Hrobka Lambergů (Nezamyslice)

Kaple svatého Erazima
Základní informace
Sloh	Novogotika, původně rané baroko[1]
Výstavba	1. pol. 17. století, podzemní hrobka 1815[2]
Přestavba	1860[1][3]
Stavebník	Jindřich Liebsteinský z Kolowrat (kaple) Karel Evžen z Lambergu (hrobka) Gustav Jáchym z Lambergu (novogotická úprava)
Současný majitel	Římskokatolická farnost Nezamyslice u Horažďovic
Poloha
Adresa	Nezamyslice, Česko Česko
Souřadnice	49°15′51,39″ s. š., 13°40′11,19″ v. d.
Další informace
Kód památky	35032/4-3171 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kostel Nanebevzetí Panny Marie)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Lambergů je pohřební kaple sv. Erazima pro příslušníky šlechtického rodu Lambergů v Nezamyslicích v okrese Klatovy.^{[pozn. 1]} Nachází se na hřbitově na západ od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kapli založil Jindřich Liebsteinský z Kolowrat v první polovině 17. století. V roce 1815 byla pod kaplí nákladem knížete Karla Evžena z Lambergu zřízena rodová hrobka Lambergů, na počátku 60. let 19. století byla kaple novogoticky upravena. Poslední pohřeb se zde odehrál v roce 1889. Hrobová kaple je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Nezamyslice u Horažďovic a je památkově chráněná.^[3]

Lambergové vlastnili žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, od roku 1709. Tehdy je od Marie Anny Iselinové z Lanau koupil pasovský biskup Jan Filip z Lambergu (1651–1712).^[4] Biskup vytvořil ze statků Žichovice, Rabí, Budětice, Žihobce a Strádaly fideikomis, který byl za jeho synovce Františka Antonína z Lambergu (1678–1759) v roce 1716 zapsán do desk zemských.^[5] České statky byly Lambergům znárodněny v roce 1945.^[6]

Vysoký zemský úředník Jindřich Liebsteinský z Kolowrat (1570–1646), který byl od roku 1603 majitelem žichovického panství a který také přestavěl žichovickou tvrz na renesanční zámek, nechal kapli sv. Erazima postavit snad na místě starší stavby v první polovině 17. století v raně barokním stylu.^[1][7]

V roce 1815 byla pod kaplí zřízena hrobka.^[2] Na popud své manželky Bedřišky Žofie z Oettingen-Wallersteinu (1776–1831) ji nechal zbudovat kníže Karel Evžen z Lambergu (1764–1831) poté, co se na trvalo přestěhovali do Čech.^[8] K přesídlení do Čech vedla rodinu pravděpodobně touha změnit prostředí, protože v Salcburku jim vesměs krátce po narození zemřelo pět dětí. Jejich ostatky byly převezeny ze Salcburku a uloženy ve zdejší nové hrobce.^{[9][pozn. 2]}

Za následujícího majitele žichovického velkostatku Gustava Jáchyma z Lambergu (1812–1862) byla kaple v roce 1860 novogoticky upravena a přeměněna v reprezentativní rodovou hrobku.^[1] Blízké okolí kaple se proměnilo v anglický park, který byl ohrazen litinovými mřížemi.^[11] Původní vnitřní vybavení bylo nahrazeno novým, které na doporučení spisovatele a prvního zemského konzervátora pro památkovou péči v Horních Rakousích Adalberta Stiftera (1805–1868) vytvořil řezbář Jan Rint (1814–?) z východočeského Kuksu, který pracoval mj. i na interiérech buquoyského hradu Rožmberk. Rint vyřezal oltář, lampu na věčné světlo, západní emporu i nástěnné ozdoby.^[11] Kresby k ozdobám kůru jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta.^[12] Lavice jsou dílem vídeňského řezbáře Matyášovského z roku 1861.^[11] Před umístěním do kaple v roce 1862 byly řezbářské práce vystaveny v Linci.^[12]

V roce 1862 se do hrobky vloupali dva lupiči a ukradli víko rakve komtesy Emilie Františky. Byli však dopadeni.^[13]

V roce 1936 byly na vnitřní stěny instalovány náhrobní desky z rodové hrobky v Salcburku.^[14]

Po Sametové revoluci byly z kaple ukradeny všechny sošky z lavic a sochy sv. Erazima a Karla Boromejského stejně jako sošky andělů z oltáře. V 90. letech 20. století se však také započalo s restaurováním stavby.^[14]

Kaple je orientována, má obdélný půdorys o rozměrech 11,3 x 9 metrů, na východě je zakončena užším presbytářem, který má na vnější straně podobu půlkruhovité apsidy a uvnitř je trojboký.^[1][3] Vnější fasáda stavby je jednoduchá, novogotické tvary má šestice oken a průčelí. Západní štít je hladce omítnutý, jeho ramena chrání kamenné desky. Pod nimi je pravoúhle zalamovaný vlys s motivem malých kružeb a konzolek z keramických tvarovek. V ose průčelí se nachází portál s tupě lomeným záklenkem, kolem archivolty je pás posetý kraby a křížovou kytkou na vrcholu. Nad vstupem je v úrovni patra terakotová rozeta s motivem kružeb, nad kruhovým oknem je zazděn kamenný erb. V podélných stěnách jsou vždy dvě na výšku obdélná okna zakončená lomeným obloukem.^[3]

Střecha je sedlová s prejzy, nad závěrem presbytáře jsou tři valby.^[3]

Kaple je sklenuta křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorcem poloviční hvězdy.^[1]

Bohatě vyřezávaný hlavní oltář zhotovil podle návrhu rakouského architekta Heinricha Ferstela Jan Rint. Ústředním motivem byla socha Ukřižovaného, po stranách bývaly sochy sv. Karla Boromejského v mnišském rouchu s kloboukem a klíčem (vlevo) a sv. Erazima taktéž v mnišském rouchu s mitrou a berlou (vpravo), ty však byly ukradeny.^[15] Ústřední niku ohraničují čtyři baldachýnky, ve kterých před vykradením bývaly sochy andělů.^[16] Pod střední nikou je tabernákl, který má dvířka s precizně vyřezaným reliéfem monstrance.^[16] Oltář je podepsaný, na pravém boku je nápis RINT. 1860, do písmene R je vkomponováno písmeno J.^[17] Oltářní mensu podpírají tři páry sloupů, každá dvojice má unikátní dekor. Na zadní straně desky je lamberský erb (vlevo) a alianční znak lamberský a oettingen-wallersteinský (vpravo).^[17] Vyřezávané věčné světlo bylo odcizeno.

Dvojici třířadových lavic na vnitřní straně kostela zdobily sošky apoštolů a andělů. Po Sametové revouluci však byly odcizeny.^[18] Na zadních čelech oddílů lavic je lamberský erb (vlevo) a sdružený lambersko-oettingen-wallersteinský (vpravo).^[19] Na předních čelech je rozdělený text Verfertigt, Wien 1861 a von A. Matyasovsky.^[19]

Na západní straně se nachází kruchta, kterou podpírají čtyři sloupy. Jejich hlavice tvoří listy a květy růže nebo listy vinné révy s hrozny.^[20] Na jednom sloupu je nápis RINT IN LINZ 1861 s vloženým písmenem J.^[20] Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je především poprsnice kruchty. Je rozdělena na tři pole, ve středním je nika se sochou Panny Marie (uschována jinde), v levém poli kruhový reliéf s výjevem sv. Jiřího bojujícího s drakem a vpravo sv. Huberta na lovu. Sv. Hubert připomíná úřad nejvyššího dědičného lovčího v Horních Rakousích, který Lambergové zastávali. V reliéfu sv. Jiřího je nápis RINT. 1862 s vloženým písmenem J.^[21] Na kruchtě jsou varhany vyrobené ve Vídni, což dokazuje nápuis na vnitřní straně krytu klaviatury J. DEUTSCHMANN IN WIEN.^[22]

Na zdech se nachází deset bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků bavorské (české) větve rodu Lambergů, kteří byli v podzemní hrobce pohřbeni. Čísla odpovídají pořadí úmrtí v tabulce kapitoly Seznam pohřbených.

Levá stěna
	16. Bedřich Karel Emil hrabě z Lambergu	15. Emilie Františka Bedřiška hraběnka z Lambergu	7. Bedřiška Vilemína hraběnka z Montecuccoli-Laderchi,[pozn. 3] rozená hraběnka z Lambergu a její děti 6. Marie Klotilda a 8. Felix Karel		9. Karel Evžen kníže z Lambergu a jeho choť 10. Bedřiška, rozená kněžna z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
Pravá stěna
11. Emil Antonín hrabě z Lambergu	12. Marie Bedřiška Emilie a 13. Robert Gustav Emil z Lambergu	18. Kateřina kněžna z Lambergu, rozená Hrádková	14. Karel Jáchym kníže z Lambergu	17. Gutav Vilém Jáchym kníže z Lambergu	1. Karel Arnošt 2. Josefína Bedřiška 3. Max Josef 4. Ludvík Karel 5. Žofie Josefína z Lambergu

V roce 1936 bylo na vnitřních stěnách kaple osazeno třináct renesančních náhrobníků a epitafů ze 16. a počátku 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Do Čech byly převezeny ze zrušeného hřbitova v Salcburku v roce 1850. Původně byly uskladněny na nádvoří žichovického zámku. Koncem 19. století byly zasazeny do západní ohradní zdi kaple. Venku však trpěly v drsných povětrnostních podmínkách, proto byly nakonec umístěny uvnitř.^[23]

Mezi nejpropracovanější patří deska Kašpara z Lambergu († 1548), na které je vyobrazen rytíř ve zbroji. V rozích jsou erby. Nápis je kolem dokola. Deska má rozměry 2,50 na 1,23 metru.^[24][25]

Na náhrobní desce Kryštofa IV. z Lambergu († 1579), který v letech 1541–1546 zastával úřad biskupa ze Seckau, je polopostava církevního hodnostáře představena v kněžském rouchu s berlou a knihou. Zatímco biskup je vyobrazen v horní polovině desky v renesanční nice vyložené mušlí a podpírané pilastry s ornamentálním dekorem, nápis je v dolní polovině. Deska má rozměry 2,21 na 1,12 metru.^[24][25]

Vpravo od oltáře se nachází podélná náhrobní deska z roku 1551. Její rozměry jsou 1,44 na 2,87 metrů. Silně vypouklý reliéf zobrazuje Kladení do hrobu. Vpravo od sarkofágu (hrobu) je vyobrazen klečící Ambrož z Lambergu, děkan salcburské katedrály, oděný v kněžském rouchu.^[26][25]

Neméně cenný je náhrobek salcburského arcibiskupa (?) Baltazara z Lambergu, který se však dochoval jen částečně. Vlevo dole je reliéf postavy v arcibiskupském rouchu, který klečí před Ukřižovaným. Vpravo je lamberský erb. Deska má rozměry 1,65 na 0,97 metru.^[26][25]

Krypta se skládá ze dvou prostor, které vyplňují téměř celý prostor pod kaplí. Vchod do kaple je v podlaze pod kruchtou pár metrů od vstupu do kaple. Předsíň je zaklenuta valenou segmentovou klenbou a vlastní hrobka valenou klenbou. Odvětrávání je zajištěno severním a jižním kanálem, které se nacházejí přibližně v polovině vlastní hrobky. V hrobce je umístěno deset rakví dospělých osob a šest dětských.^[27]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.^[28][29] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Lambergů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud zde byly pohřbeny, a blízcí příbuzní. Červeně jsou zvýrazněna knížata a zeleně osoby, které byly původně pohřbeny jinde. Generace jsou počítány od Wolrata II. Lambergera († 1214). V roce 1707 byli Lambergové povýšeni do knížecího stavu. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. U dětí Felixe z Montecuccoli-Laderchi je generace odvozena z matčiny strany, proto je také v závorce.

Současné rozmístění rakví je následující (čísla odpovídají pořadí úmrtí z předchozí tabulky):^[40]

Na některých rakvích se zachovaly nápisy (čísla odpovídají pořadí úmrtí z předchozí tabulky):^[41]

• PROCHÁZKA, František; LAMBERK, Karel Štěpán. Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách. Praha: Agentura Pankrác, 2003. 258 s. ISBN 80-902873-7-9. 
• RUDA, Zdeněk. Nezamyslice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nezamyslice: Obec Nezamyslice, 2015. 136 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple svatého Erazima na Wikimedia Commons