Hrádek (Manětín)

Hrádek
Pohled od jihovýchodu
Pohled od jihovýchodu
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecManětín
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel16 (2021)[1]
Katastrální územíHrádek u Manětína (2,35 km²)
Nadmořská výška430 m n. m.
PSČ331 01
Počet domů19 (2021)[2]
Hrádek
Další údaje
Kód části obce91472
Kód k. ú.691470
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrádek (německy Ratka) je vesnice, část města Manětín v severní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Katastrální území Hrádek u Manětína měří 234,56 hektaru.[3]

Název

Německý název Ratka vznikl z genitivu českého názvu Hrádek. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: in Hradeck (1337), hradek (1558), Hradeckh (1642), Ratka nebo Hradek (1785) a Ratka nebo též Hradka a Hradek (1838).[4]

Historie

První písemná zmínka o Hrádku pochází z roku 1337, kdy vesnice patřila Oldřichu Pluhovi z Rabštejna, jehož syn ji roku 1351 daroval rabštejnskému faráři. V letech 1360–1509 Hrádek patřil k panství hradu Sychrov a od roku 1510 k rabštejnskému panství, jehož součástí zůstal až do zrušení patrimoniální správy.[5]

Do roku 1784 Hrádek patřil k rabštejnské faře a potom byl převeden k manětínské farnosti. Do Manětína docházely také do farní a později německé obecné školy. Česká škola byla zřízena Ústřední maticí školskou 31. srpna 1935. Nejprve se v ní vyučovalo v domě čp. 1 a vlastní budovu škola získala v roce 1937. Menšinové české obyvatelstvo ve vsi od 15. října 1935 podporoval místní odbor Národní jednoty pošumavské.[5]

Přírodní poměry

Ves leží na ostrožně nad pravým břehem Hrádeckého potoka, tři kilometry severovýchodně od Manětína. Hrádek leží na západním okraji přírodního parku Horní Střela. Hrádek na severu sousedí se Stvolny, na severovýchodě s Kotanečí, na východě s Vysočany, na jihu s Brdem a na jihozápadě s Manětínem. Severně od Hrádku jsou na Hrádeckém potoce Malý a Velký Pardouskův rybník s bývalým mlýnem (Bartuschkamühle), západně od nich je u silnice II/205 ještě Pišenický rybník.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 89 obyvatel (z toho 44 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků a 68 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 86 obyvatel: 21 Čechoslováků a 65 Němců. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel12110597998889865951433830272116
Počet domů2020202019191915159813151819

Obecní správa

Při vzniku obcí se v roce 1850 Hrádek stal osadou obce Vysočany. Od roku 1901 byl samostatnou obcí v soudním okrese Manětín a politickém okrese Kralovice (s výjimkou let 1855–1868, kdy patřil ke smíšenému politicko-soudnímu okresu Manětín). Po přijetí Mnichovské dohody byla vesnice připojena k Říšské župě Sudety. Obecní úřad ukončil činnost nejspíš v květnu 1945, kdy jej nahradila místní správní komise.[5] Od roku 1960 je částí města Manětín v okrese Plzeň-sever.[10]

Dne 13. ledna 1919 byl starostou obce zvolen Leopold Wittmann, který svou funkci obhájil i ve volbách 25. září 1923.[5]

Pamětihodnosti

Bronzová časně laténská spona z pravěkého pohřebiště
  • Výšinné opevněné sídliště s terénními relikty středověkého hradu Brdo
  • Pohřebiště ze střední doby halštatské[11] až časného období laténské kultury) v oblasti pole Na Hrobcích, které se nachází západně od vesnice, bylo objeveno náhodně traktoristou roku 1964 a v letech 1965–1982 zkoumáno Evou Soudskou. Prozkoumáno bylo 221 hrobů a 21 s nimi souvisejících objektů na západním a severním okraji pohřebiště, jehož velká část byla zničena hlubokou orbou.[12] Nejvýznamnějším nálezem je bronzová maskovitá spona ve tvaru mužské figurky, která je součástí sbírky Národního muzea.[13] Část výbavy hrobů tvoří jednoduché zlaté kroužky a jiné drobné předměty, které jsou pravděpodobně místního původu a materiál na jejich výrobu byl získáván těžbou zlata v okolí Manětína.[14]

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Hrádek u Manětína [online]. 2013-01-01 [cit. 2023-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Hrádek, s. 742. 
  5. a b c d FLANDERKOVÁ, Jitka. Archiv obce Hrádek (1839) 1901–1945 (1947) [online]. Plasy: Státní oblastní archiv v Plzni – Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích, 2019 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 285. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 163. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 170. 
  11. FIKAR, Vojtěch. Pohřební ritus doby halštatské v západních Čechách. Plzeň, 2013 [cit. 2016-11-09]. 61 s. Bakalářská práce. Fakulta filozofická Západočeské univerzity. Vedoucí práce Petr Menšík. s. 24. Dostupné online. Archivováno 10. 11. 2016 na Wayback Machine.
  12. AUGUSTINOVÁ, Anna. Hradiště Podštěly v Karlovarském kraji – základní prospekce, aktuální zhodnocení nálezů a sídelní kontext. Praha, 2014 [cit. 2017-04-22]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alžběta Danielisová. s. 42. Dostupné online.
  13. MUZEUM, Národní. Archeologická sbírka. Národní muzeum [online]. [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. 
  14. ROVNEROVÁ, Taťána. Těžba zlata na Manětínsku. Acta rerum naturalium. 2012, roč. 12, s. 109. Dostupné online [PDF online]. ISSN 2336-7113. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Bronze fibula, La Tène culture, NM Prague, 188144.jpg
Autor: Zde, Licence: CC BY-SA 4.0
Bronzová spona tvaru lidské postavy z hrobu 74 v Manětíně (okr. Plzeň-sever). Časná doba laténská. Výstava Keltové, Národní muzeum v Praze.
Hrádek (Manětín).jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Celkový pohled na Hrádek od jihovýchodu