Hrdlička divoká

Hrdlička divoká
Hrdlička divoká
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď	holubovití (Columbidae)
Rod	hrdlička (Streptopelia)
Binomické jméno
Streptopelia turtur Linné, 1758
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Rozšíření hrdličky divoké       hnízdiště       zimoviště sestaveno na základě: BirdLife International and Handbook of the Birds of the World (2019) 2019.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je menší druh hrdličky, ptáka z řádu měkkozobých.

Rozlišují se 4 poddruhy: hrdlička divoká evropská (Streptopelia turtur turtur), obývající celou severní část areálu, h. d. severoafrická (S. t. arenicola), hnízdící na Baleárských ostrovech a v severní Africe východně po Kyrenaiku a dále přes Blízký východ a Střední Asii po Če-ťiang, h. d. egyptská (S. t. rufescens), obývající Egypt, a h. d. saharská (S. t. hoggara), žijící v pohoří střední Sahary.^[2]

Dorůstá délky 25–28 cm a v rozpětí křídel měří 45–50 cm, je tak o něco menší než běžnější hrdlička zahradní, od které se liší i pestřejším zbarvením. Hřbet a křídla jsou šupinovitá, oranžovohnědá, hlava je modrošedá, krk a prsa narůžovělá, po stranách krku je šikmo protažená černobílá skvrna. Břicho a spodní ocasní krovky jsou bílé, bíle lemovaný je také tmavý ocas. Zobák je tmavý, nohy modravě červené. Mladí ptáci jsou nevýrazně špinavě hnědí a béžově šedobílí, bez černobílé skvrny na krku. Je plachá a zblízka se dá pozorovat jen obtížně, nejčastěji je možné ji zahlédnout na telegrafních drátech nebo při hledání potravy na otevřených prostranstvích. Létá rychle a prudce s občasným kymácením ze strany na stranu.

Ozývá se hlubokým, nosovým, několikrát opakovaným „turrr turr turrr“. Při vzlétnutí tleská křídly.^[2][3]

Hnízdí ve většině Evropy, v Asii po západní Sibiř a v severní Africe. Převážně tažný druh s hlavními zimovišti v subsaharské Africe od Guiney a Senegalu po Etiopii a Súdán. Od poloviny 70. let 20. století začal na většině území Evropy výrazný pokles stavů, který bývá obecně připisován hlavně nepříznivým změnám na zimovištích a intenzivnímu lovu protahujících ptáků v oblasti Středomoří.^[2] Jen v letech 1980–2005 se evropská populace snížila o celých 65 %.^[4] Obývá okraje lesů a polní remízky, porosty podél vod, zarostlé zahrady apod.

V ČR hnízdí na celém území, zejména v nižších polohách, kde je často nejhojnějším holubem (např. na jižní Moravě). Místy však proniká i vysoko do hor, nejvýše v Krkonoších (1 030 m n. m.) a Krušných horách (850 m n. m.). Její početnost v posledních letech silně poklesla, v letech 1985–1989 byla velikost populace odhadnuta na 60 000–120 000 párů.

Ačkoli většina hrdliček divokých zimuje v subsaharské Africe, od příslušníků naší populace důkaz zimování v této oblasti zatím chybí. Několik nálezů okroužkovaných ptáků naopak nasvědčuje tomu, že mohou přezimovat už ve východním Středomoří, kudy normálně pouze protahují. Je však také možné, že u dostupných záznamů z této oblasti došlo pouze k nepřesnému uvedení data ulovení ptáka. Přílet na naše území probíhá zejména v druhé polovině dubna, odlet začíná v druhé polovině srpna a vrcholí v září.^[2][5]

Potrava je tvořena převážně semeny kulturních rostlin, hlavně pšenice a kukuřice, také ječmenu, žita, slunečnice, hrachu, vikve, prosa a máku, dále různými semeny planých rostlin a plevelů, drobnými měkkýši (patrně kvůli obsahu vápníku v ulitách) a vzácně i hmyzem. Potravu sbírá na zemi.^[2]

Hnízdí jednotlivě, na omezených místech však může hnízdit i více párů dosti blízko u sebe. V toku se samec uklání, čepýří malá pera, přešlapuje, vrká a předvádí lety, při nichž strmě vystoupá vzhůru a poté se klouzavým letem vrací zpět na původní místo. Hnízdí zpravidla 1× ročně od května do července. Do plochého, často velmi řídkého hnízda ze suchých větviček, stébel a kořínků, které staví oba ptáci na keřích nebo stromech obvykle ve výšce od 2 do 4 m, snáší samička 2 čistě bílá vejce o rozměrech 30,6 × 22,6 mm. Snášena jsou v intervalu 39–48 hodin a na jejich sezení, které začíná od snesení 2. vejce a trvá 14 dnů, se podílejí obě pohlaví. Hrdlička žije pouze monogamně. Tedy, hledá si stálého partnera. Mláďata se líhnou v průběhu 1 dne a jsou krmena oběma rodiči, nejprve tzv. „holubím mlékem“, později natrávenou potravou z volete. Hnízdo opouštějí po 18–23 dnech a v následujícím roce jsou již pohlavně dospělá a schopná rozmnožování. Po vyhnízdění se rodiny sdružují do menších i větších hejn, ve kterých se později vydávají na cestu do zimovišť. Nejvyšší zaznamenaný věk je 13 let a 2 měsíce.^[2]

V ČR patří mezi zvěř, je však celoročně hájená.^[2]

• Česká společnost ornitologická – Pták roku 2019^[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hrdlička divoká na Wikimedia Commons