Horní Záhoří (Lubenec)

Horní Záhoří
Domy u vjezdu do osady
Domy u vjezdu do osady
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecLubenec
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°9′2″ s. š., 13°17′18″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíHorní Záhoří (2,02 km²)
PSČ439 83
Počet domů0 (2011)[1]
Horní Záhoří
Další údaje
Kód části obce87882
Kód k. ú.687880
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Záhoří je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Lubence.

Horní Záhoří je také název katastrálního území o rozloze 2,02 km².[2]

Název

Vesnice se původně jmenovala Očedělice a její název byl odvozen ze jména Očeděl ve významu ves lidí Očedělových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Ocziedielicz (1359), de Ocziedielicz (1384), in villa Oczyedyeliczich (1388), de Ocziedelicz (1398), de Oczedyelicz (1398), de Oczyedyelicz (1400), de Oczedielicz (1406), in Oczedieliczich (1455ú, w Ocziediliczych (1542), ves Wocžedielicze (1574), Wocziedielicze (1577) a Oczadlicze (1628). Od sedmnáctého století se objevuje německý název Dreihöfen: zu Dreyen Hoffen (1669), Dreihöfen (1785), Dreihöfen a Tři dvory (1846). V devatenáctém století se začala rozlišovat horní a dolní část vesnice: Ober-Dreihöfen a Hořenj Dvůr (1846), Záhoří Horní a Dreihöfen (1895).[3] Tvar Záhoří (Zahorzi) se vyskytuje od roku 1579, ale je možné, že se vztahuje k Záhořicím u Žlutic.[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy byla v majetku rytířského rodu Rudoltů. V patnáctém století ve vsi sídlili Špánové z Barštejna, kteří mohou být zakladateli zdejší tvrze. Ta je však doložena až v roce 1603, kdy vesnice patřila Jindřichu Huvarovi z Lobenštejna. Roku 1616 panství přešlo na jeho syny Jiřího Kryštofa a Bernarta, ale v roce 1623 jim bylo za účast na stavovském povstání zabaveno. Z tohoto roku také pochází poslední zmínka o tvrzi.[5] Podobně jako blízké Záhoří[6] statek získala zpět jejich sestra Barbora, od které ho roku 1652 koupila Eva Marie Mirošovská. Ta Horní Záhoří prodala knížeti Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který je připojil ke svému údrčskému panství. Zdejší tvrz byla popsána jako pustá již v roce 1623 a později beze zbytku zanikla.[5]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 128 obyvatel (z toho 65 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 119 Němců a sedm cizinců. Kromě jednoho člena nezjišťovaných církví se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 94 obyvatel: šest Čechoslováků, 84 Němců a čtyři cizince. Až na jednoho evangelíka byli členy římskokatolické církve.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[9][10]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé60665056621285629291452–-
Domy81111111210108.4193-
Počty obyvatel z let 1921 a 1950–1991 zahrnují obyvatele Dolního Záhoří. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Lubenec.

Reference

  1. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-06. 
  3. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Očedělice, s. 250. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Horní Záhoří, s. 700. 
  5. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horní Záhoří – tvrz, s. 85. Dále jen Bělohlávek 1985. 
  6. ↑ Bělohlávek 1985, s. 401
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  10. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Horní Záhoří (Lubenec).jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Domy u vjezdu do osady