Homoúsios

Řecký pojem homoúsios (ὁμοούσιος < ὁμός homos stejný, týž + οὐσία úsiá podstata; lat. consubstantialis, česky soupodstatný, v římskokatolickém liturgickém překladu překládáno jako jedné podstaty s) je klíčovým teologickým termínem velkých christologických kontroverzí 4. století. Jako slovo se poprvé objevuje v Nicejském vyznání, formulovaném Prvním nikajským koncilem jako odpověď na tvrzení Areiova (Ariova).

Homoúsián či homoúsiánství pak označuje přívržence nauky, resp. nauku, formulované Prvním nikajským koncilem (325), která dotvrzuje, že BůhOtec, Syn i Duch svatý jsou jedné podstaty. Tato nauka se staví proti Areiovu tvrzení, že Ježíš Kristus byl sice více než člověk, ale přitom nebyl božského původu - že byl s Otcem nikoliv stejné podstaty (homoúsios), ale jen podobné podstaty (homoiúsios - od homoios, podobný). Zápas uvnitř církve však navzdory usnesení koncilu, jejž svolal Konstantin I., trval až do Prvního konstantinopolského koncilu roku 381, kdy nicejské vyznání bylo přijato jako závazná norma víry.

V průběhu 4. století se vynořily další teorie, které se snažily najít kompromis mezi homoúsiánstvím a ariánstvím (semiariánství, homoiúsios). Za hlavního představitele homoúsiánské strany je považován alexandrijský patriarcha Athanasios (Atanáš).

Odkazy

Externí odkazy

Související články