Horatio Nelson

Horatio Nelson
Portrét z roku 1799 (Národní námořní muzeum, Greenwich)
Portrét z roku 1799 (Národní námořní muzeum, Greenwich)
Vrchní velitel RN ve Středozemním moři
Ve funkci:
1803 – 1805
PředchůdceGeorge Elphinstone, 1. vikomt Keith
NástupceSir Cuthbert Collingwood
Vojenská služba
SlužbaFlag of the United Kingdom.svg Spojené království Velké Británie a Irska
SložkaNaval Ensign of the United Kingdom.svg Royal Navy
Doba služby17711805
HodnostViceadmirál
Bitvy/válkyBitva u mysu svatého Vincenta
Bitva u Abúkíru
Bitva u Santa Cruz de Tenerife
Bitva u Kodaně
Bitva u Trafalgaru

Narození29. září 1758
Spojené království Burnham Thorpe, Království Velké Británie
Úmrtí21. říjen 1805 (ve věku 47 let)
Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931).svg u mysu Trafalgar, Španělsko
Místo pohřbeníKatedrála svatého Pavla
ChoťFrances Herbert Woolward (od 1787)
Partner(ka)Lady Hamiltonová
RodičeEdmund Nelson a Catherine Suckling
DětiHoratia Nelson
PříbuzníSusannah Nelson[1], William Nelson, 1st Earl Nelson[1], Suckling Nelson[1] a Maurice Nelson[1] (sourozenci)
Horatio Nelson Nelson-Ward[2], Eleanor Philippa Ward[2], Marmaduke Philip Smyth Ward[2], John Ward[2], Nelson Ward[2], William George Ward[2], Edmund Nelson Ward[2], Horatia Nelson Ward[2], Philip Ward[2] a Caroline Mary Ward[2] (vnoučata)
Alma materNorwich School
Paston College
Profesenámořní důstojník a politik
Oceněnírytíř komandér Řádu lázně
velkokříž Řádu sv. Ferdinanda a za zásluhy
Řád půlměsíce
Chelengk
PodpisHoratio Nelson, podpis
CommonsHoratio Nelson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horatio Nelson, 1. vikomt Nelson KB (Horatio Nelson, 1st Viscount Nelson of the Nile and Burnham Thorpe, 1st Baron Nelson of the Nile and of Hillborough, Duca di Bronté) (29. září 1758 Burnham Thorpe21. října 1805 u mysu Trafalgar, Španělsko) byl britský námořní vojevůdce, je považován za národního hrdinu. Jako důstojník Royal Navy vynikl ve válkách proti Francii, nakonec dosáhl hodnosti viceadmirála (1801) a stal se i členem Sněmovny lordů. Vítězstvím v bitvě u Abukiru v roce 1798 získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři, kde se pak stal vrchním velitelem. V roce 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo. Sám byl ale v bitvě zabit, když ho na palubě řadové lodě HMS Victory zasáhla kulka vypálená z francouzské lodě Redoutable.

Mládí

Horatio Nelson jako kapitán (1781, Národní námořní muzeum v Greenwichi)

Nelson se narodil 29. září 1758 v Burnham Thorpe v Norfolku na jihu Anglie jako pátý syn reverenda Edmunda Nelsona (1722–1802), duchovního anglikánské církve. Měl sedm sester, matka mu zemřela v devíti letech. Základní školu absolvoval v Norwichi, hned po ní se roku 1770, tj. ve dvanácti letech přihlásil k námořnictvu. Zpočátku sloužil na obchodních lodích, absolvoval cesty do Karibiku a Indie, v roce 1773 se zúčastnil polární expedice. Poté se zúčastnil války proti USA a díky svým schopnostem rychle postupoval v hodnostech (poručík 1777, komandér 1778) a již ve dvaceti letech dosáhl hodnosti kapitána (1779). Poté sloužil do roku 1787 v Karibiku.

Válka s Francii

Když roku 1793 vypukla válka s revoluční Francií, velel lodi HMS Agamemnon pří úspěšném útoku na Korsiku, kde přišel o pravé oko. S admirálem Jervisem bojoval nad spojenou francouzsko-španělskou flotilou ve vítězné bitvě u mysu sv. Vincenta a roku 1797 byl povýšen na kontradmirála[3], zároveň obdržel Řád lázně. Krátce poté se účastnil Bitvy u Santa Cruz de Tenerife, kde byl jeho útok odražen a Nelson po dělostřelbě v důsledku těžkých zranění přišel o pravou paži.

Dne 1. srpna 1798 zničil francouzské loďstvo v bitvě u Abukiru, za což byl jmenován baronem z Nilu (Baron Nelson of the Nile) a stal se členem Sněmovny lordů. Poté odplul do Neapole, kde vypuklo povstání. Nelson roku 1799 porazil Francouze, kteří se zmocnili města a dosadil zpět na trůn neapolského krále, který mu udělil vévodský titul (Duca di Bronté). Tehdy začala i jeho milostná aféra s lady Hamiltonovou, ženou britského vyslance v Neapoli. Nelson byl proto odvolán na Menorku, kam však nedorazil. Namísto toho se utkal s Francouzi o Maltu v roce 1800. 22. října 1801 byla v Amiensu podepsána dohoda o příměří.

Balt

Po tomto vítězství se Nelson vrátil do Londýna, aby byl vzápětí vyslán na Balt, kde v roce 1801 porazil u Kodaně dánskou flotilu. Byl povýšen na vikomta[4] a dosáhl hodnosti viceadmirála. Protesty parlamentu vyvolala jeho milostná aféra s manželkou vyslance v Neapoli Emmou Hamiltonovou, s níž měl dceru Horatiu (1801–1881). Nelson vzdoroval se sebevědomím hrdiny. Zakoupil dům Merton Place na jihozápadním okraji Londýna, kde bydlel s Hamiltonovými až do smrti Williama Hamiltona v dubnu 1803. Poté byl jmenován vrchním velitelem ve Středomoří, kde po dva roky úspěšně blokoval francouzskou flotilu v Toulonu, aby ji poté, co se vyprostila, úspěšně pronásledoval Atlantikem.

Trafalgar

V roce 1805 tváří v tvář hrozbě Napoleonovy invaze do Anglie byl povolán, aby se postavil do čela britského válečného loďstva. 21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru francouzsko-španělské loďstvo zničil, sám byl však v bitvě smrtelně zraněn. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15 hodin, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Kulka zasáhla epoletu na Nelsonově levém rameni a prošla do páteře. Nelson upadl na obličej na palubu, která byla ještě potřísněna krví jeho tajemníka. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty v podpalubí. Svým kapesníkem si zakryl obličej a hodnostní označení, aby ho posádka nepoznala. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily. Těsně předtím, než v 16:30 hodin zemřel, pronesl slavná slova: "Polib mě, Hardy." [5]

Svým vítězstvím zachránil Brity před invazí Napoleona a je dodnes ve Velké Británii uctíván jako národní hrdina.

Pohřeb a úcta

Socha admirála Nelsona na Trafalgarském náměstí

Tělo Horatia Nelsona bylo po smrti uloženo do sudu s brandy, aby vydrželo transport do vlasti. Po slavném dvoudenním vystavení a pohřbu byl Nelson uložen do sarkofágu s monumentální sochou stojícího vojevůdce v katedále sv. Pavla v Londýně. Na počest bitvy bylo v Londýně upraveno a pojmenováno Trafalgarské náměstí a na něm vztyčen sloup se sochou admirála Nelsona.

Nelsonův starší bratr reverend William Nelson (1757–1835) byl měsíc po bitvě povýšen na hraběte z Trafalgaru (listopad 1805). Obdržel také finanční odměnu schválenou parlamentem ve výši 90 000 liber, za kterou zakoupil panství Standlynch Park v hrabství Wiltshire přejmenované pak na Trafalgar Park. Jeho potomstvo pak téměř 150 let pobíralo roční penzi ve výši 5 000 liber. Výplata odměny byla zastavena až v roce 1948 vládním výnosem. Současným představitelem rodu je Simon Nelson, 10. hrabě Nelson z Trafalgaru (*1971).

Související články

Odkazy

Reference

  1. a b c d Kindred Britain.
  2. a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Služební postup admirála Nelsona na webu threedecks dostupné online
  4. Admirál Nelson na webu thepeerage dostupné online
  5. CAWTHORNE, Nigel. Největší bitvy v dějinách. Brno: Alpress, s.r.o., 2007. 304 s. ISBN 978-80-7362-507-8. S. 128–129. (česky) 

Literatura

  • BANDASOVÁ, Monika: Horatio Nelson. Hrdina od Nilu; Praha, 2007; 516 s. ISBN 978-80-87027-15-8
  • KOVAŘÍK, Jiří: Trafalgar. Anatomie námořní bitvy; Praha, 2008; 496 s. ISBN 978-80-87057-05-6
  • TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992; 316 s. ISBN 80-204-0126-1

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931).svg
Autor: previous version User:Ignaciogavira ; current version HansenBCN, designs from SanchoPanzaXXI, Licence: CC-BY-SA-3.0
Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931)
Young Nelson.jpg
Captain Horatio Nelson painted byJohn Francis Rigaud, with Fort San Juan—the scene of his most notable achievement to date—in the background. Caption information from John Sugden's Nelson: A Dream of Glory, p. 464.
Horatio Nelson Signature.svg
Signature of Horatio Nelson.