Hrobka Clam-Martiniců

Kaple Clam-Martiniců ve Smečně
Vstup do hrobky
Vstup do hrobky
Základní informace
Slohempír
ArchitektBusse
Výstavba1832, úpravy 1888
StavebníkKarel Jan z Clam-Martinic
Poloha
AdresaSmečno, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°11′22,1″ s. š., 14°2′47,91″ v. d.
Další informace
Kód památky37914/2-598 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hřbitov)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Clam-Martiniců je hrobní kaple v empírovém stylu z roku 1832 ve východní části hřbitova ve Smečně v okrese Kladno. Sloužila jako pohřebiště šlechtického rodu Clam-Martiniců, který vlastnil Smečenský zámek. Hrobka je památkově chráněná jako součást souboru, který tvoří Starý smečenský hřbitov s náhrobky a ohradní zdí.[1] Je v majetku města Smečno a není přístupná.

Historie

Pohled od severozápadu

Smečno bylo ve vlastnictví českého šlechtického rodu Martiniců od 15. století. V letech 1416–1418 ho koupil Markvart z Martinic. V roce 1789 Martinicové vymřeli po meči smrtí Františka Karla z Martinic z mladší ahníkovské rodové větve. Jedna ze tří jeho dědiček, hraběnka Marie Anna z Martinic (1768–1832), se v roce 1791 provdala za Karla Josefa hraběte z Clamu, svobodného pána z Höchenbergu (1760–1826). Karel Josef získal následující rok souhlas císaře a směl se psát z Clam-Martinic.[2][pozn. 1]

Pohřební kapli nechal v roce 1832 (případně v letech 1832–1833[3] nebo snad v roce 1834[2][4]) zbudovat jeho syn Karel Jan Clam-Martinic (1792–1840),[1][5] který byl od roku 1830 majitelem smečenského panství. Impulsem ke stavbě bylo pravděpodobně úmrtí jeho matky Marie Anny z Martinic v roce 1832. Hrobka byla postavena podle plánů německého stavitele Busseho.[1] V roce 1888 byl její interiér novorenesančně upraven na popud Augusty Clam-Martinicové a jejího švagra Richarda.[1] K těmto úpravám vedlo úmrtí Jindřicha Jaroslava z Clam-Martinic předchozího roku.

Do konce Rakousko-uherské monarchie byl vlastníkem velkostatku Smečno a tudíž i hrobky Heinrich Clam-Martinic (1863–1932), důvěrník následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´Este (1863–1914), ministr zemědělství Předlitavska (1916) a předseda vlády Předlitavska (1916–1917). Za jeho silně prohabsburský postoj mu byl po první světové válce v letech 1918–1922 nemovitý majetek téměř bez náhrady zkonfiskován a Clam-Martinicové museli opustit Československo.[2][6][7][pozn. 2] Hrobka poté chátrala.

V letech 1999–2002 byla restaurována.[1]

Architektura

Portál

Hrobka se skládá se ze dvou částí. Horní část hrobky slouží jako kaple a podzemní část, která je v půdorysu mnohem větší, je vlastní pohřebiště. Nadzemní část je jednoduchá hranolová stavba s nízkou sedlovou střechou s trojúhelníkovým štítem s vpadlinovým tympanonem. Zdivo je opatřeno bosáží. Vstupní průčelí se nachází na západní straně, dominuje mu vysoký obdélný portál s pískovcovým ostěním. Nad portálem je nápis z kovových písmen: KAREL HRABĚ Z CLAM-MARTINICZ / POSTAWITI KÁZAL L. P. 1832. Nápis chrání jednoduchá nadpražní římsa. Dvoukřídlé kazetové dveře ve stylu neorenesance zdobí motivy hlaviček andělů a rozet. Stěny obíhá v dolní části sokl z hrubě tesaných kvádrů a v horní části hladký vpadlý pás, na němž je u vstupního průčelí umístěn nápis z velkých kovovýh písmen: MRTWI W KRYSTU WSTANAU NEYPRVE. Thess. IV.-15.[pozn. 3] Nad ním je ve středu tympanonu umístěn clam-martinický erb. Dominantou ostatních třech fasád je půlkruhové okno s výrazným okenním parapetem, který nesou dvě volutové konzolky. Na západním průčelí na soklu vlevo je zasazen reliéf s maltézským křížem, vpravo od vchodu je nad soklem zazděna nápisová náhrobní deska J. N. Ossumbora (1825–1863), která má rozměry 48x31 centimetrů. K portálu vedou dva schůdky a po jejich stranách jsou v zemi zasazeny mramorové nápisové desky.[1]

Interiér

Výzdoba vnitřního prostoru nadzemní části je pojata jednoduše. Vstup do krypty je uzavřen kamennou deskou, která se nachází v podlaze bezprostředně za vchodem. Stěny jsou opatřeny neorenesanční sgrafitovou výmalbou. Ve spodním pásu, který odpovídá výšce soklu, se nachází černošedý geometrický vzor. Za vchodem vlevo je v tomto pásu umístěn nápis OBNOVENO LÉTA PÁNĚ 1999–2002. Stěny jsou členěny pilastry zdobenými rostlinným vlysem. Jejich hlavice vynášejí odstupněnou římsu, v jejímž středu je pás s nápisem: DE PRO / FUNDIS: SUSTINUIT ANIMA MEA IN VERBO. EJUS / SPERAVIT ANIMA MEA IN DOMINO F (S),[pozn. 4] vrchní část římsy je vynášena konzolkovým vlysem. Nad portálem se nachází nápis v dekorativním rámu: Kaple tato postavena a vyzdobena byla v upomínce na L. P. 1887 zesnulého Jindřicha hraběte z Clam-Martinic jeho vdovou Augustou hraběnkou Clam-Martinic z rodu knížat ze Salm-Reifferscheid a jeho bratrem a nástupcem Richardem z Clam-Martinic 1888. Okna jsou opatřena konzolovými klenáky, plochy kolem nich jsou vyplněny historizujícím květinovým vzorem. Ve cviklech okna čelní stěny nad oltářem jsou provedeny dvě postavy andělů držící polnice a palmové ratolesti. Motiv andělů navazuje na citát nahoře na hlavním průčelí. V nárožích cviklů se také nachází dva menší sloupky ozdobené ornamentem. Výše je vlys s ornamentem hlaviček andílků a věnců, římsa a fabion s geometrizovanými rostlinnými motivy. Strop je plochý, jeho střed tvoří jednoduché štukové zrcadlo v podobě kruhu. Podlahu tvoří kamenné desky.[1]

Na východní straně se nachází mramorová oltářní menza s dekorem kříže, nad oltářem je jednoduchý kříž. Obraz Ukřižovaného, který zde byl původně umístěn, je uložen v depozitáři v Unhošti.[1]

Seznam pohřbených

V důsledku josefinských reforem bylo zakázáno pohřbívat v kostelech.[pozn. 5] Původní martinická hrobka byla zřízena uprostřed Starého hřbitova. Její místo dnes zaujímá prostý litinový kříž bez nápisu, který stojí na pískovcovém soklu. Po vybudování nové hrobky do ní byly přeneseny ostatky stavebníkova děda Františka Karla, posledního Martinice, a jeho manželky Marie Josefy ze Šternberka, otce Karla Josefa, dále pak sestry a jeho dvou dětí.[13]

Clam-Martinicové mají také hrobku na Místním hřbitově (Ortsfriedhof) v Klamu v Horních Rakousích, protože od roku 1918 je na hradě Clam jejich hlavní sídlo, a ve Vídni.[14]

Chronologicky podle data úmrtí (výběr)

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[15] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Clam-Martiniců, zeleně Martinicové, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do obou těchto rodin, pokud zde byly pohřbeny. Generace jsou počítány od Karla Josefa z Clam-Martinic, zakladatele mladší clamovské větve.[pozn. 6] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Seznam nemusí být kompletní.

PořadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
1.František Karel z Martinic6. 9. 1733 Teplice[16]Jan Josef Karel Bořita z Martinic
1692 – 23. 10. 1738		Marie Walpurga Buquoy-Longueval
1738–1762		Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]Ultimus familiae. Pocházel z ahníkovské větve, smečenská větev vymřela už v roce 1773 (František Michal z Martinic).
29. 11. 1789 Kosmonosy[16]Filipína Markéta z Clary–Aldringenu
1705 – 16. 7. 1758		27. 7. 1766 Praha:[16]
Marie Josefa ze Šternberka (č. 2)
2.Marie Josefa ze Šternberka20. 11. 1746[16]František Adam ze Šternberka
20. 7. 1711 Vídeň – 19. 9. 1789 Žirovnice		27. 7. 1766 Praha:[16]
František Karel z Martinic (č. 1)		Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]Dáma Řádu hvězdového kříže.[16] Zemřela na "sešlost" ve věku 77 let.[17] Její sestra Marie Anna (1741–1818) se provdala za Františka Michala z Martinic (1704–1773). Porodila 4 děti:
František Michal (1767–1783),
Marie Anna (1768–1832; č. 7),
zbylé dvě dcery se neodožily dospělosti.
18. 1. 1823 Smečno[17][pozn. 7]Marie Terezie z Waldburg-Zeilu a Trauchburgu
28. 9. 1712 – 14. 10. 1749
3.2.sestra stavebníka hrobky[13]?Karel Josef z Clam-Martinic (č. 6)
Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]
?Marie Anna z Martinic (č. 7)
4.3.Marie z Clam-Martinic[15]? (mezi 1821–1824)Karel Jan z Clam-Martinic (č. 8)
Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]Zemřela mladá.[15] V almanachu z roku 1826 není uvedena.[18]
?Karolína Selina Meade (č. 9)
5.3.Sidonie Isolda z Clam-Martinic1824[15]Karel Jan z Clam-Martinic (č. 8)
Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]Zemřela mladá.[15] V almanachu z roku 1826 je uvedena,[18] v almanachu z roku 1828 už ne.[19]
?Karolína Selina Meade (č. 9)
6.1.Karel Josef z Clam-Martinic6. 9. 1760[19]Jan Gottlieb Clam
15. 2. 1731 – ?		6. 7. 1791 Břevnov:
Marie Anna z Martinic (č. 7)		Ostatky přeneseny ze staré hrobky.[13]Zakladatel rodu Clam-Martinic a vladař domu smečenského (1792–1826). Císařský komoří a skutečný tajný rada, nejvyšší zemský komorník Českého království (1820–1824).
26. 9. 1826Karolína Josefa Des Fours du Mont et d´Athienville
29. 10. 1731 Praha – 5. 7. 1793 Praha
7.(1.)Marie Anna z Martinic29. 6. 1768 Praha[15]František Karel z Martinic (č. 1)6. 7. 1791 Břevnov:
Karel Josef z Clam-Martinic (č. 6)		Pohřbena ve Smečně 6. 4. 1832.[20]Ultima familiae, zemřela na zápal plic.[20] Dáma Řádu hvězdového kříže. Majitelka smečenského a slánského panství do roku 1830. Porodila následující děti:
1. Karel Jan (1792–1840; č. 8)
2. Jindřich (1794–1814)
3. Albrecht (1796–1866)
4. Marie Anna, provd. ze Stillfried-Rathenitz (1802–1874)
5. Aloisie (1803–1878), kapitulářka Novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze.
1. 4. 1832 Smečno[20]Marie Josefa ze Šternberka (č. 2)
8.2.Karel Jan z Clam-Martinic23. 5. 1792 PrahaKarel Josef z Clam-Martinic (č. 6)14. 6. 1821:
Karolína Selina Meade (č. 9)		Ostatky uloženy do hrobky 10. 2. 1840.[21]Zakladatel hrobky, majitel panství Clam, Außernstein, Arbing a Innerstein v Horních Rakousích, majitel panství Smečno (1830–1840) a vladař domu smečenského (1826–1840).
29. 1. 1840 Vídeň[21]Marie Anna z Martinic (č. 7)
9.(2.)Karolína Selina Meade-Guilfort
2. 5. 1797Richard Meade
10. 5. 1766 – 3. 9. 1805 Vídeň		14. 6. 1821:
Karel Jan z Clam-Martinic (č. 8)		Ostatky uloženy do hrobky 2. 9. 1872.[22]První asistentka Řádu hvězdového kříže[22] a palácová dáma. Porodila následující děti:
1. Marie (?–?; č. 4)
2. Karolína, provd. z Thun-Hohensteinu (1822–1898, pohřbena v hrobce Thun-Hohensteinů v Děčíně-Chrástu a od roku 2007 v kostele Povýšení svatého Kříže v Děčíně),
3. Sidonie (1824–?; č. 5)
4. Jindřich Jaroslav (1826–1872; č. 10),
5. Marie Kristina, provd. z Nostitz-Rienecku (1827–1910)
6. Richard Maria (1832–1891; č. 12)
29. 8. 1872 Rtišovice u Milína[22]Karolína z Thun-Hohensteinu
10. 5. 1769 – 8. 8. 1800 Vídeň
10.3.Jindřich Jaroslav z Clam-Martinic
15. 6. 1826 Svätý JurKarel Jan Clam-Martinic (č. 8)5. 8. 1851:
Augusta ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (č. 11)		Zemřel v hotelu U černého koně v ulici Na Příkopě čp. 860 v Praze. Pohřební obřad byl vykonán 7. 6. 1887 v kostele sv. Jindřicha, následující den ostatky uloženy v rodinné hrobce ve Smečně.[23][24]Císařský komoří a tajný rada (1859), rytíř Řádu železné koruny 1. třídy, komandér Leopoldova řádu, poslanec Českého zemského sněmu a poslanec Říšské rady, předseda Národního muzea (1861–1887), majitel velkostatku (do roku 1848 panství) Smečno a Slaný v Čechách a Clam, Arbing a Außernstein v Horních Rakousích, vladař domu smečenského (1840–1887). Zemřel na chrlení krve.[23]
5. 6. 1887 Praha-Nové Město[23]Karolína Selina Meade (č. 9)
11.(3.)Augusta ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu5. 11. 1833 PrahaHugo Karl Eduard ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu
15. 9. 1803 Brno – 18. 4. 1888 Vídeň		5. 8. 1851:
Jindřich Jaroslav z Clam-Martinic (č. 10)		22. 6. 1891 ostatky uloženy do hrobky.[25]Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma. Bezdětná.
19. 6. 1891 (Praha)-Smíchov[25]Leopoldina ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu
24. 6. 1805 Gerlachsheim – 4. 7. 1878 Brühl bei Wien
12.3.Richard z Clam-Martinic12. 3. 1832
Svätý Jur[15] nebo Vídeň[26]		Karel Jan z Clam-Martinic (č. 8)8. 7. 1860 Laxenburg u Vídně:[27]
Louisa z Bombellesu
29. 7. 1836 Schönbrunn, Vídeň – 10. 5. 1921 Praha		Do hrobky pohřben 18. 11. 1891.[28]Císařský komoří (1859), tajný rada (1884), rytíř Řádu zlatého rouna (1891), c. k. plukovník mimo službu, poslanec Českého zemského sněmu, poslanec Říšské rady, doživotní člen rakouské Panské sněmovny (1889–1891). Majitel statku Rtišovice u Milína a Laszko (od 1864), velkostatku Smečno a Slaný v Čechách a Clam, Arbing a Außernstein v Horních Rakousích (1887–1891) a vladař domu smečenského (1887–1891). Narodily se mu 4 děti:
1. Margarethe (1861–1936),
2. Heinrich (1863–1932), dědic, vladař domu smečenského (1891–1918/1932)
3. Gottfried (1864–1935),
4. Marie, provd. Lederer-Trattnern (1871–1946)
15. 11. 1891 Smečno[28]Karolína Selina Meade (č. 9)

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Modře orámovaný je bezdětný Heinrich Clam-Martinic (1863–1932), předseda vlády Předlitavska (1916–1917) a hlava rodu v letech 1891–1932, který adoptoval svého synovce Georga (1908–2000), syna Gottfrieda Clam-Martinice (1864–1935). Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo uzavřel sňatek více než jednou. V rodokmenu není umístěna osoba č. 3, protože ji zmiňuje pouze jeden zdroj bez uvedení jejího jména.[13] Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Martiniců a Clam-Martiniců.[15]

 
 
 
 
 
 
 
 
Jan Josef z Martinic
1692–1738
 
 
 
 
 
 
Filipína z Clary-Aldringenu
1705–1758
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
I. Marie Walpurga z Buquoy-Longuevalu
1738–1762
 
 
1. František Karel z Martinic
1733–1789
 
 
 
 
2. II. Marie Josefa ze Šternberka
1746–1823
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
6. Karel Josef z Clam-Martinic
1760–1826
 
 
7. Marie Anna z Martinic
1768–1832
 
 
František Michal z Martinic
1767–1783
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
8. Karel Jan z Clam-Martinic
1792–1840
 
 
9. Karolína Selina Meade-Guilfort
1797–1872
 
 
Jindřich z Clam-Martinic
1794–1814
 
 
Albrecht Jan Leopold z Clam-Martinic
1796–1866
 
 
Marie Anna z Clam-Martinic
1802–1874
 
 
August Vilém ze Stillfried-Rathenic
1806–?
 
 
Aloisie z Clam-Martinic
1803–1878
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4. Marie z Clam-Martinic
 ?–?
 
 
Karolína z Clam-Martinic
1822–1898
 
 
Leopold Lev z Thun-Hohensteinu
1811–1888
 
 
5. Sidonie Isolda z Clam-Martinic
1824–?
 
 
10. Jindřich Jaroslav z Clam-Martinic
1826–1872
 
 
11. Augusta ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu
1833–1891
 
 
12. Richard Maria z Clam-Martinic
1832–1891
 
 
Luisa z Bombellesu
1836–1921
 
 
Marie Kristýna z Clam-Martinic
1827–1910
 
 
Hugo Maria z Nostitz-Rienecku
1814–1884
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Margarethe Clam-Martinic
1861–1936
 
 
Heinrich Clam-Martinic
1863–1932
 
 
Anna Maria Franziska Abensperg-Traun
1875–1956
 
 
Gottfried Clam-Martinic
1864–1935
 
 
Sophie Stockau
1874–1928
 
 
Maria Clam-Martinic
1871–1946
 
 
Ernst Lederer-Trattnern
1865–1939
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Clamové byli do říšského hraběcího stavu povýšeni 17. listopadu 1759. Majestát císaře Františka II. z 2. listopadu 1792 Karlu Josefovi povolil, aby připojil jméno a erb hrabat z Martinic ke svému rodovému jménu a erbu.
  2. ↑ Podobný osud potkal i Ottokara Czernina (1872–1932), ministerského předsedu a ministra zahraničí Rakousko-Uherska (1916–1918), kterému byl zkonfiskován statek Vinoř včetně Czerninské hrobky.
  3. ↑ Citát odkazuje na text z Prvního listu apoštola Pavla do Soluně (4,16) v Novém zákoně: Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve.[8][9]
  4. ↑ Nápis odkazuje na text Žalmu 130 (1-5) ve Starém zákoně: De profundis clamavi ad te, Domine, Domine, exaudi vocem meam. Fiant aures tuae intendentes in vocem deprecationis meae. Si iniquitates observaveris, Domine, Domine, quis sustinebit? Quia apud te propitiatio est et propter legem tuam sustinui te, Domine. Sustinuit anima mea in verbo eius, speravit anima mea in Domino. To jest česky Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby. Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.[10]
  5. ↑ Martinicové byli tradičně pochováváni v hraběcí hrobce pod hlavním oltářem v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně. V roce 1838 byla při příležitosti obnovy kostela krypta otevřena a v ní nalezeno 16 rakví, z nichž osm bylo cínových. Ostatky byly označeny cínovými destičkami.[11] V kapli sv. Ondřeje, zvané Martinická v katedrále sv. Víta v Praze byl pohřben Jan Bořita z Martinic (1480–1527) a místodržící Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649), který byl 23. května 1618 vyhozen z oken z Pražského hradu.[12]
  6. ↑ Příslušníci mladší clamovské větve – Clam-Martinicové – stále žijí na rozdíl od starší clamovské větve Clam-Gallasů. Ti měli majetek především v severních Čechách (Liberec, Frýdlant, Grabštejn a Lemberk) a vymřeli po meči 20. ledna 1930 smrtí Franze Clam-Gallase (1854–1930).
  7. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 360 mylně uvádí jako místo úmrtí Prahu.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Památkový katalog: Hřbitov s kaplí Clam-Martiniců [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 426 a 429. 
  3. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (3) P/Š. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 369. 
  4. ↑ VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres slanský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění Dostupné online. S. 317. Dále jen Soupis památek historických a uměleckých. 
  5. ↑ KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 237. 
  6. ↑ KOUDELKOVÁ, Jana. Češi ve Vídni. Tschechen in Wien. Brno: Jihomoravský kraj, 2013. ISBN 978-80-260-5548-8. S. 104. 
  7. ↑ TŘEŠŇÁK, Petr; PROCHÁZKOVÁ, Bára. Vyhnání z ráje. Jak Češi po roce 1918 zatočili s prorakouskou šlechtou [online]. Respekt, 2010-10-24, rev. 2014-06-27 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ 1. Tesalonickým 4,16 [online]. Bibleserver [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ HŘEBÍK, Josef. Nad biblickými nápisy hrobky Clam-Martiniců. In: Slánské rozhovory 2013 a 2014. Památky a historie Slánska. Slaný: Město Slaný, 2015. ISBN 978-80-905346-4-3. S. 54–56, zde 54.
  10. ↑ Žalm 129 (Ps 129,1-8) [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Soupis památek historických a uměleckých, s. 309
  12. ↑ Kaple sv. Ondřeje (Martinická kaple) [online]. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g h i Zámecké listy únor 2011 (č. 10) [online]. Domov Pod Lipami Smečno [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ KULLMANN, Eike-Clemens. Ruhe im Friedwald [online]. OÖNachrichten, 2016-10-31 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h JIROUT, Vlastimil. Clam [online]. patricus.info [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 360. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  17. ↑ a b Matrika zemřelých 1816–1832, rok 1823, Smečno, pag. 35 [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1826 (2. Jahrgang). Gotha: Justus Perthes, 1826. Dostupné online. S. 28. (německy) 
  19. ↑ a b Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1828 (4. Jahrgang). Gotha: Justus Perthes, 1828. Dostupné online. S. 39–41. (německy) 
  20. ↑ a b c Matrika zemřelých 1816–1832, rok 1832, Smečno, pag. 98 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Matrika zemřelých 1833–1874, rok 1840, Smečno, pag. 40 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ a b c Matrika zemřelých 1833–1874, rok 1872, Smečno, pag. 281 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b c Matrika zemřelých 1875–1898, rok 1887, Smečno, pag. 88 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ Jindřich Clam-Martinic [online]. Malodoly kladensko-slánsko-rakovnické pánve [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b Matrika zemřelých 1875–1898, rok 1891, Smečno, pag. 117 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Clam-Martinic, Richard Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2022-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-30. (německy) 
  27. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1893 (26. Jahrgang). Gotha: Justus Perthes, 1893. Dostupné online. S. 211. (německy) 
  28. ↑ a b Matrika zemřelých 1875–1898, rok 1891, Smečno, pag. 128 [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • PŘIBYL, Vladimír. Rodinné hrobky Kinských a Clam-Martiniců na Slánsku. Posel z Budče : almanach poutníků na staroslavnou Budeč. Kladno: Referát kultury Okresního úřadu Kladno. Roč. 1999, čís. 16, s. 15–22. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Tomb of Clam-Martinic family in Smečno (2322).jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrobka rodiny Clam-Martiniců z roku 1832. Starý hřbitov ve Smečně, Slánská ul., okr. Kladno.
Tomb of Clam-Martinic family in Smečno (2341).jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrobka rodiny Clam-Martiniců z roku 1832. Starý hřbitov ve Smečně, Slánská ul., okr. Kladno.
Lady Selina Meade.jpeg

Lady Selina Caroline Meade (1797–1872) was the second daughter of Richard Meade, 2nd Earl of Clanwilliam (1766–1805) and his wife, Countess Caroline (third daughter of Joseph Count of Thun-Hohenstein in Bohemia). Selina was courted by Lord Granville Leveson-Gower , but Lady Selina Caroline married the Austrian General and field Marshal Karl II. Johann Nepomuk Count Clam-Martinic (1792-1840) in 1821.

Sir Thomas Lawrence painted this portrait of her in April 1819, when he was in Vienna painting portraits of allied leaders for the Prince of Wales, a series known as the Waterloo Portraits. Lawrence described her as "in beauty and interesting character, one of the most distinguished persons in Vienna".

Lady Selina Caroline is painted half-length, body facing right with head turned in three-quarter profile, looking at viewer; wearing a white satin dress with lace-edged décolletage, long full gathered sleeves, and a thin sash under the bust, multiple-strand pearl necklace and pearl drop earrings, and her hair in a topknot with ringlets. She holds a posy in her left hand. In the background at lower right is the Stephansdom in Vienna.
Jindrich Jaroslav Clam-Martinic.jpg
Jindřich Jaroslav Clam-Martinic (1826-1887)