Horacio Zeballos
Horacio Zeballos | |
---|---|
Horacio Zeballos ve Wimbledonu 2019 | |
Stát | Argentina |
Datum narození | 27. dubna 1985 (39 let)[1] |
Místo narození | Mar del Plata, Argentina |
Bydliště | Buenos Aires, Argentina |
Výška | 188 cm[1] |
Hmotnost | 84 kg[1] |
Profesionál od | 2003 |
Držení rakety | levou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 7 938 869 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 91–133 |
Tituly | 1 ATP, 12 challengerů, 4 Futures |
Nejvyšší umístění | 39. místo (4. března 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2010, 2013, 2014, 2017, 2018) |
French Open | 4. kolo (2017) |
Wimbledon | 2. kolo (2018) |
US Open | 2. kolo (2009, 2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 352–209 |
Tituly | 21 ATP, 29 challengerů, 8 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (6. května 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2022, 2023) |
French Open | semifinále (2013, 2022, 2023, 2024) |
Wimbledon | finále (2021, 2023) |
US Open | finále (2019) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2020, 2021) |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | semifinále (2010, 2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 29. května 2024
Horacio Zeballos (* 27. dubna 1985 Mar del Plata) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. V roce 2024 byl pět týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stal jako první argentinský muž bez rozdílu soutěže. S Granollersem vystoupali na vrchol společně jako šedesátá třetí a čtvrtá jednička od zavedení žebříčku ATP v březnu 1976.[2][3] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a dvacet jedna deblových turnajů včetně sedmi Mastersů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2013 na 39. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2024 na 1. místě. Trénuje ho Alejandro Lombardo.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál se Španělem Marcelem Granollersem tři finále. Na US Open 2019 podlehli Kolumbijcům Juanu Sebastiánu Cabalovi s Robertem Farahem, ve Wimbledonu 2021 Chorvatům Nikolu Mektićovu a Mate Pavićovi a ve Wimbledonu 2023 Nizozemci Wesley Koolhofovi s Britem Nealem Skupskim.
V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 úvodním kolem Světové skupiny proti Švédsku, v němž s Davidem Nalbandianem vyhrál čtyřhru nad párem Söderling a Lindstedt. Argentinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 9–6 ve čtyřhře.[5]
Na Panamerických hrách 2007 v brazilském Rio de Janeiru vyhrál čtyřhru s krajanem Eduardem Schwankem.
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval ve čtyřhře Chile Open 2008, turnaje hraného na antukových dvorcích areálu ve Viña del Mar. V páru s Američanem Hugem Armandem nepřešli první kolo.[1] Do premiérového finále postoupil během listopadového St. Petersburg Open 2009 v Petrohradu, kde podlehl Ukrajinci Sergiji Stachovskému.[1][4]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2009. S krajanem Lucasem Arnoldem Kerem však v úvodním kole nestačili na turnajové jedničky Daniela Nestora s Nenadem Zimonjićem. Dvouhru si poprvé zahrál během US Open 2009 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi hlavní soutěže vyřadil německého kvalifikanta Michaela Berrera, ale poté jeho cestu soutěží ukončil ve čtyřech setech Tomáš Berdych.[1][4]
Singlovou trofej si odvezl z chilského VTR Open 2013 po finálové výhře nad světovou pětkou Rafaelem Nadalem, která se vracela na okruh po více než půlročním výpadku pro zranění levého kolena. Poprvé v kariéře tak zdolal člena elitní světové desítky. Po Federerovi, Söderlingovi, Djokovićovi a Murraym se stal pátým tenistou, který porazil Španěla na antuce.[6]
Do grandslamového finále se probojoval se Španělem Marcelem Granollersem v deblové soutěži US Open 2019, v němž nestačili na kolumbijské světové jedničky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[7][8] Navázal tím na semifinálové účasti ze čtyřhry US Open 2010 a French Open 2013.
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 3 (0–3)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2019 | US Open | tvrdý | Marcel Granollers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 4–6, 5–7 |
Finalista | 2021 | Wimbledon | tráva | Marcel Granollers | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7 |
Finalista | 2023 | Wimbledon | tráva | Marcel Granollers | Wesley Koolhof Neal Skupski | 4–6, 4–6 |
Finále na Turnaji mistrů
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2023 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Marcel Granollers | Rajeev Ram Joe Salisbury | 3–6, 4–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 1. listopadu 2009 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Serhij Stachovskyj | 6–2, 6–7(8–10), 6–7(7–9) |
Vítěz | 1. | 10. února 2013 | Viña del Mar, Chile | antuka | Rafael Nadal | 6–7(2–7), 7–6(8–6), 6–4 |
Čtyřhra: 42 (21–21)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 21. února 2010 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Sebastián Prieto | Simon Greul Peter Luczak | 7–6(7–4), 6–3 |
Finalista | 1. | 7. února 2010 | Santiago de Chile, Chile | antuka | Potito Starace | Łukasz Kubot Oliver Marach | 4−6, 0−6 |
Vítěz | 2. | 1. května 2011 | Mnichov, Německo | antuka | Simone Bolelli | Andreas Beck Christopher Kas | 7–6(7–3), 6–4 |
Finalista | 2. | 29. září 2013 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý (h) | Pablo Cuevas | Eric Butorac Raven Klaasen | 2–6, 4–6 |
Finalista | 3. | 16. února 2014 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Pablo Cuevas | Marcel Granollers Marc López | 5–7, 4–6 |
Vítěz | 3. | 28. února 2016 | São Paulo, Brazílie | antuka | Julio Peralta | Pablo Carreño Busta David Marrero | 4–6, 6–1, [10–5] |
Vítěz | 4. | 24. července 2016 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Julio Peralta | Mate Pavić Michael Venus | 7–6(7–2), 6–2 |
Vítěz | 5. | 7. srpna 2016 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Andrés Molteni | Johan Brunström Andreas Siljeström | 7–6(7–2), 6–4 |
Vítěz | 6. | 25. září 2016 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Julio Peralta | Mate Pavić Michael Venus | 6–3, 7–6(7–4) |
Finalista | 4. | 12. února 2017 | Quito, Ekvádor | antuka | Julio Peralta | James Cerretani Philipp Oswald | 3−6, 1−2skreč |
Vítěz | 7. | 16. dubna 2017 | Houston, Spojené státy | antuka | Julio Peralta | Dustin Brown Frances Tiafoe | 4–6, 7–5, [10–6] |
Finalista | 5. | 25. srpna 2017 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Julio Peralta | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 3−6, 4−6 |
Finalista | 6. | září 2017 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Julio Peralta | Roman Jebavý Matwé Middelkoop | 4–6, 4–6 |
Finalista | 7. | leden 2018 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Leonardo Mayer | Henri Kontinen John Peers | 6–3, 3–6, [2–10] |
Vítěz | 8. | únor 2018 | Buenos Aires, Argentina (2) | antuka | Andrés Molteni | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–3, 5–7, [10–3] |
Vítěz | 9. | červenec 2018 | Båstad, Švédsko | antuka | Julio Peralta | Simone Bolelli Fabio Fognini | 6–3, 6–4 |
Vítěz | 10. | červenec 2018 | Hamburk, Německo | antuka | Julio Peralta | Oliver Marach Mate Pavić | 6–1, 4–6, [10–6] |
Finalista | 10. | únor 2019 | Córdoba, Argentina | antuka | Máximo González | Roman Jebavý Andrés Molteni | 4–6, 6–7(4–7) |
Vítěz | 11. | únor 2019 | Buenos Aires, Argentina (3) | antuka | Máximo González | Diego Schwartzman Dominic Thiem | 6–1, 6–1 |
Vítěz | 12. | březen 2019 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Nikola Mektić | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 4–6, 6–4, [10–3] |
Finalista | 9. | červen 2019 | Eastbourne, Velká Británie | tráva | Máximo González | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–3, 6–7(4–7), [6–10] |
Finalista | 10. | červenec 2019 | Båstad, Švédsko | antuka | Federico Delbonis | Sander Gillé Joran Vliegen | 7–5(7–5), 5–7, [5–10] |
Vítěz | 13. | srpen 2019 | Toronto, Kanada | tvrdý | Marcel Granollers | Robin Haase Wesley Koolhof | 7–5, 7–5 |
Finalista | 11. | září 2019 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Marcel Granollers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 4–6, 5–7 |
Vítěz | 14. | únor 2020 | Buenos Aires, Argentina (4) | antuka | Marcel Granollers | Guillermo Durán Juan Ignacio Londero | 6–4, 5–7, [18–16] |
Vítěz | 15. | únor 2020 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Marcel Granollers | Salvatore Caruso Federico Gaio | 6–4, 5–7, [10–7] |
Finalista | 12. | září 2020 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Marcel Granollers | Austin Krajicek Franko Škugor | 6–7(5–7), 5–7 |
Vítěz | 16. | září 2020 | Řím, Itálie | antuka | Marcel Granollers | Jérémy Chardy Fabrice Martin | 6–4, 5–7, [10–8] |
Finalista | 13. | březen 2021 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Marcel Granollers | Neal Skupski Ken Skupski | 6–7(3–7), 4–6 |
Vítěz | 17. | 9. května 2021 | Madrid, Španělsko | antuka | Marcel Granollers | Nikola Mektić Mate Pavić | 1–6, 6–3, [10–8] |
Finalista | 14. | 10. července 2021 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Marcel Granollers | Nikola Mektić Mate Pavić | 4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7 |
Vítěz | 18. | 22. srpna 2021 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Marcel Granollers | Steve Johnson Austin Krajicek | 7–6(7–5), 7–6(7–5) |
Finalista | 15. | 13. února 2022 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Fabio Fognini | Santiago González Andrés Molteni | 1–6, 1–6 |
Vítěz | 19. | 19. června 2022 | Halle, Německo | tráva | Marcel Granollers | Tim Pütz Michael Venus | 6–4, 6–7(5–7), [14–12] |
Finalista | 16. | 27. května 2023 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Marcel Granollers | Jamie Murray Michael Venus | 6–7(6–8), 6–7 (3–7) |
Finalista | 17. | 15. července 2023 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Marcel Granollers | Wesley Koolhof Neal Skupski | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 20. | 15. října 2023 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Marcel Granollers | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 5–7, 6–2, [10–7] |
Finalista | 18. | 19. listopadu 2023 | Turnaj mistrů, Turín, Itálie | tvrdý (h) | Marcel Granollers | Rajeev Ram Joe Salisbury | 3–6, 4–6 |
Finalista | 19. | leden 2024 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Marcel Granollers | Wesley Koolhof Nikola Mektić | 3–6, 7–6(7–5), [7–10] |
Finalista | 20. | únor 2024 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Marcel Granollers | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 2–6, 6–7(6–8) |
Finalista | 21. | březen 2024 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Marcel Granollers | Wesley Koolhof Nikola Mektić | 6–7(2–7), 6–7(4–7) |
Vítěz | 26. | 18. května 2024 | Řím, Itálie (2) | antuka | Marcel Granollers | Marcelo Arévalo Mate Pavić | 6–2, 6–2 |
Tituly na challengerech ATP
Legenda |
---|
Challengery (12 D; 29 Č) |
Dvouhra (12 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 16. června 2008 | Recanati, Itálie | tvrdý | Grega Zemlja | 6–3, 6–4 |
2. | 27. ledna 2009 | Bucaramanga, Ekvádor | antuka | Carlos Salamanca | 7–5, 6–2 |
3. | 16. března 2009 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Santiago González | 7–6(7–3), 6–0 |
4. | 26. července 2009 | Manta, Ekvádor | tvrdý | Vincent Millot | 3–6, 7–5, 6–3 |
5. | 8. srpna 2009 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Thiago Alves | 6–7(4–7), 6–4, 6–3 |
6. | 4. říjen 2009 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Gastón Gaudio | 6–2, 3–6, 6–3 |
7. | 13. května 2012 | Praha, Česko | antuka | Martin Kližan | 1–6, 6–4, 7–6(8–6) |
8. | 4. listopadu 2012 | Montevideo, Uruguay | antuka | Julian Reister | 6–3, 6–2 |
9. | 11. listopadu 2012 | São Leopoldo, Brazílie | antuka | Paul Capdeville | 3–6, 7–5, 7–6(7–2) |
10. | 6. ledna 2013 | São Paulo, Brazílie | tvrdý | Rogério Dutra da Silva | 7–6(7–5), 6–2 |
11. | 19. června 2016 | Poprad, Slovensko | antuka | Gerald Melzer | 6–3, 6–4 |
12. | 9. července 2016 | Båstad, Švédsko | antuka | Roberto Carballés Baena | 6–3, 6–4 |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019–2023 |
Pořadí | 1203. | ▲ 687. | ▲ 524. | ▲ 264. | ▲ 254. | ▲ 209. | ▲ 45. | ▼ 110. | ▲ 109. | ▲ 84. | ▲ 56. | ▼ 123. | ▼ 124. | ▲ 71. | ▲ 66. | ▼ 181. | — |
Čtyřhra
Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1376. | ▲ 778. | ▲ 364. | ▲ 228. | ▲ 82. | ▼ 152. | ▲ 79. | ▲ 33. | ▼ 88. | ▲ 63. | ▲ 40. | ▼ 79. | ▲ 72. | ▲ 45. | ▲ 38. | ▲ 29. | ▲ 4. | ▲ 3. | ▼ 6. | ▼ 14. | ▲ 5. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horacio Zeballos na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Horacio Zeballos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 10. května 2024
- ↑ Marcel Granollers and Horacio Zeballos, on top of the world as doubles No. 1s. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-06 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Histórico: el argentino Horacio Zeballos será número 1 del mundo en dobles tras ganar un partido electrizante en Madrid. OneFootball [online]. 2024-05-03 [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c Horacio Zeballos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 29. května 2024
- ↑ Horacio Zeballos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2024
- ↑ Rafael Nadal denied comeback title after shock defeat to world No 73 in Chile final. Indipendent [online]. 2013-02-11 [cit. 2023-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-07. (anglicky)
- ↑ Top Seeds Cabal/Farah Take The Trophy In New York [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Cabal s Farahem mají druhý grandslamový titul. Po Wimbledonu ovládli i US Open [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Horacio Zeballos na Wikimedia Commons
- Horacio Zeballos na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Horacio Zeballos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Horacio Zeballos na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Horacio Zeballos v databázi Olympedia (anglicky)
Nováček roku na ATP Tour | ||
---|---|---|
Předchůdce: Kei Nišikori | 2009 Horacio Zeballos | Nástupce: Tobias Kamke |
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.