Hrnčiříkovití
Hrnčiříkovití | |
---|---|
Hrnčiřík prostý (Furnarius rufus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Podřád | křikaví (Tyranni) |
Čeleď | hrnčiříkovití (Furnariidae) Gray, 1840 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrnčiříkovití (Furnariidae) jsou velká čeleď křikavých pěvců, zahrnující více než 300 druhů.
Popis
Hrnčiříkovití představují malé až středně velké pěvce, jejichž velikost se pohybuje v rozmezí 13 až 28 cm. Křídla jsou relativně krátká, svým tvarem zaoblená či zašpičatělá, končetiny středně dlouhé, zobák tenký a na konci zašpičatělý. Barva peří obecně není příliš výrazná, typické je fádní, hnědavé zbarvení hřbetu a světlé opeření spodních partií, jež však může zdobit skvrnění či pruhování. Obě pohlaví bývají v rámci opeření podobná. Mnoho druhů vyniká bělavým hrdlem či světlým proužkem nad okem.[1] V rámci této čeledi jsou sdružováni zástupci někdy osamostatněné čeledi klouzálků (Dendrocolaptidae), svým vzezřením i ekologií připomínající datlovité ptáky. Někteří klouzálkovití mají výrazný srpovitý zobák, jenž může dosahovat délky až třetiny těla.[2]
Chování a ekologie
Hrnčiříkovití představují ptáky Střední a Jižní Ameriky, s areálem rozšíření sahajícím od středního Mexika až po Patagonii. Tolerují různorodá stanoviště, například různé typy lesů, křovinaté biotopy, pampy, horské oblasti a přivykli i životu v blízkosti lidských sídel. Řada hrnčiříkovitých představuje spíše slabé letce, obecně pak nelétají na velké vzdálenosti a nejsou tažní. Pozorovat lze buďto solitéry, páry, anebo menší hejna, někdy se sdružující i v rámci hejn mezidruhových. Jídelníček tvoří především hmyz a jiní drobní živočichové, přičemž někteří hrnčiříkovití shánějí potravu na zemi, jiní spíše v korunách.[1] Klouzálkovití pátrají po kořisti na kmenech stromů, kdy po nich dovedou dovedně šplhat, u čehož se zapírají tuhými ocasními pery.[2]
Hrnčiříkovitým vynesla jména jejich specializovaná uzavřená hnízda, která si však nebudují všechny druhy. Hrnčiřík prostý (Furnarius rufus) si každoročně s příchodem období dešťů staví bytelné hnízdo z hlíny a stébel trav, které měří asi 30×25 cm a jehož hmotnost se může pohybovat i okolo 10 kg. Celková výstavba tohoto hnízda, jež je navíc rozděleno do několika komůrek, může těmto ptákům trvat pouhé 3 týdny. Jiní hrnčiříkovití si hnízda mohou hloubit v hliněných stěnách či vytvářet v dutinách stromů, další druhy si z větví splétají stromová pytlovitá hnízda, jež mohou v rekordních případech vážit i několik desítek kilogramů a která může dokonce sdílet i větší počet párů.[2][3] Příkladem takovýchto druhů jsou zástupci rodů Asthenes či Phacellodomus.[1]
Systematika
Za popisnou autoritu čeledi hrnčiříkovitých (Furnariidae) je pokládán George Robert Gray (1840). Z hlediska vnější systematiky spadá tato čeleď do kladu křikavých pěvců Furnariida/Furnariides, zahrnujícího z dalších „novosvětských“ křikavých ptáků čeledi Rhinocryptidae, Grallariidae, Thamnophilidae, Conopophagidae, Melanopareiidae a Formicariidae. Od hrnčiříkovitých bývají vydělovány samostatné čeledi Scleruridae a Dendrocolaptidae (klouzálkovití), svým postavením vůči zbývajícím Furnariidae zřejmě bazální (v tomto pořadí).[4][5] Následující přehled rodů je však sdružuje v rámci hrnčiříkovitých, a to na základě dat Mezinárodní ornitologické unie.[6]
Následující abecední seznam rodů založený na datech z Mezinárodní ornitologické údaje je doplněn o české názvosloví podle databáze BioLib.[6] Zvýrazněny jsou rody řazeny do samostatných čeledí Dendrocolaptidae, resp. Scleruridae.[4]
- Acrobatornis Pacheco, Whitney & Gonzaga, 1996 – ostrochvostka
- Anabacerthia Lafresnaye, 1841 – hrnčiřík
- Anabazenops Lafresnaye, 1841 – hrnčiřík
- Ancistrops Sclater, PL, 1862 – hrnčiřík
- Anumbius d'Orbigny & Lafresnaye, 1838 – hrnčiřík
- Aphrastura Oberholser, 1899 – hrnčiřík
- Asthenes Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Automolus Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Berlepschia Ridgway, 1887 – hrnčiřík
- Campylorhamphus Bertoni, AW, 1901 – srpozobec, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Certhiasomus Derryberry, Claramunt, Chesser, Aleixo, Cracraft, Moyle & Brumfield, 2010 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Certhiaxis Lesson, RP, 1844 – ostrochvostka
- Cichlocolaptes Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Cinclodes Gray, GR, 1840 – skorcovec
- Clibanornis Sclater, PL & Salvin, 1873 – hrnčiřík
- Coryphistera Burmeister, 1860 – hrnčiřík
- Cranioleuca Reichenbach, 1853 – ostrochvostka
- Deconychura Cherrie, 1891 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Dendrexetastes Eyton, 1851 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Dendrocincla Gray, GR, 1840 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Dendrocolaptes Hermann, 1804 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Dendroma Swainson, 1837 – hrnčiřík
- Dendroplex Swainson, 1827 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Drymornis Eyton, 1852 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Drymotoxeres Claramunt, Derryberry, Chesser, Aleixo & Brumfield, 2010 – srpozobec, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Furnarius Vieillot, 1816 – hrnčiřík
- Geocerthia Chesser & Claramunt, 2009 – kutálek
- Geositta Swainson, 1837 – kutálek, řazen do čeledi Scleruridae
- Glyphorynchus Wied-Neuwied, M, 1831 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Heliobletus Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Hellmayrea Stolzmann, 1926 – ostrochvostka
- Hylexetastes Sclater, PL, 1889 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Lepidocolaptes Reichenbach, 1853 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Leptasthenura Reichenbach, 1853 – ostrochvostka
- Limnoctites Hellmayr, 1925 – ostrochvostka
- Limnornis Gould, 1839 – ostrochvostka
- Lochmias Swainson, 1827 – hrnčiřík
- Margarornis Reichenbach, 1853 – šplhálek
- Mazaria Claramunt, 2014 – ostrochvostka
- Megaxenops Reiser, 1905 – hrnčiřík
- Metopothrix Sclater, PL & Salvin, 1866 – hrnčiřík
- Microxenops Chapman, 1914 – hrnčiříček
- Nasica Lesson, RP, 1830 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Ochetorhynchus Meyen, 1834 – kutálek
- Phacellodomus Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Philydor Spix, 1824 – hrnčiřík
- Phleocryptes Cabanis & Heine, 1860 – ostrochvostka
- Premnoplex Cherrie, 1891 – šplhálek
- Premnornis Ridgway, 1909 – šplhálek
- Pseudasthenes Derryberry, Claramunt, O'Quin, Aleixo, Chesser, Remsen & Brumfield, 2010 – hrnčiřík
- Pseudocolaptes Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Pseudoseisura Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Pygarrhichas Burmeister, 1837 – šplhálek
- Roraimia Chapman, 1929 – šplhálek
- Sclerurus Swainson, 1827 – hrnčiřík, řazen do čeledi Scleruridae
- Schoeniophylax Ridgway, 1909 – ostrochvostka
- Siptornis Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Sittasomus Swainson, 1827 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Spartonoica Peters, JL, 1950 – ostrochvostka
- Sylviorthorhynchus Gay, 1845 – hrnčiřík
- Synallaxis Vieillot, 1818 – ostrochvostka
- Syndactyla Reichenbach, 1853 – hrnčiřík
- Tarphonomus Chesser & Brumfield, 2007 – hrnčiřík
- Thripadectes Sclater, PL, 1862 – hrnčiříkovec
- Thripophaga Cabanis, 1847 – hrnčiřík
- Upucerthia Geoffroy Saint-Hilaire, I, 1832 – kutálek
- Xenerpestes Berlepsch, 1886 – hrnčiřík
- Xenops Illiger, 1811 – hrnčiříček
- Xiphocolaptes Lesson, RP, 1840 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
- Xiphorhynchus Swainson, 1827 – klouzálek, řazen do čeledi Dendrocolaptidae
Odkazy
Reference
- ↑ a b c HUTCHINS, Michael; JACKSON, J. A.; BOCK, W. J.; OLENDORF, D. Birds III. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 10). S. 209–211. (anglicky)
- ↑ a b c ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Ptáci (3). Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat; sv. 6). S. 10.
- ↑ HANZÁK, J. Velký obrazový atlas ptáků. Praha: Artia, 1974. S. 409.
- ↑ a b HARVEY, Michael G.; BRAVO, Gustavo A.; CLARAMUNT, Santiago. The evolution of a tropical biodiversity hotspot. Science. 2020-12-11, roč. 370, čís. 6522, s. 1343–1348. Dostupné online [cit. 2023-12-22]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aaz6970. (anglicky)
- ↑ MOYLE, Robert G.; CHESSER, R. Terry; BRUMFIELD, Robb T. Phylogeny and phylogenetic classification of the antbirds, ovenbirds, woodcreepers, and allies (Aves: Passeriformes: infraorder Furnariides). Cladistics. 2009-08, roč. 25, čís. 4, s. 386–405. Dostupné online [cit. 2023-12-22]. ISSN 0748-3007. DOI 10.1111/j.1096-0031.2009.00259.x. (anglicky)
- ↑ a b Ovenbirds, woodcreepers – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2023-12-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu hrnčiříkovití na Wikimedia Commons
- Taxon Furnariidae ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Charles J Sharp , Licence: CC BY-SA 4.0
Rufous hornero or Red ovenbird (Furnarius rufus) and nest, the Pantanal, Brazil
Autor: Dario Sanches from SÃO PAULO, BRASIL, Licence: CC BY-SA 2.0
Streaked Xenops, Xenops rutilans
Autor: Hector Bottai, Licence: CC BY-SA 4.0
Red-billed Scythebill (major); Araripe, Ceará, Brazil
Autor: Michael Woodruff from Spokane, Washington, USA, Licence: CC BY 2.0
The Scaly-throated Foliage-gleaner (Anabacerthia variegaticeps) Milpe Bird Sanctuary, NW Ecuador
3/10/2007Autor: Dario Sanches from São Paulo, Brasil, Licence: CC BY-SA 2.0
(Furnarius rufus) Parque da Independência, Museu do Ipiranga, São Paulo
Autor: Michael Woodruff from Spokane, Washington, USA, Licence: CC BY 2.0
Dusky Leaftosser (Sclerurus obscurior) Tandayapa Bird Lodge, NW Ecuador
3/11/2007Autor: thibaudaronson, Licence: CC BY-SA 4.0
Striated Earthcreeper (Geocerthia serrana)
Autor: Cephas, Licence: CC BY-SA 4.0
Range map of Ovenbirds and Woodcreepers (Furnariidae)