Horace Vernet

Horace Vernet
Horace Vernet, autoportrét (1835)
Narození	30. června 1789 Paříž
Úmrtí	17. ledna 1863 (ve věku 73 let) Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Montmartre
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění
Povolání	malíř, fotograf, voják, grafik a kreslíř
Rodiče	Carle Vernet
Partner(ka)	Olympe Pélissier
Děti	Louise Vernet
Příbuzní	Camille Françoise Joséphine Vernetová (sourozenec)
Významná díla	The battle of Jena, October 14, 1806 Q2888188 Battle of Fontenoy, 11th of May 1745
Mecenáš	Napoleon Bonaparte
Ocenění	Řád čestné legie Řád Božího hrobu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horace Vernet, křetěný Horace Émile Jean Vernet (30. června 1789 v Paříži – 17. ledna 1863 tamtéž) byl francouzský malíř a grafik, autor historických, vojenských i orientálních výjevů, a také portrétista.

Výtvarné vzdělání ve stylu klasicismu získal od svého otce, malíře Antoine Charlese Horace Verneta (1758–1835) a svého děda Jeana Michaela Moreaua (1741–1814). Oficiální výukou u malíře Francois André Vincenta již podle svých slov příliš dalších znalostí nezískal, ale poučil se romantismem a exotismem malíře Theodora Géricaulta. V roce 1811 se oženil s Louisou Pujolovou. Jejich dcera Louisa se později provdala za slavného malíře Paula Delaroche. V tuto dobu byl již známým malířem a svým stylem přecházel od klasicismu k naturalismu. Zajímala ho soudobá témata, převážně vojenská a politická (“Jízdní trubač”, “Smrt Josefa Poniatowského“). Roku 1814 byl Vernet jedním z obránců Clichy, tehdejšího předměstí Paříže a bojoval pod velením maršála Bona Adriena Monceye. Své hluboké zážitky z této příhody roku 1820 zvěčnil olejem na plátně “Obrana brány v Clichy”. Ještě téhož roku se svým otcem odjel na studijní cestu do Itálie.

Ve dvacátých letech Vernet maloval velká plátna s bitevními scénami, převážně z doby revoluce a napoleonských válek („Bonaparte na mostě u Arcole“, „Bitva u Jeny“, „Bitva u Wagramu“, ”Bitva u Jemappes“, ”Bitva u Valmy“, “Voják od Waterloo“).

V roce 1826 nabídla Académie des beaux-arts v Paříži Vernetovi profesorské křeslo jako nástupci Jeana Jacquese Lebarbiera (1738–1826) a roku 1829 byl Vernet jmenován ředitelem Academie de France v Římě. Tuto funkci zastával až do roku 1835, kdy jej nahradil Jean Auguste Dominique Ingres.

V letech 1839-1840 se svým žákem Frédéricem Goupilem-Fresquetem procestoval Orient. Po návratu do Paříže Vernet s podporou krále Ludvíka Filipa a obrovskou pílí maloval desítky žánrových scén Svým stylem i tematikou (bitvy, sport, orientální náměty) zcela vystihl vkus veřejnosti a stal se i obchodně nesmírně úspěšným. Je považován za znamenitého portrétistu – známé jsou portréty Napoleona I., Ludvíka-Filipa, Napoleona III., Thorvaldsena, portrét modelky a prostitutky Olympe Pélissierové (který posloužil jako studijní pro obraz Judita a Holofernes) a jiné. Věnoval se též grafice a ilustracím knih, zejména technikou litografie a dřevorytu^[1].

Svou slávu šířil po celé Evropě také svými příležitostnými cestami, spojenými s pracovními pobyty a hostováním na akademiích umění. K nejúspěšnějším patřily pobyty v Sankt-Petěrburgu v letech 1836 a roku 1842, kdy portrétoval celou carskou rodinu, a v letech 1839-1840 a 1843 v Orientu. Byl oblíbeným malířem císaře Napoleona III.. Když ten chtěl na obrazu odstranit podobiznu generála, který zradil Napoleona I., odpověděl umělec: “Sire, jsem malířem historie a nebudu znesvěcovat pravdu”. Během Krymské války (1853–1856) se připojil k francouzské armádě a přivezl si velké množství črt a kreseb, z nichž vznikly četné obrazy z nichž nejslavnější je „Bitva na řece Almě“. Účastnil se s francouzskou armádou též bojů v Alžírsku („Bitva u Isly“, “Průsmyk Mouzaia”).

V roce 1855 zakoupil panství "Les Bormettes" v obci La Londe-les-Maures, tehdy předměstí Hyères, protože mu silueta kopce a voda připomínaly oblíbené Alžírsko. Dal tam postavit středověký hrad z různorodých budov různých slohů. V důsledku pádu z koně utrpěl Vernet těžké poranění, z kterého se nikdy neuzdravil a poslední léta tvořil jen zcela sporadicky. V prosinci 1862 se Napoleon III. dozvěděl o Vernetově vážné nemoci a poslal mu Velkokříž důstojníka Čestné legie.V té době byl Vernet členem třiceti evropských akademií umění a nejslavnějším žijícím francouzským umělcem, obdivovaným a napodobovaným v celé Evropě. Zemřel v 73 letech věku a je pohřben v 5. oddělení hřbitova Montmartre v Paříži.

.

• Claude Joseph Vernet (1714–1789), malíř marin, Horácův děd.
• Carle Vernet (1758-1836), malř, Horácův strýc.
• Jean-François Chalgrin (1739-1811), architekt, strýc z matčiny strany.

• Sochu Horace Verneta vytvořil Eugène André Oudiné (1871), patří ke 146 sochám, umístěným na fasádě budovy pařížské radnice, a to v nice 1. patra na boční fasádě do Rue Rivoli.
• Rue Vernet - ulice pojmenované v Paříži v VIII. obvodu a v La Madeleine.
• Sherlock Holmes v románu Arthura Conana Doyla tvrdí, že jeho babička byla sestrou Horace Verneta, což je samozřejmě fikce.

• 
  Juda a Támar
• 
  Malíř Philippe Lenoir (1785–1867) v uniformě Národní gardy
• 
  Barikáda v Soufflotově ulici v červnu 1848
• 
  Napoleon u Friedlandu
• 
  Bonaparte na mostě u Arcole
• 
  Barikáda u brána v Clichy
• 
  Bitva u Bouvines
• 
  Olympe Pélissierová (1831)
• 
  Autoportrét v červeném, s Araby v poušti (1843)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horace Vernet na Wikimedia Commons
• Ilustrace a portréty