Hrací karta

Hrací karta je list papíru s obrázkem, který se používá při hře karetních her. Hrací karty se používají v sadách. Každá karta v sadě má svoji barvu a hodnotu.

Historie

Do Evropy přes Itálii a Španělsko karetní hry přinesli zřejmě Saracéni pod označením naibbe. Písemný zdroj o popularitě hry se objevuje v roce 1376, kdy vyhláškou 23. května město Florencie hru zakázalo pod hrozbou přísného potrestání. Později hru v karty přísně odsuzovala i katolická církev.^[1]

Nejstarším typem karetního listu na evropském kontinentu jsou karty italské. Svého času byly rozšířené po celé Evropě, ale postupně své výsadní postavení ztrácely a dnes se s nimi setkáme jen v Itálii a několika málo přilehlých oblastech (jih Rakouska).

Významné postavení na českém trhu s kartami měla tradičně vídeňská firma Piatnik založená v roce 1824. Ta koupila v roce 1898 též karetní firmu Ritter&Cie v Praze. Tzv. český (pražský) vzor karet tiskla jak firma Ritter&Cie, tak také další výrobci v Rakousko-Uhersku (např. ve Vídni a v Terstu). Nejstarší známá hra pražského typu pochází zhruba z roku 1800.^[2]

Pro střední Evropu jsou typické karty německého typu, které tvoří mariášovou sadu. Typickou verzi Vilém Tell (nebo doppeldeutsche) namaloval kolem roku 1835 maďarský malíř József Schneider a v upravené podobě je začala produkovat vídeňská firma Ferdinanda Piatnika kolem roku 1848.

Po druhé světové válce firma ztratila znárodňováním svoji pobočku v Praze. Hrací karty byly poté vyráběny národním podnikem Obchodní Tiskárny Praha. V roce 1993 došlo k založení dceřiné společnosti „Piatnik Praha s.r.o.“, která pokračuje v tradiční vyrobě hracích karet v Česku. Ve výrobě karet s klasickými motivy nyní pokračuje více společností.

Sady hracích karet

Německé	Srdce	Kule	Žaludy	Listy
Francouzské	Srdce	Kára	Kříže	Piky
Italské	Poháry	Mince	Hole	Meče
Španělské	Poháry	Mince	Hole	Meče
Švýcarské	Růže	Kule	Žaludy	Štíty

Každá karetní hra vyžaduje určitou karetní sadu, především pokud jde o počet karet v sadě a uspořádání hodnot. Přestože na celém světě existuje celá řada karetních listů, většina z nich je svázána jen s určitou zemí či lokalitou. Karetních sad, které dosáhly celosvětové proslulosti, je jen několik a v zásadě všechny vycházejí ze stejného schématu (4 barvy a 8–14 hodnot s určenou hierarchií). Karetní sady lze v zásadě rozdělit podle jejich původu nebo podle počtu a hierarchie listů v sadě, přičemž oba způsoby rozdělení se překrývají.

• whistové karty (též pokerové) – sada obsahuje 52 karet francouzského typu, rozdělených do čtyř barev, s hodnotami 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, J (spodek, kluk), Q (královna), K (král), A (eso, může nabývat hodnoty 1).
• rummy karty (též bridge) – sada obsahuje 104 karet francouzského typu, vznikne ze dvou whistových sad (jejichž rubové strany bývají barevně odlišeny).
• kanastové (též žolíkové) karty – sada obsahuje 108 karet francouzského typu, vznikne ze sady rummy karet přidáním 4 žolíků – karet se speciální funkcí, které nepatří k žádné barvě.
• pasiánsové karty (též solitaire) – odvozené z kanastových karet, mají 108 listů francouzského typu včetně 4 jokerů, se kterými se zpravidla nehraje. Mají oproti rummy kartám menší rozměr (44×67 mm), aby se lépe vešly na stůl.^[3]
• piketové karty – sada 32 karet francouzského typu, s hodnotami 7, 8, 9, 10, J, Q, K, A. Hodnoty nejsou na kartách uvedeny, pouze vyobrazeny počtem patřičných symbolů.
• mariášové karty – sada obsahuje 32 karet německého typu, s hodnotami 7, 8, 9, 10, spodek, svršek, král, eso. Vznikne z whistové sady, z níž jsou odebrány karty nízkých hodnot.

Podle původu jsou nejrozšířenější karty francouzského typu, z nichž se vytvářejí whistové, rummy a kanastové sady. Žolík byl poprvé do těchto karet přidán ve Spojených státech, nejstarší zmínka je o něm z roku 1875. Druhé v pořadí jsou v tomto směru karty španělského typu, se kterými se dodnes setkáme v zemích, které byly pod španělským či portugalským vlivem. Od francouzských se liší názvy hodnot a barev, ale uspořádání je v zásadě stejné.

Uspořádání italských karet je opět podobné jako u francouzského typu. To se ovšem týká jen klasických karetních her. Italská symbolika se udržela a je dodnes používána na tarotových kartách sloužících k předpovídání osudu – tzv. tarot. Tarotové karty přibírají do sady několik dalších speciálních figur.

V Česku se karty německého typu zpravidla označují jako mariášky nebo na prší. Setkáme se s nimi v Česku, Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku na Slovensku a místně i v některých dalších zemích. V nejtypičtější výtvarné verzi Vilém Tell jsou na esech vyobrazeny alegorie ročních období a na kartách svršků a spodků postavy z dramatu Friedricha Schillera Vilém Tell (včetně Tella samotného, který je namalován na kartě žaludského svrška) – v původní Schneiderově verzi byly pojmenovány jako postavy z maďarské historie, ty ale nebyly schváleny z důvodů cenzury a proto byly pro distribuci změněny. Na ostatních kartách jsou zobrazeny různé přírodní a historické motivy.

Český (nebo pražský) vzor připomíná německý jižní či salcburský typ. Například spodci a svršci drží meče či hole a v případě zelené barvy hudební nástroje, karty také kromě desítky neobsahují číselné indexy, stejně jako v případě salcburského typu. Karty ovšem stejně jako u německého severního typu mají na žaludovém esu zvíře a neobsahují šestky, skládají se tak pouze ze 32 karet. Obrázky připomínají jedny z nejstarších německých karet Heinricha Hauka ze 16. století a dalších pozdějších umělců.^[4]

Vzhled karty

Běžná hrací karta je nejčastěji obdélný list tuhého papíru s oblými rohy o výšce asi 10 cm a zhruba poloviční šířce, přičemž rubová strana bývá u všech karet stejná, na lícní straně se nacházejí obrázky a symboly, podle nichž se určuje barva a hodnota karty. Nicméně mnohé karetní sady se v některých ohledech odlišují:

• materiál: kromě karet z tuhého papíru mohou být karty např. dřevěné nebo plastové,
• tvar: karty nemusí být jen obdélné, například na pexeso se častěji užívají karty čtvercové,
• rozměry karet se mohou značně lišit,
• rub: rubová strana může také sloužit jako rozlišovací znak, takže nemusí být u všech karet v sadě stejná, např. „kanastové“ jsou barvou rubové strany rozlišeny na dvě poloviny.

Karty bývají nejčastěji rozděleny do 4 barev a 8–14 hodnot. Barvu karty označují speciální symboly, hodnota karty je vyjádřena vyobrazením, počtem symbolů a číslem nebo písmenem - hodnoty se ještě rozdělují na čísla a figury.

Speciální hrací karty

Kromě běžných karetních sad existuje celá řada jiných společenských her, která využívá speciálních karetních sad. Na rozdíl od běžných hracích karet je zpravidla lze využít pouze k jediné konkrétní hře. Některé takové hry se hrají pouze s hracími kartami, jiné využívají i další pomůcky, jako hrací desku, žetony, figurky atd.

Vedle toho existují i karty, které ke hraní neslouží vůbec – jsou to především věštecké karty (tarot) a sběratelské karty.

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam jednotlivých typů karetních listů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hrací karta na Wikimedia Commons
• Téma Karta ve Wikicitátech
• Karty