Hrdobec

Hrdobec je prostřednictvím filmu Marečku, podejte mi pero! zpopularizovaný chybný tvar slova hrdobce, okazionalismu použitého v množném čísle Janem Nerudou v básni Jak lvové bijem o mříže (sbírka Písně kosmické, 1878). Hrdobce (podstatné jméno, mužský rod, vzor soudce) zde značí hrdého člověka, hrdopýška.[1][2] Hrdobec měl být podle mylného výkladu filmových postav pracovníků továrny systematickým biologickým názvem brouka hovnivála (správný biologický název brouka hovnivála je vruboun).

Citace básně
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!“

Marečku, podejte mi pero!

Slovo se stalo široce známým díky českému komediálnímu filmu Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Marečku, podejte mi pero!. V něm kolegové hlavního hrdiny Jiřího Kroupy st. dojdou v diskusi o básni k názoru, že hrdobec je brouk hovnivál.

Citace z filmu
  • Kroupův kolega Hora (Vladimír Hrabánek): „Hrdobec? Hrdobec, to je takovej brouk. To je takovej chrobák, kterej si před sebou válí tu… kuličku… z toho… z trusu.“
  • Kroupa st. (Jiří Sovák): „Jo, ty myslíš hovnivála?“
  • Kroupův kolega Hora: „No, hovnivála, jenomže v přírodopise se nazývá hrdobec.“

Jiří Kroupa st. tento závěr prezentuje na hodině literatury u profesora Hrbolka, který ovšem nesouhlasí: „Tak předně, neříkáme hrdobec, ale hrdobce. A potom, ten váš výklad tohoto slova jest, jest... velice svérázný.“ (Potom se přihlásí Plha a řekne): „Prosím, mám dotaz. Já jsem tady v té básni narazil na takové slovo, kterému nerozumím.“ Hrbolek: „Které slovo?“ Plha: „To slovo hrdobec. To jsem ještě nikdy neslyšel.“ Hrbolek: „Ale o tom zde už dobrou čtvrt hodinu hovoříme, Mlho.“

Reference

  1. ↑ Příruční slovník jazyka českého, díl I., A–J, Praha 1935–37
  2. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo hrdobce. 

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo hrdobce ve Wikislovníku