Hrachor hrachovitý

Jak číst taxoboxHrachor hrachovitý
alternativní popis obrázku chybí
Hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodhrachor (Lathyrus)
Binomické jméno
Lathyrus pisiformis
L., 1753
Synonyma
  • hrachor palistnatý [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrachor hrachovitý (Lathyrus pisiformis) je červenofialově kvetoucí popínavá rostlina, jeden z nejvzácnějších druhů rodu hrachor rostoucích na území České republiky.

Rozšíření

Tento druh hrachoru roste v České republice na západní hranici svého rozšíření, vyskytuje se převážně ve východní Evropě až po pohoří Ural a Kavkaz. Za Uralem pak pokračuje v západní Sibiři až ku jezeru Bajkal po severních okrajích Kazachstánu, Číny a Mongolska. V převážné většině zemí kde roste je vzácnou rostlinou, výjimkou jsou některé oblasti západního Ruska kde je dokonce využíván jako pícnina.

ČR se ani v minulosti nevyskytoval hojně, jsou známa jeho tradiční stanoviště ve středních Čechách v okolí Slaného, Mšené-lázně a Dymokur, na Moravě nebyl nikdy zaznamenán. Hlavním biotopem bývají teplomilné doubravy rostlinných společenstvech řádu Quercetalia pubescentis, kde nejčastěji roste v mochnových doubravách asociace Potentillo albae-Quercetum.[3][4]

Popis

Vytrvalá rostlina s popínavou lodyhou dosahující délky 50 až 100 cm. Lysá, hranatá, dvoukřídlá, rýhovaná lodyha vyrůstá z krátkého tlustého oddenku a je porostlá listy se 3 až 5 páry téměř přisedlých, podlouhlých, lysých elipsovitých lístků dlouhých až 60 a širokých do 30 mm. Palisty jsou téměř tak veliké jako lístky, bývají 5 cm dlouhé a 2 cm široké, na líci jsou zelené a na rubu šedé. Osy listů jsou zakončeny rozvětveným úponkem.

Pětičetné květ se stopkami i 5 mm dlouhými jsou sestaveny po 5 až 14 do hroznovitého květenství které má stopku dlouhou 5 až 10 mm. Šikmo odstávající oboupohlavné květy mají krátký trubkovitý kalich šikmo zvonkovitý, namodralý, lysý a jeho trojúhelníkovité lístky jsou nestejně dlouhé. Koruna bývá 10 až 15 mm dlouhá, její pavéza s tmavými skvrnami je obvejčitá, kopinatá křídla mají tupá ouška a člunek je ohnutý téměř v pravém úhlu.

Květy rozkvétají na přelomu května a června, opylovány jsou hmyzem. V červenci a srpnu dozrávají plody, což jsou krátce chlupaté podlouhlé lusky, o délce 50 až 55 mm a šířce 5 až 6 mm, které obsahují průměrně po 8 hladkých, kulatých nebo sférických semenech. Ta mívají v průměru až 3 mm a bývají tmavě hnědá, olivově zelená nebo světlá s tmavou kresbou. Tento kryptofyt se rozšiřuje převážně semeny která mají dlouhou dobu dormance. Ploidie 2n = 14.[3][4][5][6]

Ohrožení

Populace hrachoru hrachovitého nacházející se na území ČR jsou velmi slabé a stále se snižují. Předpokládá se, že celkový stav rostlin nepřesahuje počet 100 ks a z toho pravidelně kvete a vytváří semena jen několik jedinců. Patří proto mezi kriticky ohrožené druhy (C1r), do stejné kategorie je zařazen a následně chráněn i zákonem (§1). Mezi kriticky ohrožené druhy patří i na Slovensku.[3][7][8]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. BioLib.cz – Lathyrus pisiformis (Hrachor hrachovitý) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. 
  3. a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Hrachor hrachovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.06.2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. 
  4. a b ŠTEFÁNEK, Michal. Hrachor hrachovitý – nesnesitelná těžkost bytí. S. 17–19. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2012 [cit. 15.07.2013]. Čís. 1, s. 17–19. Dostupné online. ISSN 0044-4812. 
  5. BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Lathyrus pisiformis [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2013-07-15]. S. 211–212. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky) 
  6. Lathyrus pisiformis [online]. Interactive Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. 
  8. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.07.2013]. Čís. 84, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Lathyrus pisiformis in Estonia.jpg
Autor: Marko Vainu, Licence: CC BY-SA 4.0
Lathyrus pisiformis in Estonia