Hornotrenčínská nářečí

Hornotrenčínská nářečí (také severotrenčínská nářečí, slovensky hornotrenčianske nárečia, severotrenčianske nárečia) jsou podnářečí západoslovenského nářečí, rozšířená v severovýchodní části Trenčínského kraje a severozápadní části Žilinského kraje Slovenska. Podle klasifikace slovenských nářečí Atlase slovenského jazyka hornotrenčínská nářečí spolu s dolnotrenčínskými a považskými nářečími patří ke skupině severních nářečí západoslovenského dialektu. Hornotrenčínský nářeční areál se člení na hornotrenčínská nářečí sensu stricto, kysucká (dolnokysucká) a hornokysucká nářečí[1][2]. V některých klasifikacích se kysucká nářečí nezačleňují do hornotrenčínského areálu a vyčleňují se do zvláštního nářečního areálu[3][4].

Svůj název hornotrenčínská nářečí (stejně jako přilehlá nářečí dolnotrenčínská) získala podle uherského Trenčínského komitátu. Hornotrenčínský nářeční areál se utvořil v hranicích tohoto historického území v době feudální roztříštěnosti[5][6].

Jazykový systém hornotrenčínských nářečí (stejně jako jazykové systémy zbytku severozápadoslovenských nářečí) v značné míře ovlivnilo středoslovenské nářečí. To se projevuje zejména ve vzniku ve fonetickém systému hornotrenčínských nářečí dvojhlásek a rytmického zákona, stejně jako v rozšíření v části trenčínského areálu samohlásek ä nebo e (současně s a) na místě etymologického *ę po retných souhláskách. Ve sféře tvarosloví ke středoslovenskému vlivu patří přítomnost flexe -i̯a v nominativu plurálu životných substantiv[7]. Zároveň v hornotrenčínských nářečích se objevují typické západoslovenské rysy. Sem patří například přítomnost e na místě praslovanské samohlásky ъ v silné pozici; spojení rot, lot na místě praslovanských *ort, *olt; spojení lu nebo samohlásky u na místě spojení redukované samohlásky s plynnou l.

Mezi morfologické vlastnosti patří: přítomnost v genetivu a dativu přivlastňovacích zájmen nestažených tvarů mojého (v literární slovenštině môjho "mého"), tvojému (liter. tvojmu "tvému"); přítomnost příčestí mužského rodu na -l atd.[8].

Jako nejvíc charakteristický místní nářeční rys se označuje přítomnost afrikátních souhlásek c, ʒ, které se vyvinuly na místě měkkých ť, ď[7].

Reference

  1. ↑ Map of Slovak Dialects // Atlas slovenského jazyka / Jozef Stolc, editor. — Bratislava: SAV, 1968 [online]. Pitt.edu [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  2. ↑ Mapa slovenských nárečí. Zdroj: Kolektív autorov: Atlas slovenského jazyka I. Vokalismus a konsonantizmus. Mapy. Bratislava: Slovenská akadémia vied, 1968 [online]. Slovenský národný korpus. Jazykovedný ústav Ľ. Štúra Slovenskej akadémie vied, 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Nehmotné kultúrne dedičstvo Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia [online]. Uniza.sk [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (anglicky) 
  4. ↑ Mojmír Benža. Obyvateľstvo a tradičné oblasti. Slovenčina [online]. Slovenský ľudový umelecký kolektív, 2011 [cit. 2016-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (anglicky) 
  5. ↑ ЛИФАНОВ К. В. Диалектология словацкого языка: Учебное пособие. Moskva: Инфра-М, 2012. ISBN 978-5-16-005518-3. S. Карта 1. Диалекты словацкого языка. 
  6. ↑ ЛИФАНОВ К. В. Диалектология словацкого языка: Учебное пособие. Moskva: Инфра-М, 2012. ISBN 978-5-16-005518-3. S. 17—18. 
  7. ↑ a b ЛИФАНОВ К. В. Диалектология словацкого языка: Учебное пособие. Moskva: Инфра-М, 2012. ISBN 978-5-16-005518-3. S. 37—38. 
  8. ↑ ЛИФАНОВ К. В. Диалектология словацкого языка: Учебное пособие. Moskva: Инфра-М, 2012. ISBN 978-5-16-005518-3. S. 229.