Hrabiše I. Hrabišic

Hrabiše I., někdy také označovaný jako Hrabiše I. Velký,^{[pozn. 1]} († 1110) byl český šlechtic z rodu Hrabišiců.

Po nástupu knížete Bořivoje II. v roce 1100 na knížecí stolec se stal jeho rádcem. V roce 1103 byl podplacen Skarbimírem, aby přiměl Bořivoje II., že má opustit stranu Zbyhněva a v konfliktu o polský trůn vyjádřil podporu Boleslavovi III. Křivoústému. I po vyhnání knížete Bořivoje II. z Čech mu byl věrný, po Bořivojově návratu v roce 1110 se stal správcem Pražského hradu. Poté o něm nejsou žádné zprávy.

Hrabiše se narodil pravděpodobně před rokem 1068 jako syn Kojaty I. Hrabišice nebo Všebora II. Hrabišice.^[2] Po nástupu Bořivoje II. na český knížecí stolec se stal společně s Protivenem jeho rádcem, snad se stal i palatinem, stejně jako jeho otec Kojata.^[3] Mezi Přemyslovci tehdy probíhaly nesváry, na straně Bořivoje II. stál olomoucký údělník Svatopluk, na rozdíl od Oldřicha Brněnského, který vedl proti Bořivojovi odboj. Oldřicha však Bořivoj s pomocí Svatopluka porazil. I když z této doby nejsou o Hrabišovi žádné zprávy, stál pravděpodobně na Bořivojově straně.^[3] První zmínka o Hrabišovi pochází až z roku 1103.^[2]

Tehdy byl Hrabiše společně s Protivenem důležitým členem k sjednání míru mezi Bořivojem II. a polským knížetem Boleslavem III. Křivoústým, který válčil se svým bratrem Zbyhněvem.^[5] Zbyhněvovi se podařilo spojit s Bořivojem, Svatoplukem Olomouckým a pomořanským knížetem Svatoborem.^[6] V roce 1103 vtrhlo české vojsko Vratislavska a oblehlo hrad Rečen. Boleslav, kterého tato zpráva zastihla při svatbě se Zbyslavou, se rozhodl vyjednávat. Vyslal svého vychovatele Skarbimíra, aby vyjednal mír. Skarbimír připomněl Bořivojovi příbuzenství s Boleslavem a nabídl mu tisíc marek.^[7] Za Boleslava se také přimluvil Hrabiše s Protivenem, kteří byli Skarbimírem rovněž podplaceni.^[8] Nevědomky tak zaseli nesvár, který vyvstal mezi Bořivojem II. a Svatoplukem.^[9]

Svatopluk totiž nedostal z peněz nic a uraženě pokračoval v podpoře Zbyhněva. V roce 1106 vyslal do Čech člověka, který obvinil velmože^{[pozn. 2]} ze zrady proti Bořivojovi. Bořivoj se o této zradě dozvěděl a rozhodl se je zajmout.

Vršovci se uchýlili k Vladislavovi, bratrovi knížete Bořivoje, který se přidal na stranu Svatopluka.^{[pozn. 3]} Oslabený Bořivoj neměl proti Svatoplukovi^{[pozn. 4]} šanci. Byl svržen z knížecího stolce a 14. května roku 1107 se vlády chopil Svatopluk.^[14]

V letech 1107 až 1109, kdy českému knížectví vládl Svatopluk, se o Hrabišovi nedochovaly žádné zprávy. Snad odešel společně s Bořivojem a jeho mladším bratrem Soběslavem do exilu.^[15] Bořivoje se pokusil na svoji stranu získat římského krále Jindřicha V., nakonec však musel Bořivoj II. utéct do Polska k Boleslavovi III.^[16]

Nová naděje Bořivojovi přišla po Svatoplukově smrti v roce 1109. Tehdy se Bořivoj společně s vojskem z Polska a Grojče^{[pozn. 5]} vydal do Čech. Pravděpodobně se ve vojsku nacházel i Hrabiše.^[18] Bořivoj využil Vladislavovy nepřítomnosti a na Štědrý den obsadil Prahu i Pražský hrad.^[17] Bořivoj se však brzy z Pražského hradu stáhl na Vyšehrad a péči o své přívržence a Pražský hrad^{[pozn. 6]} svěřil Hrabišovi.

Vladislav, protivník Bořivoje v boji o pražský stolec, jednal však také rychle. Jindřichovi V. poslal do Řezna pět set hřiven stříbra a sám se pokusil zaútočit na Pražský hrad. Hrabiše však brány neotevřel.^[20] Po několika dnech boje se však prostředníkem boje o český stolec stal Jindřich V., jenž svolal sněm do Rokycan, kde bez rozmyslů určil za českého knížete Vladislava. Bořivoj byl společně s Václavem Grojčským uvězněn na hradě Hammerstein.^[21] Osud Bořivojových přívrženců ale nechal Jindřich v rukou Vladislava. Jan, jeden z Vršovců, byl zbaven zraku a nosu, vůdce vzbouřenců Přivitan byl vypovězen ze země. Jestli se Hrabiše s Vladislavem domluvil, nebo uprchl ze země, není známo.^[22] Až do roku 1158 se však žádný Hrabišic nikde v pramenech neobjevuje.^[23]

Lze se dohadovat, kdo byl otcem Hrabiše, jelikož kronikář Kosmas nezmiňuje jméno Hrabišova otce. Snad to byl Kojata, který nebyl u českých knížat příliš oblíbený. Mohl jím být ale také Všebor II. Hrabišic.^[2] Nejsou známy ani žádné jiné příbuzenské vztahy mezi ostatními předáky 12. století. Jeho bratrem či bratrancem mohl být Kojata II. Hrabišic, mohl však být i Hrabišovým synem. Jeho vnukem byl Gerard, který zahynul v roce 1158 při obléhání Milána.^[23] Josef Žemlička soudil, že byl otcem Hrabiše II.,^[24] podle historika Tomáše Velímského je to však nepravděpodobné.^[25] Hrabišovým příbuzným mohl být také Olen, který v roce 1121 bojoval u Přimdy. Olen se do rodiny Hrabišiců zřejmě přiženil.^[26]

• Kosmova kronika. Překlad Karel Hrdina, Marie Bláhová, Zdeněk Fiala. Praha: Československý spisovatel, 2012. 279 s. ISBN 978-80-7459-110-5. 
• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
• VANÍČEK, Vratislav. Soběslav I. - Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140. Praha, Litomyšl: Paseka, 2007. 363 s. ISBN 978-80-7185-831-7. S. 358. Dále jen Soběslav I.. 
• VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 39 s. ISBN 80-7106-498-X. 
• WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 

• Toulky českou minulostí - 61.schůzka: Neklidné časy v českém státě (Bořivoj II.) [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
• Hrabišici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích