Horenské právo

Horenské právo je souhrnný název souboru právních a obyčejových norem používaných od středověku ve vinohradnictví a vinařství v českých zemích (zejména na Moravě). Jednalo se o soustavu pořádkových a trestních předpisů rozhodovaných a vykonávaných orgánem zvaným horenský soud, jehož hlavním představitelem byl perkmistr (neboli horný).

Nejstarší doložený soupis horenského práva v českých zemích pochází z roku 1281, kdy olomoucký biskup Dětřich z Hradce vydal horenské právo pro vinice v okolí Kroměříže. Horenská práva byla zrušena 22. září 1784, kdy je císař Josef II. zneplatnil vydáním Všeobecných vinohorenských zřízení pro markrabství Moravské,[1] ovšem v povědomí vinohradníků byla často udržována i poté.[2]

Vymezení pojmu

Právní řády vymezené speciálně pro vinohradnictví a vinařství byly od středověku formulovány nejen v českých zemích, ale i jinde. Horenské právo se jinde nazývalo např. latinským "ius montium" či německým "Bergrecht".

Termín horenské právo zahrnoval několik významů. V první řadě to byl horenský řád, jímž se vymezovala správa vinic, dále pak horenský soud, který rozhodoval spory mezi majiteli vinic (viničných hor) a posléze označoval také pravidelná shromáždění vinohradníků příslušných oblastí. V neposlední řadě termín horenské právo vymezoval také práva panovníka k vinicím.[3]

Poznámky

  1. Pavelková (2007), s. 23
  2. Bílý (2000), s. 19
  3. Zemek (1973), s. 188

Literatura

Výběrová bibliografie

  • Bílý, Jiří L.: Ius Montium I.: Právo moravských vinohradních hor. Olomouc: (s. n.), 2003. 298 str.
  • Bílý, Jiří L.: Ius Montium II.: Právo moravských vinohradních hor. Olomouc: (s. n.), 2003. S. 299 - 585
  • Bílý, Jiří L.: Ius Montium III.: Právo moravských vinohradních hor. Olomouc: (s. n.), 2003. S. 586 - 983
  • Bílý, Jiří L.: Ius montium: právo moravských vinohradních hor v kontextu střední Evropy (2 díly). Ostrava: Key publishing, 2020.