Hracholusky (zámek)

Hracholusky
Zbytky zámečku ve vesnici Hracholusky - Plzeň sever.jpg
Základní informace
Výstavba1617–1623
Přestavba1868–1872
přelom 19. a 20. století
Zánik2017
StavebníkKryštof Pavel z Říčan
Další majiteléČernínové z Chudenic
páni z Klenové
Vidršpergárové z Vidršpergu
Perglárové z Perglasu
Steinbachové z Kranichštejna
Dohalští z Dohalic
Poloha
AdresaHracholusky, Úlice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°46′54,72″ s. š., 13°9′26,59″ v. d.
Hracholusky
Hracholusky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hracholusky jsou zaniklý zámek ve stejnojmenné vesnici u Úlic v okrese Plzeň-sever. Zámecký areál byl původně tvořen budovou starého zámku v hospodářském dvoře, při jehož východní straně byl ve druhé polovině devatenáctého století postaven nový zámek. Po druhé světové válce byly zbořeny hospodářské budovy a oba panské domy začaly chátrat. Starý zámek byl nakonec při rozšiřování parkoviště v letech 2012–2013 zbořen, nový zámek byl zbořen v roce 2017.[1]

Historie

První písemná zmínka o Hracholuskách pochází z roku 1415,[2] ale vesnice vznikla nejspíše již ve dvanáctém až čtrnáctém století.[3] Až do konce šestnáctého století patřila k panství blízkého hradu Buben.[4] V blíže neznámé době ji získali páni z Říčan, kterým patřilo panství Pňovany. Nejspíše Oldřich z Říčan k Pňovanům přikoupil i Hracholusky. Jeho synové si rozdělili dědictví tak, že Pňovany s Hracholuskami zdědil Kryštof Pavel z Říčan, který v roce 1617 prodal část svého majetku a ponechal si pouze Hracholusky, ze kterých vytvořil nové panství. Někdy v době mezi lety 1617–1618 si ve vsi založil nejspíše pozdně renesanční tvrz.[5] Roku 1654 panství vlastnila vdova Kateřina,[6] rozená Žákovcová ze Žákavy.[2] Celé panství tvořil pouze panský dvůr, čtyři selské usedlosti (z toho jedna pustá) a dva drobní zemědělci.[6]

Okolo roku 1669 panství zdědila dcera Ludmila Eliška Říčanská provdaná za Diviše Protivu Černína z Chudenic. Společně na statku hospodařili do roku 1674 a ovdovělá Eliška roku 1680 odkázala majetek Vilému Leopoldovi z Říčan, jehož manželkou byla Barbora Ludmila Úlická z Plešnice, neteř Diviše Protivy Černína.[6] Roku 1684 statek koupil Vilémův příbuzný Heřman Vilém z Říčan a vlastnil ho až do smrti v roce 1703. V následujícím roce byl pánem na Úlicích a Hracholuskách hrabě František Hartman z Klenové a Janovic. Přestože vlastnil i další panství, nedokázal dobře hospodařit, a jeho majetek byl v roce 1711 úředně rozprodán. Hracholuský statek koupil Arnošt Henigár ze Žeberka, který si jej již od počátku osmnáctého století pronajímal.[7] Žil zde až do smrti v roce 1733, kdy panství koupil Jan Albert (Albrecht) Vidršpergár z Vidršperku, který se oženil s Arnoštovo druhorozenou dcerou Annou Josefou. Během dalších let se zadlužil a v Hracholuskách žila jeho matka Jana Alberta Vidršpergárová, rozená Tichtlová. Po smrti Jana Alberta Vidršpergára proběhla v letech 1742–1743 dražba, ve které statek koupil Josef František Perglár z Perglasu. Umožnil však, aby zde do své smrti žila vdova Anna Josefa Vidršpergárová.[8]

Po Perglárově smrti v roce 1759 hracholuský statek zdědila jeho druhá manželka Marie Josefa Šénová ze Šénu, a o tři roky později jej prodala Karlu Antonínu Vančurovi z Řehnic.[9] I on byl špatným hospodářem, a nedokázal splatit ani plnou kupní cenu, když byl statek v roce 1770 znovu prodán v dražbě. Tentokrát jej koupil svobodný pán Jan Václav Steinbach z Kranichštejna, který sídlil v blízkém Luhově. Po něm Hracholusky s Dolany a Třebobuzí zdědila dcera Marie Anna Steinbachová. S ní se oženil hrabě Maria Václav Josef Bořek Dohalský z Dohalic, kterému patřila řada okolních statků. Marie Anna přežila manžela o jeden rok a roku 1825 po ní panství zdědil svobodný pán Václav Perglár z Perglasu. V té době panské sídlo v Hracholuskách, někdy dříve barokně přestavěné, sloužilo pouze k ubytování úředníků.[10]

Václavův synovec svobodný pán Ludvík Dobřenský z Dobřenic prodal roku 1865 velkostatek Filipu Goldreichovi, od kterého jej o tři roky později odkoupil doktor Antonín Jaksch, který nechal v pravděpodobně v letech 1868–1872[11] ve dvoře v sousedství barokního domu postavit nový zámek.[12] Dvůr potom v roce 1887 zdědili synové August a Rudolf Jakschové. Po smrti všech bratrů nakonec statek připadl Rudolfovi, který ho spravoval až do smrti v roce 1946.[12] Jeho dvě dcery byly odsunuty do Rakouska a dvůr připadl státnímu statku. Později bylo v zámku umístěno rekreační středisko Škody Plzeň, které nechalo strhnout hospodářské budovy. Dalšími majiteli se stala Tesla Nýřany a od poloviny devadesátých let dvacátého století společnost Dioss.[13]

Starý barokní zámek zámek byl ve velmi špatném stavu již na počátku dvacátého století. Ještě v roce 2012 byly nad zřícenými klenbami patrné malované záklopové stropy, ale vzhledem k chybějící památkové ochraně a špatnému stavu byla budova na přelomu let 2012 a 2013 zbořena při rozšiřování parkoviště.[14] Ve špatném stavu zůstala taktéž budova nového zámku,[2] která byla zbořena v roce 2017.[1]

Stavební podoba

Hracholuský panský dvůr byl založen ve svahu.[14] Starý zámek stával před svou demolicí při jeho jižní straně. Nový zámek nechal Antonín Jaksch postavit podél východní strany, přičemž využil nějakou starší budovu, jejíž zdivo bývalo v jihozápadním nároží.[2]

Starý zámek

Barokně a později klasicistně upravená přízemní budova starého zámku měla obdélný půdorys s rozměru 23 × 10 metrů[2] a mansardovou střechu. Pod budovou býval valeně klenutý sklep. Ve vstupním sále se nacházela dřevěná spižírna a vstup do sklepa. Po pravé i levé straně bývaly čtveřice místností. Jedna ze západních byla klenutá křížovou klenbou a do všech místností na východní straně byla dodatečně vložena klenba placková. Další dvě místnosti s plochými stropy se nacházely jižně od vstupní haly. Východní a západní polovina domu byly samostatně vytápěné.[15]

Nový zámek

Budova nového zámku měla půdorys o rozměrech 28 × 11 metrů.[2] Původně byla nejspíše jen přízemní a patro nechal přistavět nejspíše až Rudolf Jaksch mezi lety 1897–1908.[16] Směrem do dvora má sedmiosé průčelí s hlavním vstupem.[2] Za ním se nachází průchozí vstupní síň, kterou bylo možné projít do zahrady. Z haly se po třístupňovém schodišti sestupuje do jižní poloviny zámku, kde se nacházela chodba se schodištěm do prvního patra a dvě místnosti zaklenuté valenou a křížovou klenbou. Bývalo zde točité schodiště do patra určené nejspíše pro služebnictvo. V severní polovině zámku byl vchod do sklepa a trojice místností, z nichž jedna měla valenou klenbu. Podobné členění mělo také první patro, kde byly všechny místnosti plochostropé. V krovu nad ním byly patrné stopy druhotného využití trámů a část půdy sloužila k uskladnění obilí.[17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Zámek Hracholusky | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Díl 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Hracholusky, s. 231–234. 
  3. ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr; NOVOBILSKÝ, Milan. Hracholuská kaple a zámek. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2001. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 24). ISBN 80-902692-6-5. S. 3. Vložená kapitola Konec starého zámku v Hracholuskách (2013); Dále jen Rožmberský, Novobilský (2001). 
  4. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 7
  5. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 8
  6. ↑ a b c Dále jen Rožmberský, Novobilský (2001), s. 9
  7. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 10
  8. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 13
  9. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 14
  10. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 15
  11. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 23
  12. ↑ a b Rožmberský, Novobilský (2001), s. 16
  13. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 19
  14. ↑ a b Rožmberský, Novobilský (2013), s. III–IV
  15. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 20
  16. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 26
  17. ↑ Rožmberský, Novobilský (2001), s. 23–24

Literatura

  • ROŽMBERSKÝ, Petr; NOVOBILSKÝ, Milan. Hracholuská kaple a zámek. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2001. 32 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 24). ISBN 80-902692-6-5. Vložena kapitola Konec starého zámku v Hracholuskách (2013). 
  • ANDERLE, Jan. Hracholuský zámek. Hláska. 2002, roč. XIII, čís. 2, s. 25–26. Dostupné online. ISSN 1212-4974. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Zbytky zámečku ve vesnici Hracholusky - Plzeň sever.jpg
Autor: Itsd-foto, Licence: CC BY-SA 4.0
Zbytky zámečku ve vesnici Hracholusky - Plzeň sever. Zámeček byl zbořen před rokem od fotografování. Zbyly z něj jen základy.