Hrabáč kapský

Hrabáč
Hrabáči kapští
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hrabáči (Tubulidentata)
Čeleď	hrabáčovití (Orycteropodidae)
Rod	hrabáč (Orycteropus)
Binomické jméno
Orycteropus afer (Pallas, 1766)
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 rozšíření hrabáče kapského
Sesterská skupina
Paenungulata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabáč kapský (Orycteropus afer) je středně velký savec původem z Afriky. Ve starší české literatuře, například v cestopisech Emila Holuba nebo starších vydáních Brehmova Života zvířat je nazýván kuťoš (od slovesa kutat) nebo takaru, což je domorodý název pocházející z oblasti Etiopie. Anglické jméno Aardvark [a:dva:k] pochází z afrikánštiny a znamená „(pod)zemní sele“, jelikož původní osadníci z Evropy ho považovali za zvíře podobné praseti (ačkoliv hrabáči nejsou blízcí příbuzní prasat). Ve východní Africe je znám pod svahilským jménem Kukukifiku.

Hrabáč kapský je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (Tubulidentata) a jeho jediné čeledi hrabáčovitých. Hrabáč byl původně řazen do řádu chudozubých, a to pro svou vnější podobnost s mravenečníkem. Výzkum však prokázal, že si tato zvířata příbuzná nejsou a podobnosti v jejich stavbě těla jsou výsledkem konvergentní evoluce v důsledku adaptace na stejný typ potravy – termity. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s vačnatými bandikuty. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody Leptorycteropus a Myorycteropus, nejbližší žijící příbuzní afrosoricidi nebo bércouni.

Ve střevě hrabáče kapského parazituje vrtejš Oligacanthorhynchus longissimus, který je s délkou až 93 cm největším druhem vrtejše.

Hrabáč kapský je zavalitě stavěný savec, dosahující hmotnosti až 60 kg, délky těla 110–130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo hrabáče je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Hlava hrabáče je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, naproti tomu boltce dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy.
Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, během vývoje došlo k regresivnímu vývoji chrupu jako i některých zástupců chudozubých a luskounů (proto chybné zařazení). Chrup hypselodontního typu, zuby stále dorůstají a jsou bezkořenné.
Varlata mají samci uložena v břišní dutině, podobně jako sloni, nemají šourek.
Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté.

Hrabáč kapský se vyskytuje v Africe na jih od Sahary, především v savanách a buši, kde se vyskytuje dostatek termitů. V Botswaně se vyskytuje i v polopoušti Kalahari, naproti tomu v Etiopii vystupuje poměrně vysoko do hor. Vyhýbá se deštným pralesům.

Hrabáč kapský je aktivní především v noci, den přespává ve své noře. Je samotář. Ze smyslů hrabáče je nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dlouhé boltce v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Hrabáč je výborně přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Pomocí silných drápů také rozhrabává termitiště a mraveniště, jejichž obyvateli se živí.

Hrabáč kapský se v přírodě živí především mravenci a termity, jejichž hnízda rozhrabává silnými drápy a vyplašený hmyz pak nalepuje dlouhým jazykem. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů s vysokým obsahem bílkovin (hmyz, mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...).

Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. V zajetí se dožívá průměrně 21–23 let. Nejstarším známým hrabáčem žijícím v lidské péči se stala samice Pieta, když v pražské zoo 16. září 2023 dosáhla věku 32 let a 28 dní.

Patří mezi vzácně chované druhy. První jedinec byl dovezen do londýnské zoo v roce 1869. První rozmnožení bylo zaznamenáno v roce 1962 v Zoo Frankfurt nad Mohanem. První úspěšný odchov (umělý) se podařil v roce 1967 v Miami Crandon Park ve Spojených státech amerických. První přirozený odchov následoval roku 1969 v Zoo Artis Amsterdam.^[2] V říjnu 2019 chovalo hrabáče kapského přibližně 25 evropských zoo^[3], přičemž odchovy jsou zaznamenávány asi v šesti institucích.^[4] V Česku je lze spatřit v:^[3]

• Zoo Praha (od 1979, několikrát se zde rozmnožil, naposledy 10. 7. 2022^[5])
• ZOO Dvůr Králové (od 2014, 2017 se zde narodilo historicky první mládě)
• Zoo Olomouc (od roku 2017 samec, od března 2018 samice – odchov ze Zoo Praha)
• Zoo Plzeň (od roku 2019 samice ze Zoo Antverpy)^[6]

Chov hrabáče kapského v pražské zoo započal v roce 1979. Jednalo se o první zvířata tohoto druhu v Československu.^[2] Tehdy přišly ze Spojeného království dvě samice (Bojsa a Nebojsa). Po úhynu druhé ze samic došlo k dovozu samce – geneticky cenného z volné přírody, konkrétně z Namibie.^[7] První odchované mládě přišlo na svět o dva roky později – v roce 1989^[8]. Další odchovaná mláďata následovala v roce 1994 a 2004.^[8]

Současný chovný samec Draco je vnukem původního samce Táty.^[7] Samice Kvída (Quote^[9]) přišla do Prahy v roce 2006 a pochází z nizozemské zoo v Arnhemu, kde se 1. 2. 2005 narodila. První dvě společná mláďata Draca a Kvídy se nepodařilo odchovat, další pokusy však již byly úspěšné. 26. 7. 2015 se narodil samec a následně dostal jméno Kito. Mládě pokřtili Taťána Kuchařová a Ondřej Brzobohatý^[10]. Dnes Kito žije v Dánsku (Zoo Randers).^[9] 20. 8. 2016 přišla na svět samička Nyota^[7], v překladu hvězda. Jméno vybrali čtenáři Blesk.cz.^[11] Samička opustila Zoo Praha na počátku března 2018 a zamířila do Olomouce.^[12] Zatím poslední mládě (samička) se narodilo 22. 4. 2018.^[13] 10. 6. 2018 byla pokřtěna hereckým párem Igor Bareš a Antonie Talacková a dostala jméno Sawa.^[14] V březnu 2019 odešla do britského Shepreth Wildlife Parku. Do počátku roku 2019 se tak podařilo odchovat šest mláďat.

Hrabáči jsou v Zoo Praha od roku 2001 chováni v pavilonu Africký dům v severní části zahrady. Dříve byli v areálu karantény a k vidění byli jen za letních dnů.^[15]

Samice hrabáče kapského Pieta chovaná v pražské zoo od roku 2004 dosáhla 16. září 2023 věku 32 let a 28 dní a tím překonala historický rekord. U žádného jiného hrabáče nebyl nikdy doložen vyšší věk.^[16]

knihy

• Thomas Cathcart, Daniel Klein: Aristotle and an Aardvark Go to Washington: Understanding Political Doublespeak through Philosophy and Jokes (bestseller, USA, 2008)
• Masopustová a kolektiv. Chov exotických zvířat (2009). Česká zemědělská univerzita. ISBN 978-80-213-1916-5

TV seriál

• TV seriál BBC: Červený trpaslík, Série IV, Epizoda 1: „Kamila“

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hrabáč kapský na Wikimedia Commons
• Galerie hrabáč kapský na Wikimedia Commons
• Taxon Orycteropus afer ve Wikidruzích
• V ZOO Dvůr Králové slaví narození prvního mláděte hrabáče kapského
• Klimatická změna sežehne hrabáče. Proti horku a suchu se neumí bránit, 21. července 2017, ČT24.cz