Honorius IV.

Jeho Svatost Honorius IV.
190. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	2. duben 1285
Uveden do úřadu	20. května 1285 (konsekrace)
Pontifikát skončil	3. duben 1287
Předchůdce	Martin IV.
Nástupce	Mikuláš IV.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	20. května 1285
Kardinálská kreace	17. prosince 1261
Titul	kardinál-jáhen
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardinál-jáhen v římské bazilice Santa Maria in Cosmedin (1261-1285)
Osobní údaje
Rodné jméno	Giacomo Savelli
Datum narození	1210
Místo narození	Řím, Papežský stát
Datum úmrtí	3. duben 1287
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	římská bazilika Santa Maria in Aracoeli
Seznam papežů nosících jméno Honorius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Honorius IV. (lat. Honorius IV.; přibližně 1210 Řím – 3. duben 1287 Řím), narozen jako Giacomo Savelli, byl papežem od 2. dubna 1285 do 3. dubna roku 1287.

Giacomo Savelli byl synem římského senátora Lucy Savelliho a Giovanny Aldobrandeschiové. Z téže rodiny pocházel již papež Honorius III., Giacomův prastrýc.Studoval v Paříži a od roku 1261 sloužil papeži Urbanovi IV. Kardinálemn byl jmenován při kostele Santa Maria in Cosmedin v Římě. Zároveň zůstal po celý život římským senátorem. Po smrti Martina IV. jej kardinálové vybrali v konkláve v Perugii za čtyři dny jako kandidáta papežského úřadu, přestože byl nemocen a ochromen na rukou i na nohou pokročilým stadiem dny. Při liturgii již sám nedokázal bez pomoci pozdvihnout hostii. Za své krátké vlády dbal hlavně o bezpečnost papežských států a situaci na Sicílii. Pokračoval v politice svého předchůdce, ve sporu Karla II. z Anjou s Petrem III. Aragonským se kategoricky postavil na stranu Anjouovců. S Rudolfem Habsburským navázal přátelský vztah, ale nezajistil jeho císařskou korunovaci, ačkoliv byla ohlášena na 2. února 1287, realizace selhala pro chyby papežského legáta a odpor voličů.

Během svého pontifikátu se na Aventinu pokusil obnovit rezidenci po svém prastrýci Honoriovi III., provoz selhal kvůli nedostatku vody. Na univerzitě v Paříži schválil založení katedry orientálních jazyků, zejména arabštiny. Toto rozhodnutí souviselo s jeho posláním činnosti v oblasti islámu a východních schizmat.

Dne 3. dubna 1287 Honorius IV po dvouletém pontifikátu zemřel a byl pohřben ve Svatopetrské bazilice, rakev byla později přenesena do rodinné krypty Savelliů v kostele v Santa Maria Aracoeli v Římě.

Dle některých historiků byl ženatý (ovšem svěcení mohl přijmout až po smrti manželky), což by z něj činilo posledního papeže, který nebyl celý život celibátní (byť někteří pozdější papežové celibát nedodržovali).^[1]

• RENDINA, Claudio: Příběhy papežů, dějiny tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 374 – 375.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Honorius IV. na Wikimedia Commons