídlili na zámku v nedalekém Horšovském Týně. Poté byla obec vrácena zpět chotěšovskému klášteru a po jeho zrušení v roce 1782 se majitelem Holýšova stává kníže Thurn-Taxis. V majetku tohoto rodu byl Holýšov do roku 1919. Jižním směrem od obce se počátkem 19. století těžilo černé uhlí. Kromě uhlí se v okolí Holýšova těžilo také olovo, zinek, stříbro a tuha. Samotný Holýšov byl zemědělskou obcí až do roku 1897, kdy zde byla sklářskou rodinou Zieglerů založena rozsáhlá sklárna na tabulové a zrcadlové sklo. Šlo o největší podnik svého druhu v Rakousko-Uhersku, který čítal kolem 900 zaměstnanců. Černé uhlí z nedalekých dolů bylo do továrny dopravováno lanovkou. Sklárna ročně produkovala až 1000 vagónů skla (asi deset tisíc tun skla), které se vyváželo do celé Evropy a Ameriky. V roce 1934 byl provoz sklárny ukončen v důsledku hospodářské krize, vyčerpání blízkých nalezišť černého uhlí a nárůstu konkurence. Ve druhé polovině 30. let obcí procházela linie betonového opevnění. Šlo o lehké opevnění vz. 36 a vz. 37.

Druhá světová válka

Holýšov byl mezi světovými válkami převážně německy mluvícím městem, a proto se stal součástí Sudet a po podepsání Mnichovské dohody připadl do Říše. Bývalá sklárna byla v roce 1939 přebudována na muniční továrnu MWH (Metalwerke Holleischen) vyrábějící letadlovou a protiletadlovou munici. V továrně pracovalo asi 6000 pracovníků, které tvořili totálně nasazení, váleční zajatci a vězni. Na území obce vzniklo 6 pracovních a zajateckých táborů a v roce 1944 také pobočný ženský koncentrační tábor tábora ve Flossenbürgu. Pro mistry a výše postavené zaměstnance továrny, jakož i pro dozorce bylo v obci vystavěno rozsáhlé sídliště v saském stavebním stylu prostě označované jako Siedlung (sídliště), po válce mu byl přidělen název Výhledy. V prostorách bývalé sklárny se vyráběly pouze mechanické součástky, v lese severním směrem od města pak měla továrna svůj pobočný závod, kde docházelo k chemické výrobě složí a finální kompletaci střel. V těchto prostorách po válce vznikla vojenská kasárna československé armády. Továrna byla koncem války bombardována spojeneckými jednotkami, ale většina zásahů ji minula.

Osvobození

Holýšovský koncentrační tábor byl osvobozen 5. května 1945 polskou Svatokřižskou brigádou, která přes protektorát Čechy a Morava ustupovala před Rudou armádou. Polská brigáda vnikla i do areálu muniční továrny, kde zajala tamní stráž a jejího velitele, poté však narazila na odpor v ulicích a byla donucena se stáhnout. Podle popisu velitele brigády měl velitel koncentračního tábora rozkaz celý tábor i s vězeňkyněmi spálit, jakmile se Američané přiblíží k obci. Tomu Svatokřižská brigáda zabránila. Polská brigáda vedla s Američany jednání a byla začleněna mezi spojenecké jednotky. Dne 6. května 1945 do obce v ranních hodinách vstoupila 2. pěší divize americké armády, kterou následovaly další spojenecké jednotky a obec byla bez dalšího odporu definitivně osvobozena. Součástí americké armády byl i 17. belgický střelecký prapor, v němž sloužili dobrovolníci z Belgie, kteří si v Holýšově po válce zřídili velitelství a až do listopadu 1945 dohlíželi na propouštění vězeňkyň a jejich úspěšný návrat do jejich domovů. Značnou část vězeňkyň tvořily Francouzky, ale byly zde vězněny i Polky, Rusky, Maďarky a ženy dalších národností. V roce 2008 byli tři váleční veteráni z Belgie – Albert Gélise, Louis A. H. Gihoul a Arthur Otto – oceněni čestným občanstvím města Holýšov a na základě této události pak v roce 2012 belgický 17. střelecký prapor předal městu svoji standartu. Po válce byly bývalé pracovní a zajatecké tábory využity jako sběrné tábory pro německy mluvící obyvatelstvo žijící v Holýšově a jeho okolí. Z těchto sběrných táborů bylo vypraveno 11 transportů, ve kterých bylo z Československa vyhnáno 13 410 jeho bývalých německy mluvících občanů. Holýšov tak byl téměř vylidněn a postupně se tak do města přistěhovávali noví obyvatelé.

Poválečný vývoj

Z bývalé sklárny a muniční továrny byla po válce vybudována továrna SVA Holýšov. Podnik se zaměřoval na výrobu náhradních dílů všech automobilů, které se tehdy v Československu vyráběly. Později se továrna začala orientovat na výrobu a generální opravy autobusových karoserií. V roce 1960 byla obec Holýšov povýšena na město a továrna se dostala na vrchol svého významu. Podnik se mimo jiné proslavil především výrobou autobusu Škoda 706 RTO. Tento model se rozšířil po celém Československu a v SVA Holýšov se denně vyrábělo až 8 autobusů. Dále zde bylo vyrobeno několik přenosových vozů pro československou televizi. V roce 1972 byla výroba tohoto modelu ukončena a závod byl začleněn pod národní společnost LIAZ.

Po sametové revoluci byl LIAZ privatizován a v současnosti je pod značkou Daimler Buses (dříve EvoBus) součástí firmy Mercedes-Benz.

Obyvatelstvo

Holýšov se vlivem průmyslu dále rozvíjí a stoupá i počet jeho obyvatel. V roce 2006 jich v Holýšově žilo 4 813, počátkem roku 2012 jich bylo 4 943 a v roce 2016 měl Holýšov 5 023 obyvatel.

Městská správa

Do konce roku 2020 spadal Holýšov do okresu Domažlice, od začátku roku 2021 je součástí okresu Plzeň-jih.^[6]

Holýšov je obec s pověřeným obecním úřadem pro obce:

• Bukovec
• Čečovice
• Černovice
• Horní Kamenice
• Kvíčovice
• Neuměř
• Štichov
• Všekary

Holýšov je začleněn do svazku obcí Mikroregion Radbuza.

Části města

• Holýšov (včetně ZSJ Nový Dvůr)
• Dolní Kamenice

Od 1. října 1984 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Bukovec, Čečovice, Černovice a Nemněnice.

Městské symboly

Znak byl městu udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. července 1993 a vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 24. listopadu 2014.^[7]

Blason znaku: Zlato-modře dělený štít. V horním poli troje černé paroží (2+1), v dolním poli křížem přeložený klíč a meč, vše stříbrné.

Horní polovinu štítu tvoří paroží, symbol českého vladyky Hroznaty, zakladatele tepelského a chotěšovského kláštera, ke kterému obec v minulosti patřila. Skřížený klíč a meč v dolní polovině jsou potom atributy svatého Petra a Pavla, jimž je zasvěcen holýšovský kostel.

Blason vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, žlutý a modrý. Ve žlutém tři (2, 1) černá paroží, v modrém kosmo klíč zuby nahoru a k dolnímu rohu listu, šikmo podložený mečem hrotem k hornímu cípu listu, obojí bílé. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Ekonomika

Mezi tradiční produkty Holýšova patří autobusy LIAZ. V roce 2008 byl provoz továrny jejím majitelem ukončen a její části byly rozprodány nebo od té doby chátrají a zejí prázdnotou. Holýšov si přesto zachoval průmyslový ráz a i v současnosti v něm působí celá řada průmyslových podniků a menších firem. Největším podnikem je firma Daimler Buses (dříve EvoBus), která je součástí koncernu Daimler Truck AG a vyrábí karoserie pro autobusy značek Mercedes-Benz a Setra. EvoBus v roce 2018 zaměstnával 640 lidí.^[8] Dále vyrábí ve městě firmy Wuppermann, MAHLE Behr či kabelovna Kabex a další firmy, jejichž převážná část působí v průmyslové zóně, která vznikla na místě bývalých vojenských kasáren.

Doprava

Město leží na silnici č. I/26 na trase Plzeň – Folmava–Bavorsko a železniční trať Plzeň – Domažlice – Furth im Wald. Na železniční trati se nachází stanice Holýšov.

Městem projíždí také celá řada zejména místních autobusových linek s hlavní zastávkou U obuvi, asi 700 m od náměstí. Nejvýznamnějšími spoji jsou asi linky Plzeň–Domažlice a dálková linka Praha – Plzeň – Domažlice. Ostatní linky slouží zejména ke spojení okolních vesnic s městem.

Školství

Město je vybaveno službami odpovídající své úloze střediska menšího regionu v rámci okresu. V Táborové ulici je základní škola. Město má také základní uměleckou školu, která se nachází ve školní ulici. Nejbližší gymnázium je v Domažlicích. Ve městě je také zdravotní středisko.

Sport

V Holýšově se nachází fotbalový stadion, vedle něj jsou tenisové kurty, o kousek dál se nachází kuželky. V místech bývalých kasáren se nachází paintballový areál.

Sportovní kluby v Holýšově

• HC Holýšov působí v Plzeňské krajské soutěži – sk. C, sedmé české nejvyšší soutěži ledního hokeje. Klubové barvy jsou modrá a bílá.
• FK Holýšov založený v roce 1925
• TJ Holýšov
• oddíl Zápasu-Wrestling Holýšov

Pekelný ostrov

U města se od roku 2012 v červenci koná hudební open-air festival Pekelný ostrov pořádaný společnosti Westmusic. Převážnou část hudební nabídky tvoří české i zahraniční rockové kapely. Místem konání je areál ostrova o rozloze 2,5 ha u města Holýšov vymezeného náhonem a řekou Radbuzou. Jedná se skutečně o ostrov, který je lemován z části náhonem a z části řekou Radbuzou.^[zdroj⁠?]

Volby

Pamětihodnosti

• Holýšovská radnice na náměstí 5. května, vystavěná v roce 1927
• Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí 5. května
• Dům dějin Holýšovska na náměstí 5. května - malé muzeum otevřené v roce 2014, zaměřené především na historii města za první republiky a za druhé světové války
• Pamětní deska u bývalého Koncentračního tábora Holýšov
• Pomník padlých na třídě 1. máje
• Sídliště Výhledy, vystavěné válečnými zajatci během druhé světové války
• Areál SVA Holýšov, dříve sklárna, za druhé světové války muniční továrna, poté výrobna náhradních dílů, autobusů a karoserií
• Objekty lehkého opevnění
• Na vrchu Trní severovýchodně od města se nachází pozůstatky holýšovského hradiště z pozdní doby halštatské.^[9]
• Komín s ochrannou zdí a památníkem obětem druhé světové války

Osobnosti města

• Patrik Stoklasa (1981–2004), zpěvák a muzikálový herec
• Jiří Vaněk (tenista) (* 24. dubna 1978), tenista
• Oldřich Vlach (3. července 1941), herec
• Štěpánka Haničincová (30. září 1931 – 27. října 1999), herečka, scenáristka, dramaturgyně a televizní moderátorka
• Filip Grznár (1. února 1985), kulturista soutěžící ve federaci WBFF
• Pavel Beran (14. června 1993), profesionální kulturista soutěžící ve federaci IFBB PRO

Partnerská města

• Kümmersbruck, Německo
• Port, Švýcarsko

Vodstvo

• Vodní tok: řeka Radbuza
• Rekreační Holýšovský rybník (70 ha)

Další fotografie

• 
  Holýšovská radnice
• 
  Náměstí 5. května
• 
  Dům dějin Holýšovska
• 
  Kostel sv. Petra a Pavla
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
  Restaurace na nám. 5. května
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
  Nádraží
• 

  (c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
  Táborová ulice

Odkazy

Reference

Literatura

• VALEŠ, Jan. Holýšovskem od A do Z. Praha: Klika, 2019. 365 s. ISBN 978-80-88298-07-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Holýšov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Holýšov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)