Horní brána (Prachatice)

Horní brána
Vyobrazení Horní brány na vedutě Jana Willenberga z roku 1602
Vyobrazení Horní brány na vedutě Jana Willenberga z roku 1602
Poloha
AdresaPrachatice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní brána (také Pasovská brána, německy Passauer Tor) je zaniklá městská brána v Prachaticích, městě v jihozápadních Čechách. Vznikla ve druhé polovině 14. století spolu s městským opevněním jakožto jedna ze dvou městských bran, tj. hlavních vstupů do města. V 19. století potom došlo k její demolici, její poslední zbytky byly odstraněny v roce 1860.

Historie

Vznik

Město Prachatice od 14. století chránily zbudované městské hradby. V opevnění byly zbudovány dva opevněné vstupy, Dolní (také Písecká) a Horní (později také Pasovská). Skládala z průjezdové věže a předbraní.[1]Svými dispozicemi byla značně podobná Dolní bráně a pravděpodobně vznikly přibližně ve stejné době, tedy v 2. polovině 14. století.[1] Horní brána je přímo připomenuta v pramenech v roce 1376. Procházela jimi obchodní trasa tzv. Zlaté stezky dopravující sůl z Rakous do Čech, procházející od Horní brány přes Solnou ulici na hlavní náměstí, a odtud přes Kostelní náměstí až k Dolní bráně. Obě brány také utrpěly poškození spolu s dalšími částmi opevnění při husitském obléhání a dobytí Prachatic roku 1420 a musely být následně opraveny. Horní brána zřejmě měla padací most i směrem k městu, což mohlo souviset s existencí tzv. Rožmberského hrádku zbudovaného v polovině 15. století.[1][2]

Přestavba

Vyobrazení Prachatic s městským opevněním z roku 1670, horní brána a Pevnostní rybník zobrazeny v levé části

Roku 1524 byla jako nadstavba nad branou vybudována renesanční tzv. Záblatská či také Červená bašta, kterou zdobil okrasný štít s platikou kohouta.[3] Penězi na ni nuceně přispěli byvatelé nedalekého Záblatí poté, co prohráli soudní spor s Prachatickými ohledně jejich pokusu přesunout trasu Zlaté stezky do údolí řeky Blanice. Podoba brány zachytil Jan Willenberg na své vedutě Prachatic z roku 1602. Během dvojího obléhání města za třicetileté války byla Horní brána zazděna,[4] aby mohlo být město lépě hájeno, stavba pak prodělala vážné válečné poškození a její novější část musela být stržena. Opětovně se otevřela roku 1640. V době baroka (18. století) byly před bránou postaveny dvě kaple. Kaple sv. Jana Nepomuckého a větší kaple zasvěcená svatému Antonínu Paduánskému. Oba světci jsou považováni za patrony cestovatelů, koní a oslů.

Zakreslení vnitřní části Horní brány z roku 1858

Zánik

Již v 18. století již opevnění města pozbylo svůj strategický význam. Stavba brány průběžně chátrala, čístěčně byla rozebírána místními obyvateli na stavební materiál a částečně včleněna do městské zástavby. Její poslední zbytky byly roku 1858 zakresleny a na základě rozhodnutí rady města potom roku 1860 zbořeny.[4][5] Tzv. Pevnostní rybník naproti areálu brány byl do roku 1881 srovnán se zemí a přeměněn okrášlovacím spolkem na městský park podle kurunní princezny Štěpánky Belgické Stephaniespark. Toto prostranství se mj. stalo prvním parkem zřízeným ve městě.[6] Chránil jej také železný plot, odstraněný ve 40. a 50. letech 20. století.

Při výstavbě plynovodu v Solní ulici byl v roce 1993 prostor brány archeologicky prozkoumán, mj. došlo k odkrytí části základů a vrcholně středověké kamenné konstrukce. Ulice Solní byla v roce 2004 stavebně upravena.

Dolní neboli Písecká brána byla zachována a od května 1958 je chráněnou kulturní památkou.

Památka

Do 21. století se dochovaly kromě základů,[2] pouze boční zdi a dobře viditelné nárožní pilíře s navazující vnější hradbou u domů č.p. 126 a č.p. 127. Na jejím někdejším místě jsou umístěny dvě pamětní desky. První deska s nápisem „Horní brána“ připomíná polohu Horní brány v češtině a angličtině. Druhá připomíná rekonstrukci Solní ulice z roku 2004.

Začátek prachatické Solní ulice, kde stávala Horní brána, vpravo kaple svatého Jana Nepomuckého

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Passauer Tor na německé Wikipedii.

  1. a b c RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst, 2. díl, 2. svazek, katalog Čechy P-Ž. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2020. 1151 s. ISBN 978-80-88339-07-6. S. 756–774. 
  2. a b PARKMAN, Marek. Příspěvek archeologie k poznání počátků a vývoje města Prachatic. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea, ročník 20 (2013). Prachatice: Prachatické muzeum, 20, (20013). ISBN 978-80-87421-14-7. S. 13–42.
  3. SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1838, 1891. 139 s. S. 31–32. 
  4. a b Horní brána se nedochovala, ale městské opevnění je pýchou Prachatic dodnes. Prachatický deník. 2011-08-12. Dostupné online [cit. 2022-09-03]. 
  5. Po stopách historie Prachatic. Prachatický deník. 2011-08-19. Dostupné online [cit. 2022-09-03]. 
  6. Štěpánčin park: Prachatice. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst, 2. díl, 2. svazek, katalog Čechy P-Ž. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2020. 1151 s. ISBN 978-80-88339-07-6. Kapitola Prachatice, s. 756–774. 
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-02. Kapitola Prachatice, s. 202–206. 
  • SEDLÁČEK, August et al. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1890, s. 223. Online

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní brána na Wikimedia Commons

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zakreslení vnitřní části Horní brány z roku 1858.jpg
Zakreslení vnitřní části Horní brány z roku 1858 (zákres pochází ze Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém, vydaném v roce 1913): d-půdorys přízemí; e-půdorys patra; f-pohled vnitřní; g-pohled vnější
Prachatice, Solní ulice II.jpg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Tento snímek vznikl v rámci Editatonu Prachatice.
Prachatice - painting 1670.jpg
Autor: Rudolf H. Boettcher, Licence: CC BY-SA 4.0
Prachatice with wall and gates - painting of 1670
Vyobrazení Horní brány na vedutě Jana Willenberga z roku 1602.jpg
Vyobrazení Horní brány na vedutě Jana Willenberga z roku 1602