Holoubkov

Holoubkov
Náves
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Rokycany
Obec s rozšířenou působností	Rokycany (správní obvod)
Okres	Rokycany
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°46′34″ s. š., 13°41′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 447 (2024)[1]
Rozloha	4,21 km²[2]
Katastrální území	Holoubkov
Nadmořská výška	432 m n. m.
PSČ	338 01
Počet domů	310 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Holoubkov 48 338 01 Holoubkov ouholoubkov@netro.cz
Starosta	Ing. Lukáš Fišer
Oficiální web: www.obecholoubkov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Holoubkov
Další údaje
Kód obce	559814
Kód části obce	41319
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holoubkov je obec v okrese Rokycany, kraji Plzeňském, zhruba osm kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije zde přibližně 1 400^[1] obyvatel. Holoubkov má dlouhou průmyslovou tradici, v dnešní době převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický a dřevařský.

První písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy byla „ves Holúbkov“ (villa Holubcow) uvedena v rožmberském urbáři, soupise rožmberských statků. Ve zdejším kraji se dařilo železářství, které využívalo místních zdrojů surovin – železné rudy a dřeva okolních lesů. První vysoká pec je uváděna již na počátku 17. století spolu s několika hamry. Z toho vyplývá, že již v této době se musel nad vsí rozlévat rybník. Za třicetileté války byl Holoubkov vypálen a znovu osídlen až za 20 let. V 60. letech 19. století kupuje zbirožské panství německý baron Bethel Henry Strousberg, který má velké plány na industrializaci místního kraje. V Holoubkově rozšiřuje výrobu v železárnách a staví továrnu na železniční vagony. Plány jsou však příliš ambiciózní a tak čeká Strousberga zanedlouho bankrot. Železárny kupuje jeho bývalá pravá ruka Maxmilián Hopfengärtner. Už od poloviny 19. století se výroba začíná přeorientovávat na strojírenství – přesněji na obráběcí stroje. Tento výrobní program si místní závod udržuje do dnešních dnů. V třicátých letech 20. století těžce dolehla na zaměstnance strojírny Velká hospodářská krize. V roce 1886 vznikla místní škola a ve stejném roce i sbor dobrovolných hasičů.

Od počátku 20. století se stává Holoubkov vyhlášeným letoviskem obyvatel Plzně i Prahy, hlavně díky okolním lesům, rybníku a dobré dopravní dostupnosti. O tom svědčí i velký počet vil v obci, nejznámější je Markova vila projektovaná Janem Kotěrou. Na konci druhé světové války byla nedaleko obce u Rokycan vytyčena demarkační linie mezi Sověty a americkými jednotkami. Sám Holoubkov byl osvobozen 10. května 1945 vojsky Rudé armády. V 70. a 80. letech změnilo centrum obce zcela svoji původně malebnou tvář letoviska z důvodu výstavby panelových bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Vznikl také nový park, kam je přenesena socha granátníka z areálu továrny. Na přelomu tisíciletí byly opraveny dvě nejvýznamnější památky v obci – Markova a Hopfengärtnerova vila.

Holoubkov se rozkládá v širokém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném vrchy Trhoň (624 metrů) a Vydřiduch (513 metrů). Geomorfologicky leží Holoubkov v Holoubkovské kotlině, která představuje nejjihozápadnější výběžek Hořovické brázdy, potažmo Hořovické pahorkatiny, vklíněný mezi Brdskou vrchovinu na jihu a Křivoklátskou vrchovinu na severu. Katastrální území obce měří 421 ha. Okolí zastavěné lokality tvoří především lesy, na východě lužní louky a zemědělská pole. Přímo do centra obce zasahuje 14,5 ha velký Holoubkovský rybník, který tvoří místní dominantu. Nedaleko zástavby na severní straně obce probíhá v zářezu dálnice D5, naopak jižní část obce protíná železniční trať Praha–Plzeň.

Okolí obce tvoří dva přírodní parky – na jihu přírodní park Trhoň a na severu přírodní park Radeč. Součástí těchto přírodních parků jsou rozsáhlé lesy vhodné pro turistiku i cykloturistiku. Na západ od obce se nacházejí Rokycany (8 km) a Plzeň (23 km).

V roce 1869 Holoubkov byl osadou obce Medový Újezd v okrese Hořovice. Od roku 1880 je obcí v okrese Hořovice (1880–1890) a později v okrese Rokycany. V letech 1961–1971 k obci patřil Těškov (Těškov se, již bez Sklené Huti opět osamostatnil k 26. listopadu 1971) a od 1. ledna 1986 do 31. prosince 1991 také Medový Újezd.^[5]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. listopadu 1999.^[6]

V obci bývala až do konce 19. století velká železárna. Postupně výrobní program přecházel na strojírenskou výrobu. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a pod několika názvy (TOS, Kovosvit) se držel osvědčeného výrobního plánu velkých obráběcích strojů – hlavně soustruhů, frézek a vrtaček. Areál podniku byl postupně rozšiřován, takže dnes zabírá zhruba čtvrtinu zastavěné plochy obce. Na konci devadesátých let 20. století se podnik Kovosvit dostal do nesnází a areál byl prodán dvěma německým firmám působícím v oboru. Jedna z nich si udržela část původního výrobního programu Kovosvitu.

Dále v obci působí podnik vyrábějící slaboproudé rozváděče a kabelové skříně, a to již od padesátých let 20. století. Posledním odvětvím průmyslu je dřevařský. U nádraží se nachází velký manipulační sklad dřeva, kde jsou kmeny nařezány na požadované délky a expedovány po železnici k zákazníkům. V obci působí také firma vyrábějící dřevěné přepravní palety.

(c) Dezidor, CC BY 3.0

Holoubkov se nachází přímo v přepravním koridoru mezi západem a východem republiky, významném i v celoevropském měřítku. Již od počátku historie obce přes ni vedla potahová stezka, později přeměněná na silnici. Rostoucí doprava směrem na Západ v devadesátých letech 20. století si vyžádala urychlenou dostavbu dálnice D5. Tato liniová stavba probíhá v zářezu 300 metrů za severním okrajem obce. Nejbližší sjezd je EXIT 50 Mýto. Centrem vesnice vede silnice II/605.

Na železniční síť byl Holoubkov napojen v roce 1869, kdy byla zprovozněna Česká západní dráha Praha – Plzeň – Furth im Wald, na které stojí stanice Holoubkov. V roce 1914 se stala v Holoubkově velká železniční nehoda rychlíku s osobním vlakem, která byla jedním z důvodů pro výstavbu druhé koleje. Ta je zprovozněna ve 30. letech. V letech 1986 a 1987 je trať elektrifikována, mezi roky 2009 a 2012 byla trať jako součást třetího železničního koridoru optimalizována. V Holoubkově je neobsazená železniční stanice, zastavují zde jen osobní vlaky. Ty jezdí v základním dvouhodinovém taktu mezi Berounem a Plzní. Nejbližší rychlíková stanice jsou Rokycany.

• Markova vila – postavena 1908, architekt Jan Kotěra, rekonstrukce 2002.
• Hopfengärtnerova vila (zvaná Zámeček) – postavena 1890, rekonstrukce 2001, v současné době slouží jako dům s pečovatelskou službou pro seniory
• Plastika rakouského granátníka – socha granátníka z doby Marie Terezie, výrobek místních železáren, materiál litina; technická památka. Je více identických kopií této plastiky - u Slavkova, na zámku v Dobříši a novodobá replika na dvoře slévárny ve Strašicích.
• Bartošova vila – postavena 1902 pro ředitele železáren
• Šťastný domov – secesní vila naproti nádraží, postavena 1908
• Ševčíkova vila – postavena roku 1909 na Pražské ulici^[7]
• Podroužkova vila – neorenesanční vila MUDr. Podroužka postavena 1899 nad rybníkem^[7]
• Lípa v Kovosvitu – památný strom

V obci působil klub ledního hokeje TJ Kovosvit Holoubkov. Založen byl v roce 1931. V sezóně 1952/53 se zúčastnil nejvyšší hokejové soutěže v zemi. Zanikl v roce 1978 v důsledku chybějícího zimního stadionu v samotné obci i v celém okrese Rokycany. Své domácí zápasy odehrával na místním Holoubkovském rybníku.^[8][9] Nedaleko něj dnes funguje LZ Skill Center, hala s umělou ledovou plochou 15x10 metrů, kde se pravidelně konají oblíbené doučovací kurzy hokejových dovedností, jichž se zúčastnil například i vítěz Stanley Cupu Pavel Francouz.^[10]

• Jiří Dohnal (1905–1984), herec
• Zdeněk Uher (* 1936), hokejista a trenér

• 
  Náves s hotelem
• 
  Pohled na údolí s vrchem Trhoň od dálnice
• 
  Pomník padlým ve světových válkách
• 
  Bartošova vila ( švagr Maxe Hopfengärtnera)
• 
  Plastika granátníka v parku

Celkový pohled na obec

Panorama Holoubkovského rybníka

• HORA, Antonín. Historie obce Holoubkov : 1379–1945. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1994. 115 s.
• ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov na pohlednicích. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1999. 58 s.
• ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov 1900–2000. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 2000. 51 s.
• BÁLINTOVÁ, Kateřina. Markova vila: Jan Kotěra. Praha, 2003. 110 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Holoubkov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Holoubkov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)