Honi soit qui mal y pense

Motto Honi soit qui mal y pense je „obtočeno“ okolo štítu na verzi státního znaku Spojeného království používaného mimo Skotsko. Na svitku pod štítem lze vidět související Dieu et mon droit

Honi soit qui mal y pense ([ɔni swa ki mal i pɑ̃s]) je rčení v anglonormanštině, dialektu starofrancouzštiny, kterým mluvila středověká vládnoucí třída v Anglii. Znamená doslova „hanba tomu, kdo o něm špatně smýšlí“, překládá se také jako „hanba tomu, kdo si o něm myslí něco zlého“.[1] Používá se jako motto britského rytířského Podvazkového řádu. V současném francouzském užití může být použito také ironicky, a to s cílem upozornit na přítomnost skrytých záměrů nebo střetu zájmů.[1]

Původ

Erb Jana z Gentu obsahující podvazek a heslo Honi soit qui mal y pense (Vyobrazení ze 16. století)

V anglo-normanštině, dialektu starofrancouzštiny, kterým mluvila středověká vládnoucí vrstva v Anglii, se objevuje koncem 14. století ve středoanglické básni Sir Gawain a Zelený rytíř jako hony soyt qui mal pence. Nachází se na samotném konci rukopisu básně, připsáno ale bylo až v pozdější době. Báseň je spojena s Podvazkovým řádem a významnou roli v ní hraje opasek, který je svým erotickým podtextem velmi podobný podvazku.[2][3] Hrubý ekvivalent řádového hesla byl identifikován v Gawainově zvolání corsed worth cowarddyse and couetyse boþe („prokleta budiž zbabělost i žádostivost“, v. 2374).[4] Ačkoli autor básně zůstává sporný, zdá se, že existuje spojitost mezi dvěma nejvyššími kandidáty a Podvazkovým řádem, Janem z Gentu a Enguerrandem de Coucy, sedmým sirem de Coucy. De Coucy se oženil s dcerou krále Eduarda III. Isabelou a v den svatby mu bylo sděleno přijetí do Podvazkového řádu.[5]

Podle historika Eliase Ashmola byl Podvazkový řád založen ve chvíli, kdy se anglický král Eduard III. připravoval na bitvu u Kresčaku a jako bojový signál „vytasil svůj vlastní podvazek“.

Podle knihy Anglica Historia od Polydora Virgila, napsané v letech 1512–1513, tedy 166 let po této události, byla příčinou vzniku triviální nehoda na jedné dvorské akci. Král Eduard III. tančil s Janou z Kentu, svou první sestřenicí a snachou, na plese pořádaném v Calais na oslavu pádu města po bitvě u Kresčaku.[6] Podvazek jí měl sklouznout až ke kotníku a okolí se jejímu ponížení smálo. Eduard si podvazek obtočil kolem nohy a řekl: „Honi soit qui mal y pense. Tel qui s'en rit aujourd'hui, s'honorera de la porter“. („Hanba každému, kdo si o tom pomyslí něco zlého. Ten, kdo se tomu směje dnes, bude hrdý na to, že ho může nosit“.) Pro většinu badatelů je tato verze apokryfní, protože neexistují žádné dobové prameny a podvazky v té době ženy nenosily.[6]

Podle Davida Nashe Forda:

Přestože Eduard III. navenek prohlašoval, že Podvazkový řád je obnovou Kulatého stolu, je pravděpodobné, že niterně měl být jeho vznik vlastně snahou získat podporu pro svůj pochybný nárok na francouzský trůn. Heslo řádu je odsouzením těch, kdo smýšlejí špatně o nějakém konkrétním projektu, a nikoli pouhým zbožným vzýváním zla na špatně smýšlející obecně. „Hanba tomu, kdo o tom zle smýšlí“ bylo pravděpodobně namířeno proti každému, kdo by se měl postavit proti královu záměru na francouzskou korunu.[7]

Heraldické použití

V anglické heraldice se motto Honi soit qui mal y pense používá buďto samostatně na svitku s mottem, nebo je uvedeno na kruhovém vyobrazení Podvazku. Rytíři a dámy Podvazku jsou oprávněni si tento Podvazek s tímto mottem „obtočit“ kolem svého erbu (např. John Churchill, vévoda z Marlborough).[8][9] Posledně jmenovaný způsob užití lze vidět ve státním znaku Spojeného království, kde je související motto Dieu et mon droit zobrazeno na svitku pod štítem. Jako součást státního znaku je motto Honi soit qui mal y pense zobrazeno na mnoha veřejných budovách ve Velké Británii a na veřejných budovách z koloniální éry v různých částech Commonwealthu (například na všech soudech v Anglii a Walesu). Státní znak (a motto) se objevuje na mnoha britských vládních úředních dokumentech (např. na přední straně současných britských pasů); na obalech a tiskovinách společností působících na základě královského zřízení (např. na praporu deníku The Times, který používá královský erb Velké Británie z let 1714 až 1800);[10] a používají jej i další subjekty, které takto britský panovník vyznamenal (např. jako oficiální znak královské jachty Britannia).[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honi soit qui mal y pense na anglické Wikipedii.

  1. a b Honi soit qui mal y pense - French expressions analyzed and explained [online]. About.com [cit. 2017-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 July 2015. 
  2. Cotton Nero A.x 128v
  3. Sir Gawain and the Green Knight. Redakce Waldron Ronald Alan. Evanston, Illinois: Northwestern University Press, 1970. Dostupné online. ISBN 978-0-8101-0328-3. OCLC 135649 S. 139. 
  4. FRIEDMAN, Albert B.; OSBERG, Richard H. Gawain's Girdle as Traditional Symbol. The Journal of American Folklore. American Folklore Society, 1997, s. 301–315. DOI 10.2307/539521. JSTOR 539521. 
  5. SAVAGE, Henry L. Sir Gawain and the Order of the Garter. ELH. The Johns Hopkins University Press, 1938, s. 146–149. DOI 10.2307/2871614. JSTOR 2871614. 
  6. a b LAWNE, Penny. Joan of Kent: The First Princess of Wales. [s.l.]: Amberley Publishing Limited, 2015. Dostupné online. ISBN 9781445644714. S. 161–162. 
  7. Berkshire History: The Order of the Garter [online]. 2001 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 
  8. FOX-DAVIES, Arthur Charles. Complete Guide to Heraldry. 1996. vyd. Ware, Hertfordshire: Wordsworth Editions, 1996. ISBN 1-85326-365-6. Kapitola XXXVI Official Heraldic Insignia, s. 583–84. 
  9. ROBSON, Thomas. The British Herald, or Cabinet of Armorial Bearings of the Nobility & Gentry of Great Britain & Ireland, Volume I. Sunderland: Turner & Marwood, 1830. Dostupné online. S. 401 (CHU-CLA). 
  10. Scissors for Lefty review in The Times [online]. Scissors for Lefty, 5 January 2007 [cit. 2021-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-28.  Banner image for The Times;
  11. Coats of Arms [online]. The Royal Household (2008-09) [cit. 2012-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Johnofgaunt.jpg
Anachronistic portrait of John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster (1340-1399), Knight of the Garter, fourth but third surviving son of King Edward III of England. Property of his descendant the Duke of Beaufort, hanging at Badminton House, Gloucestershire. Portrait commissioned in about 1593 by Sir w:Edward Hoby (1560-1617) for display inside Queenborough Castle, Kent, probably modelled on Gaunt's now lost tomb effigy in Old St Paul's Cathedral. (Source: Harris, Oliver D. (2010). "'Une tres riche sepulture': the tomb and chantry of John of Gaunt and Blanche of Lancaster in Old St Paul's Cathedral, London", published in Journal of the Church Monuments Society, Vol.25, p.16). (Sir Edward Hoby served from 1597 as Constable of Queenborough Castle in Kent, but had served earlier from 1592 as a Member of Parliament for Kent). Gaunt's tabard shows the royal arms of Castile and León impaling his differenced paternal royal arms, while on the Tudor-style shield (circumscribed by the Garter) Castile and León is shown as an inescutcheon of pretence, representing his claim to that kingdom by right of his second marriage to Constance of Castile. He is dressed in black armour, as was the custom of his eldest brother the Black Prince. Inscribed in Latin: Johannes filius quartus Edwardi Tertii. Rex Castellae et Legione (sic, Legionis?) Dux Lancastriae Constabularius Caste(llae) de Queensbourg quinto Octobris Anno Regni Edwardi Tertii Anglia(e) 50o Franciae 37o ("John, fourth son of Edward III. King of Castile and of León (Castella et Legio), Duke of Lancaster, Constable of the Castle of Queenborough on the fifth of October in the year of the reign of Edward the Third, of England the 50th (i.e. 1376), of France the 37th").