Horní Hodrušský tajch

Horní Hodrušský tajch
Panorama Horního Hodrusského tajchu
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Banskobystrický
Okres	Žarnovica
Zeměpisné souřadnice	48°27′33″ s. š., 18°51′12″ v. d.
Rozměry
Rozloha	0,5 ha
Objem	80 000 m³
Max. hloubka	14 m
Ostatní
Typ	tajch
Nadm. výška	575 m n. m.
Odtok vody	Hodrušský potok
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Hodrušský tajch (slovensky Horný Hodrušský tajch) je tajch v Štiavnických vrších v katastru obce Hodruša-Hámre v okrese Žarnovica. Má rozlohu přibližně 0,5 ha a dosahuje hloubky 14 m. Objem dosahuje 80 000 m³, když poklesl z původních 255 000 m³.

Hráz

Hráz je zemní sypaná, heterogenní. Konstrukce a členění hráze je stejné jako u tajchu Rozgrund a u Dolního Hodrušského tajchu. Nadmořská výška hráze je 575 m. Koruna hráze je dlouhá 245 m a široká 7 m. Výška hráze nad terénem dosahuje 17 m.

Vodní režim

Sběrné jarky

Část sběrného jarku z úseku Hodrušského potoka nad Dolním Hodrušským tajchem byla zrekonstruovaná formou podzemního vodovodu v délce přibližně 700 m. Druhý sběrný jarok v 50. letech 20. století zanikl a byl přebudovaný na trať, kterou se vozila ruda k tzv. Povrchové svážni až do ukončení rekonstrukce Hodrušské Dedičné štoly. Byl dlouhý přibližně 1500 m.

Náhonní jarky

• Jarok k stupě Horního hodrušského báňského závodu přes Barenleuten o délce 1200 m
• Královský vodní jarok v délce 5660 m s 690 m dlouhou Královskou vodní štolou.

Historie

Tajch vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 16. století na dně horní části kotliny Holle (Peklisko) v Hodrušské hornatině. První písemná zmínka o tajchu v Peklisku je z roku 1584 ale nemusí se vztahovat k tomuto tajchu. Jisté jsou zmínky z let 1617, 1630 a 1706. V roce 1736 projektoval a realizoval zvýšení jeho hráze Samuel Mikovíny. Roku 1946 byl po průtrži mračen a vytečení opravovaný. Poté byl vícekrát nadstavovaný a v 60. letech 20. století po dalším incidentu s průtrží mračen byl vypuštěný kvůli možnému ohrožení šachty Rozália. V roce 1966 byl odevzdaný státním lesům a jeho dno a hráz byly osázeny stromy. V 80. letech byl zavážený zeminou z ražby silničního tunelu a hloubení šachty Nová Rozália. V roce 2005 byla hráz rekonstruovaná a tajch obnoven s přibližně třetinovou kapacitou. Od té doby slouží jako zdroj vody pro zasněžování blízkého lyžařského střediska. Byl obnovený výpustní systém, přepadový skluz i část sběrného jarku.

Původní využití

Tajch zachytával srážkovou vodu z kotliny Holle a ty dnovou výpustí odtékaly do Královského vodního jarku šachty Michal v dolině Althandel nad Banskou Hodrušou. Z něj vedla odbočka i na šachtu Lill. Druhý náhonní jarok pokračoval úbočím Široké přes dolinu Bärenleuten nad Horní centrální stupu, kde hnal nejprve vodní kola a později Peltonovu turbínu s dynamem na její osvětlení. Vody zadržované Horním a Dolním Hodruškým tajchem čerpaly vodu z hlubších částí šachet na úroveň dedičných štol a hnaly měchy hutí a hamrů na železo i vzácné kovy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horný Hodrušský tajch na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Lichner a kol.: Banská Štiavnica – Svedectvo času, Harmony 2002
• Zborník konferencie Štiavnické Bane 2003, vyd. Bevex, Prievidza in Spravodaj č. 2 - 4/2003
• Durbák a kol.: Sprievodca po technických pamiatkach Banskej Štiavnice a okolia, Harmony, Banská Bystrica, 2004