Člověk vzpřímený

Jak číst taxoboxČlověk vzpřímený
Stratigrafický výskyt: Před 1,9 až 0,1 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce podoby člověka vzpřímeného
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Čeleďhominidi (Hominidae)
Rodčlověk (Homo)
Binomické jméno
Homo erectus
Dubois, 1894
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Člověk vzpřímený (Homo erectus) byl druh pravěkého hominida, který žil před 2[1] či 1,8 miliony až asi 143 tisíci[2][3] či 50 tisíci lety[4] v Africe, Asii a Evropě. Vzpřímená chůze již byla stejná jako u současného člověka.[5]

Příslušníci tohoto dávného hominida již systematicky vyráběli kamenné nástroje podle kulturních stereotypů – acheulská kultura reprezentovaná pěstním klínem. Mezi další kulturní inovace, které Homo erectus využíval k adaptaci na vnější prostředí, patřilo užívání ohně (náznaky rozdělávání ohně před 0,79 miliony let, ale vaření nebylo prokázáno) a rozvíjení stále širšího spektra loveckých technologií. Pravděpodobně byl první, kdo žil jako lovci a sběrači. Homo erectus je nejdéle žijícím hominidem vůbec. V různých svých poddruzích a formách přežíval více než 1,7 milionu let. Z Evropy ale zmizel již před 1,1 milionem let.[6]

Model lebky pozdní formy Homo erectuspekinensis

Historie

Formálně byl tento taxon popsán v roce 1894 na základě fosilií objevených v Indonésii v letech 1891 a 1892 badatelem F. Duboisem.[7]

Evoluční trend

Ve srovnání s ranými zástupci rodu Homo pokračovalo zvětšování tělesné výšky a váhy, zmenšení pohlavních orgánů, přestavba a růst mozku (neokortex), gracializace chrupu (redukce velikosti stoliček), zmenšení objemu žvýkacích svalů a snižování sexuálního dimorfismu.

Spánkový lalok mozku ještě nebyl u tohoto pravěkého člověka stejně dobře vyvinutý (a proporcionálně velký), jako u moderního člověka druhu Homo sapiens.[8]

  • Homo erectus erectus (člověk jávský, 1.6–0.5 Ma)
  • Homo erectus ergaster (možná samostatný druh, 1.9–1.4 Ma)
  • Homo erectus georgicus (možná samostatný druh, 1.8–1.6 Ma)
  • Homo erectus lantianensis (1.6 Ma)
  • Homo erectus nankinensis (člověk nangingský, 0.6 Ma)
  • Homo erectus pekinensis (člověk pekingský, 0.7 Ma)
  • Homo erectus soloensis (0.546–0.143 Ma)
  • Homo erectus tautavelensis (0.45 Ma)
  • Homo erectus yuanmouensis

Morfologické znaky

  • 145 až 185 cm vysoká, štíhlá postava umožňující efektivní chůzi a běh; muži byli zřejmě vyšší než ženy;
  • hmotnost 40 až 70 kg[9];
  • prodloužená, úzká, nízká, mohutně stavěná mozkovna (750–1225 cm³), v týlu protažená a zalomená v týlní val;
  • výrazné postorbitální zúžení lebky;
  • masivní, dozadu ubíhající nízké a zploštělé čelo s výraznými nadočnicovými valy;
  • velké lícní kosti, dopředu vystupující obličej, široký nos, čelisti a patro;
  • mohutné čelisti;
  • redukce ochlupení těla, zmnožení potních žláz a vznik nového termoregulačního systému.

Potravinová orientace

Loví zvířata doplňovaná systematickým sběrem rostlinné potravy.

Materiální technologie

Komunikační schopnosti

  • neúplná jazyková kompetence, primárně založená na mimické a gestické komunikaci (mimetická kultura)

Přírodní prostředí

Evoluční vztahy

Strom vývoje člověka za poslední 2 miliony let, který zahrnuje i mísení s neandrtálci a denisovany.
  • Dříve se předpokládalo, že před 700 až 400 tisíci lety se regionální populace Homo erectus transformovaly v archaického Homo sapiens, nyní převládá názor, že Homo erectus byl spíše slepou vývojovou větví. Pravděpodobnějším předchůdcem Homo sapiens se jeví Homo rhodesiensis.[10]
  • Nejnovější výzkumy některých paleoantropologů odhalily, že Australopithecus, Homo habilis, Homo ergaster a Homo erectus žili v různých částech světa současně. Nedávná studie poukazuje na to, že se v případě H. habilis (pozdní forma) a H. erectus mohlo jednat o tentýž druh.[11] Homo erectus georgicus nalezený v Dmanisi je tedy spíše řazen k Homo erectus. Různost lebek nalezených na stejném místě v Dmanisi a datovaných do stejné doby naznačuje, že Homo ergaster, Homo heidelbergensis, Homo habilis i Homo georgicus mohou být stejným druhem – Homo erectus.[12] Jde také spíše o různé postavy téhož druhu.[13]
  • Mezi vědci stále probíhá debata, zda jsou druhy Homo erectus a Homo ergaster rozdílné, či je H. erectus asijským poddruhem či formou afrického H. ergaster.
  • Ještě nedávno se vědci domnívali, že část lidí označovaných jako Homo erectus přežila až do opravdu nedávné doby. Stáří indonéských velmi pozdních fosilií Homo erectus bylo určeno na 27 000 až 53 000 let.[14]. Tato teorie však byla novějším datováním vyvrácena. Předpokládá se, že větší populace druhu Homo erectus z Asie zmizely nejpozději před 143 000 lety, ale většinou podstatně dříve.[15] Poslední ostrůvkovité zbytky (ostrov Jáva před zhruba 110 ticíci lety,[16] ostrov Flores) druhu snad mohly přežívat ještě o něco déle.
  • Podle některých teorií se asi před 100 tisíci lety z populace Homo erectus na indonéském ostrově Flores vyvinul nový druh Homo floresiensis, jehož zuby jsou nejblíže podobné k Homo erectus.[17]

Další významné lokality

Lokality v Česku

Rok popisu holotypu

  • (Trinil 2): 1894 (jako Pithecanthropus erectus).

Reference

  1. University of Johannesburg. Direct human ancestor Homo erectus is older than we thought. phys.org [online]. 2020-04-02 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Out of Africa? New theory throws doubt on assumption all humans evolved from the continent. Daily Mail [online]. 2011-06-30 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4. S. 44–45. 
  4. Scientists show that modern humans never co-existed with Homo erectus. insider.si.edu [online]. 2011-07-06 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Max Planck Society. Homo erectus walked as we do. phys.org [online]. 2016-07-12 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. První lidi v Evropě zahubil před milionem let náhlý mráz. nedd.tiscali.cz [online]. [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. 
  7. Eduard Pop, Sofwan Noerwidi & Fred Spoor (2024). Naming Homo erectus: A review. Journal of Human Evolution. 190: 103516. doi: https://doi.org/10.1016/j.jhevol.2024.103516
  8. CENIEH. The temporal lobes of Homo erectus were proportionally smaller than in H. sapiens. phys.org [online]. 2020-09-08 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Homo erectus [online]. humanorigins.si.edu [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PICKRELL, John. Introduction: Human Evolution. New Scientist [online]. 2006-09-04 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. LORDKIPANIDZE, David; PONCE DE LEÓN, Marcia S.; MARGVELASHVILI, Ann; RAK, Yoel; RIGHTMIRE, G. Philip; VEKUA, Abesalom; ZOLLIKOFER, Christoph P. E. A Complete Skull from Dmanisi, Georgia, and the Evolutionary Biology of Early Homo. S. 326–331. Science [online]. 2013-10-18. Roč. 342, čís. 6156, s. 326–331. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1238484. (anglicky) 
  12. FOLEY, Jim. A superb new fossil from Dmanisi, Georgia. pandasthumb.org [online]. 2013-10-29 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Earliest humans had diverse range of body types, just as we do today [online]. Univerzita v Cambridgi, 2015-03-27 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. SWISHER, C. C.; RINK, W. J.; ANTÓN, S. C.; SCHWARCZ, H. P.; CURTIS, G. H.; SUPRIJO, A. Latest Homo erectus of Java: Potential Contemporaneity with Homo sapiens in Southeast Asia. S. 1870–1874. Science [online]. 1996-12-13. Roč. 274, čís. 5294, s. 1870–1874. Dostupné online. ISSN 0036-8075. (anglicky) 
  15. Finding showing human ancestor older than previously thought offers new insights into evolution. terradaily.com [online]. 2011-07-05 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. University of Iowa. Researchers determine age for last known settlement by a direct ancestor to modern humans. phys.org [online]. 2019-12-18 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. MIHULKA, Stanislav. Hobiti jsou trpasličí verzí lidí Homo erectus. osel.cz [online]. 2015-11-19 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  18. MUSIL, Rudolf. Nacházelo se ve Woldřichově jeskynni na Stránské skále skutečně ohniště? [online]. Geologický výzkum Moravskoslezský, 2005 [cit. 2008-09-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • Václav Soukup: Dějiny antropologie. Nakladatelství Karolinum, Praha 2004, ISBN 80-246-0337-3 (vázané)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Turkana Boy.jpg
Autor: Claire Houck from New York City, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
Turkana Boy
Homo-Stammbaum, Version Stringer-en.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0 de
Chris Stringers' hypothesis of the family tree of genus Homo, published in Stringer, C. (2012). "What makes a modern human". Nature 485 (7396): 33–35. doi:10.1038/485033a.
  • "Homo floresiensis originated in an unknown location from unknown ancestors and reached remote parts of Indonesia."
  • "Homo erectus spread from Africa to western Asia, then east Asia and Indonesia. Its presence in Europe is uncertain, but it gave rise to Homo antecessor, found in Spain."
  • "Homo heidelbergensis originated from Homo erectus in an unknown location and dispersed across Africa, southern Asia and southern Europe."
  • "Homo sapiens spread from Africa to western Asia and then to Europe and southern Asia, eventually reaching Australia and the Americas."
  • "After early modern humans left Africa around 60,000 years ago (top right), they spread across the globe and interbred with other descendants of Homo heidelbergensis," namely Neanderthals, Denisovans, and unknown archaic African hominins.
Skull pekingman.jpg
Autor: kevinzim, Licence: CC BY 2.0
skull Peking Man, lighting was disasterously wrong, and this is what happened when I zapped up the contrast