Holubinka chromová

Holubinka chromová
Holubinka chromová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád	holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď	holubinkovité (Russulaceae)
Rod	holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula claroflava Grove 1888
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka chromová (Russula claroflava Grove) je houba z čeledi holubinkovitých. Někteří autoři ji pro její natrpklou chuť uvádějí jako nejedlou^[2], jinde je uváděna jako jedlá, dobrá houba.^[3][4] Starší plodnice bývají často červivé.^[3]

Synonyma

• Russula flava (Romell) Romell
• Russula constans Britzelm. 1885
• Russula decolorans var. constans (Britzelm.) P.Karst. 1926
• Russula ochroleuca var. claroflava (Grove) Cooke 1890

Vzhled

Makroskopický

Klobouk je pevný a tvrdý, v průměru 4–8 cm, v mládí polokulovitý s podvinutým okrajem, později plochý a ve stáří až vmáčklý. Pokožka klobouku je citrónově nebo chromově žlutá, poměrně silná, za vlhka lesklá a slizká, za sucha matná, do poloviny až do 2/3 slupitelná.

Lupeny jsou husté, krátce připojené, vidlené, křehké, zpočátku bělavé, v dospělosti máslově žluté, stářím a poraněním šednou.

(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0

Třeň je válcovitý, 4–9 cm dlouhý, 1–2 cm tlustý, v mládí plný a pevný, v dospělosti vatovitě vycpaný, podélně jemně vrásčitý, bělavý (bez fialových či červených tónů), ve stáří s šedavými žilkami. Poraněním a ve stáří šednoucí, dole na třeni někdy až černající.

Dužnina je bělavá, po rozkrojení a ve stáří se zabarvuje do šeda až černošeda. Vůně je nasládlá (medová), chuť je zejména v mládí trpká, slabě palčivá, poté obvykle mírná, nasládlá.

Mikroskopický

Výtrusy jsou 8-10 x 7-8 µm, oválné, ostnité. Výtrusný prach je máslově žlutý.

Výskyt

Roste v červenci až říjnu pod břízami (zejména bříza pýřitá a bříza nízká) a olšemi, se kterými tvoří mykorhizu, na vlhkých travnatých lesních plochách. Dává přednost kyselým půdám a vyšším, chladnějším polohám.

(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0

Nejčastější záměny

Podobná je jedlá holubinka odbarvená, která však roste výhradně pod jehličnany a taktéž jedlá, holubinka hlínožlutá, kterou lze odlišit podle široce připojených lupenů a podle toho, že roste převážně pod smrky, dále pak nejedlá, silně hořká, holubinka žlučová a taktéž nejedlá holubinka pružná.

Odkazy

Reference

Literatura

• Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 73. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka chromová na Wikimedia Commons
• Holubinka chromová na Biolibu
• Holubinka chromová na Nahuby.sk
• Galerie holubinka chromová na Wikimedia Commons