Hradčanská pahorkatina
| Hradčanská pahorkatina | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší bod | 458 m n. m. (Dub) |
| Délka | 6 km |
| Šířka | 4 km |
| Nadřazená jednotka | Provodínská pahorkatina |
| Sousední jednotky | Provodínské kameny, Jestřebská kotlina, Českolipská kotlina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | pískovec, čedič |
| Povodí | Ploučnice a její přítoky |
| Souřadnice | 50°36′34″ s. š., 14°40′32″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hradčanská pahorkatina je geomorfologický podokrsek,[1] zalesněné kapesní pohoří, členitá pískovcová plošina či pahorkatina, ležící v okrese Česká Lípa mezi pásmem Máchova jezera na jihu, řeky Ploučnice na severu, silnicí Doksy – Mimoň na východě a Provodínem na západě. Zabírá katastrální území města Doksy a těsně přiléhající obce Hradčany. Oblast je místně (nesprávně) nazývána Polomené hory (srovnej Polomené hory), kromě toho má celou řadu dalších místopisných názvů: Kumerské pohoří, Kummerské pohoří, Kummer, Kummergebirge, Komárovské pohoří, Komáří vrchy, Hradčanské bučiny. Ve 20. století bylo území součástí bývalého vojenského prostoru Ralsko, později přešlo do správy Vojenských lesů a statků ČR.[2]
Charakter území
Geologie
Hradčanská pahorkatina je protažena ve směru SZ–JV, je asi 6 km dlouhá a 4 km široká, oproti okolní krajině vystupuje zhruba o 50 až 70 m výše a je poměrně výrazně tektonicky ohraničená. Nejsložitější morfologii má ve svém severovýchodním výběžku – Hradčanských stěnách (takto se někdy mylně nazývá celé pohoří) nad blízkou vesnicí Hradčany, kde jsou nejvíce vyvinuty četné formy selektivního zvětrávání a odnosu pískovců, i do forem malých skalních měst. Ve velmi rozmanité pískovcové plošině se vyskytují jak šedé až hnědé kvádrové pískovce, tak žlutavé a někdy až cihlově červené vápnité pískovce. Pískovce, často ve formě převisů, jsou odkryty zejména v bezpočtu dílčích roklí, jež jsou na jiných místech zase střídány různými hřbety. Projevuje se zde velká svahová dynamika projevující se odlamováním skal a lokálními sesuvy. Pískovcová plošina je na několika místech proražena třetihorními čedičovými neovulkanity – vůbec nejvyšším vrcholem celého pohoří je Dub (458 m n. m.) v severozápadní části pohoří v oboře Velký Dub, druhý výrazný vrchol je Pecopala neboli Pec (453 m n. m.) v jihovýchodní části pohoří.[2][3]
Geomorfologické členění
V geomorfologickém smyslu je Hradčanská pahorkatina podokrsek, jemuž je nadřazenou jednotkou okrsek Provodínská pahorkatina. Na severozápadě na území navazuje další, ale převážně již bezlesá skupina neovulkanitů patřící do Provodínské pahorkatiny – podokrsek Provodínské kameny. Další okolní jednotky vyššího řádu jsou Jestřebská kotlina a Českolipská kotlina.[4]
Vodstvo
Přestože srážky jsou zde jsou jen průměrné a neprotéká zde žádný stálý vodní tok, působí pohoří vlhkým dojmem a podobá se Labským pískovcům – v roklích se nalézají skály porostlé mechovými koberci či mechové zahrádky a udržují se louže a mokřady. Způsobují to jílové minerály, jež se ve velkém množství uvolňují z vápnitých pískovců, zvětralých vulkanitů a spraší. Okolní nížiny jsou naopak dosti vodnaté, jsou odvodňovány na severu Ploučnicí a jinde jejími přítoky – na východě Hradčanským a Břehyňským potokem a na jihu Robečský potokem s prominentním Máchovým jezerem.[2]
Zalesnění
Jedná se zřejmě o poslední pískovcové pohoří, kde se běžně dochoval původní „před-borový“ les. V okolí Ploučnice se nalézají prosvětlené doubravy, které zde pravděpodobně rostly už v mezolitu, na pískovcích jsou zde běžně rozsáhlé bučiny a další listnaté stromy. Jinak je však území porostlé mladým jehličnatým lesem.[2]
Osídlení
Na různých místech pohoří byly nalezeny stopy (keramické zlomky a pazourky) po osídlení několika pravěkými kulturami.[2]
Ochrana přírody
Celé území Hradčanské pahorkatiny je součástí chráněné lokality Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko soustavy Natura 2000.[5] Jižní část území s vrchem Pecopala je chráněno v rámci národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, dříve se uvažovalo o rozšíření rezervace na celé území.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ a b c d e f CÍLEK, Václav. Kumerské pohoří: výzkum pískovcových převisů (Kulturně-pseudokrasová studie). ekolist.cz [online]. BEZK, 2010-04-26 [cit. 2024-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
- ↑ POSPÍŠILOVÁ, Jana. Geomorfologické poměry Hradčanských stěn (Diplomová práce) [online]. Olomouc: Geography.upol.cz], 2008 [cit. 2013-04-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hradčanská pahorkatina na Wikimedia Commons - V Kumerském pohoří - díl z televizního cyklu Mizející místa domova s Václavem Cílkem na webu ČT
- NPR Břehyně – Pecopala na Lokality.geology.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“