Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín)

Hrobka Thun-Hohensteinů v Děčíně
Základní informace
Slohbaroko
Výstavba1687–1691
StavebníkMaxmilián z Thun-Hohensteinu
Poloha
AdresaDěčín, ČeskoČesko Česko
UliceKřížová
Souřadnice50°46′45,73″ s. š., 14°12′50,56″ v. d.
Další informace
Kód památky18815/5-4083 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Thun-Hohensteinů v Děčíně je největší pohřebiště především děčínské větve původně jihotyrolského šlechtického rodu Thun-Hohensteinů v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici v Děčíně I. Kromě přímých pohřbů sem byly přesunuty i tělesné nebo zpopelněné ostatky Thun-Hohensteinů z dalších rodových pohřebišť, a sice z hraběcí rodinné hrobky na městském hřbitově v Děčíně,[pozn. 1] z děčínské Loretánské kaple a z hrobky pod a při kapli sv. Jana Nepomuckého v Děčíně-Chrástu.

Do krypty se sestupuje po žebříku vchodem v podlaze presbyteria,[1] není však veřejnosti přístupná.

Seznam pohřbených napřímo pod kostelem

V kryptě pod presbyteriem kostela byly jistě pohřbeny tři manželky Jana Josefa hraběte z Thun-Hohensteinu.

Chronologicky podle data úmrtí (výběr)

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[2][3] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.[4] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

PořadíGene-raceJméno pohřbenéhoDatum a místo narozeníOtecDatum a místo sňatku, choťPohřeb a uložení do hrobkyPoznámky
Datum a místo úmrtíMatka
1.(5.)Marie Kristýna z Hohenzollern-Hechingenu25. 3. 1715 Bayreuth[pozn. 2]Heřman Bedřich z Hohenzollern-Hechingenu
22. 11. 1733 Vídeň:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu
2. 7. 1711 Praha – 27. 5. 1788[6] (21. 5.[2] nebo 24. 5.[7] 1788 Praha[2])		Pohřbena 10. srpna 1749 do rodinné hrobky v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže v Děčíně.[5][8]Porodila 13 dětí, z nichž deset se dožilo dospělosti.[5] První tři synové byli pohřbeni v hraběcí hrobce na městském hřbitově v Děčíně, poté pod Jánskou kaplí v Chrástu.
6. 8. 1749 ŽehušiceMarie Josefa Terezie z Öttingen-Spielbergu
2.(5.)Marie Alžběta Kolonicsová z Kollegrádu22. 5. 1732 VídeňLadislav Kolonics z Kollegrádu
29. 7. 1751[9] Schwaden:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu		Pohřbena 20. prosince 1754 v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže.[10][11][pozn. 3]Narodily se jí následující děti:
  • 1. Ladislav Josef (1752–1788)
  • 2. Eleonora Josefa (1753–?)
  • 3. Antonín Josef Vojtěch (1754–1840), zakladatel benátecké větve
18. 12. 1754 PrahaMarie Eleonora Kolonicsová z Kollegrádu
3.6.Jindřiška z Thun-Hohensteinu20. 5. 1761Jan Josef z Thun-Hohensteinu
Pohřbena 26. 2. 1765.[12]
24. 2. 1765Marie Anna z Wildenstein-Wildbachu (č. 4)
4.(5.)Marie Anna z Wildenstein-Wildbachu16. 9. 1734 Štýrský Hradec
11. 1. 1756 Praha:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu		Pohřbena 21. května 1766 v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže.[13]Narodily se jí následující děti:
  • 1. Karel (1757–1758)
  • 2. Arnošt (1758–1759)
  • 3. Arnoštka (1759–1767)
  • 4. Jindřiška (1761–1765, č. 3)
  • 5. Evžen (1762–1763)
  • 6. Emanuel Kajetán (1763–?)
  • 7. Vilibald Kajetán Josef (1765–), dvojče
  • 8. Tereza (1765–), dvojče
  • 9. Anežka Gonzaga (1766–1786)
18. 5. 1766 Praha

Ostatky z Loretánské kaple (1885)

Loretánská kaple v Děčíně byla postavena v roce 1667[14] (nebo 1668,[15] případně 1668–1670[16]) nákladem Maxmiliána z Thun-Hohensteinu (1638–1701). V roce 1885 byla kaple zbořena, aby vznikl volný tržní prostor na hlavním (dnešním Masarykově) náměstí.

V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky.[15] Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.[17] Průvod vozů doprovázel děčínský děkan Kropsbauer. Nebožtíci byli uloženi na kamenné podestě u severní zdi směrem ke Křížové ulici. Na stěně podesty byl zhotoven pamětní nápis o převozu ostatků.[17]

Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Loretánská kaple v Děčíně.

PořadíJménoRok narození a úmrtíPořadíJménoRok narození a úmrtí
1.Marie Františka Emerencie z Lodronu1640–167911.
2.Marie Maxmiliána z Liechtensteinu1659–168712.
3.Maxmilián z Thun-Hohensteinu1638–170113.
4.Marie Adelheid z Preysingu?–174814.
5.Maxmilián Josef?–?15.
6.Josef Arnošt?–?16.
7.Evžen Josef?–?17.
8.Jindřiška Josefa?–?18.
9.19.
10.20.

Ostatky z krypty kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu (1995)

Původní poutní barokní kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu byla vysvěcena v roce 1723.[18] V letech 1834–1835 byla pod kaplí zřízena hraběcí hrobka, kam byly nejdříve převezeny ostatky z hraběcího pohřebiště na městském hřbitově.[19] Poté se do ní pohřbívalo napřímo. Stavba byla stržena a v letech 1869–1872 nahrazena velkolepou novogotickou kaplí, zároveň byla rozšířena krypta. Naposledy se do hrobky pochovávalo v roce 1935.

Po druhé světové válce museli Thun-Hohensteinové odejít z Československa a kaple začala chátrat. Opakovaně se do ní vloupávali vandalové, kteří dokonce zneuctili ostatky mrtvých. V roce 1992 byly ostatky zpopelněny a 6. dubna 1995 bylo 31 uren jednotného vzhledu uloženo v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže. V kostele odsloužil pater Pavel Procházka mši za zesnulé.[1]

Následující seznam osob vychází z přehledu v publikaci Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu na straně 347, který sestavili Hana Slavíčková a Milan Rosenkranc,[7] ovšem v seznamu figuruje Josefína (1815–1895) dvakrát. Chybějící 38. osobou by mohl být Jan Nepomuk (1742–1749), jehož ostatky měly být do Chrástu převezeny v roce 1835,[19] avšak v běžně dostupných rodokmenech takováto osoba není k dohledání.[2][3]

Mezi pohřbenými byli majitelé děčínského panství a později velkostatku Jan Josef z Thun-Hohensteinu, Václav Josef, František Antonín I., Bedřich František, kníže František Antonín III. a Jaroslav.

Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín-Chrást).

PořadíJménoRok narození a úmrtíPořadíJménoRok narození a úmrtí
1.Jan Nepomuk z Thun-Hohensteinu1742–174917.František Antonín I. z Thun-Hohensteinu1786–1873
2.Jan Josef z Thun-Hohensteinu1711–178818.Bedřich František z Thun-Hohensteinu1810–1881
3.Marie Josefa ze Schrattenbachu1769–179419.Eduard z Thun-Hohensteinu1860–1885
4.Václav Josef z Thun-Hohensteinu1737–179620.Hugo Felix z Thun-Hohensteinu1826–1887
5.Josef Václav z Thun-Hohensteinu1785–179721.Ladislav z Thun-Hohensteinu1835–1887
6.Prokop Josef z Thun-Hohensteinu1735–179822.Bedřich František z Thun-Hohensteinu1888–1888
7.František Josef z Thun-Hohensteinu1734–180023.Antonín Vincenc z Thun-Hohensteinu1834–1888
8.Eleonora z Thun-Hohensteinu1753–181624.Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu1854–1898
9.Josefína Mladotová ze Solopisk1804–182725.Leopoldina z Lambergu1825–1902
10.Marie Anna Liebsteinská z Kolowrat1750–182826.Karolína z Wüllerstorfu a Urbairu1879–1910
11.Antonín Josef z Thun-Hohensteinu1754–184027.Hannah Beessová z Chrostiny1882–1911
12.Terezie Marie Anna z Brühlu1784–184428.František Antonín III. z Thun-Hohensteinu1847–1916
13.Johanna Nepomucena z Thun-Hohensteinu1792–184929.Karolína z Thun-Hohensteinu1848–1926
14.Marie Terezie Wratislavová z Mitrowicz1766–185130.Jaroslav z Thun-Hohensteinu1864–1929
15.Terezie (Tereza) z Thun-Hohensteinu1846–185931.Marie Pia Chotková z Chotkova a Vojnína1863–1935
16.Bedřich z Thun-Hohensteinu1861–1863

Ostatky z vnějších hrobek při kapli sv. Jana Nepomuckého v Chrástu (2007)

V roce 1889 byly při východní straně kaple sv. Jana Nepomuckého zřízeny dvě vnější hrobky, protože František Antonín II. (1809–1870) se v důsledku nerovnorodého sňatku vzdal práv prvorozeného syna a nesměl být s neurozenou manželkou pohřben přímo v kapli. S iniciativou založení vnějších hrobek přišel Františkův bratr Leopold (Lev) (1811–1888). Navíc, aby nebyl František osamocen, bylo šlechetným přáním Lea, aby byl pohřben v hrobce vedle.[20][21] Výstavbu hrobek pro své strýce finansoval František Antonín III. (1847–1916).[21]

Protože dlouhodobě kaple sv. Jana Nepomuckého i hrobka trpěly útoky vandalů, byly v sobotu 10. listopadu 2007 z vnějších dvou hrobů do kostela Povýšení sv. Kříže přeneseny zpopelněné ostatky sedmi členů rodu. Slavnostní mše se zúčastnili i příslušníci rodu Thun-Hohensteinů. Město Děčín zároveň předalo kostel do užívání katolické církvi.[22]

Mezi nově pochovanými byli zmiňovaní sourozenci František Antonín II. (František mladší), který se angažoval ve Společnosti vlasteneckých přátel umění, Krasoumné jednotě a Jednotě pro dostavění chrámu svatého Víta, jeho mladší bratr hrabě Lev, český a rakouský politik, prezident českého gubernia v revolučním roce 1848 a dlouholetý rakouský ministr kultu a vyučování, a hraběnka Josefína Alžběta, zvaná Juža (1815–1895), které skladatel Fryderik Chopin (1810–1849) při své návštěvě Děčína v roce 1835 věnoval valčík As-dur, opus 34, číslo jedna, který je znám pod označením Děčínský.[22]

Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín-Chrást).

PořadíJménoRok narození a úmrtíPořadíJménoRok narození a úmrtí
1.František Antonín II. z Thun-Hohensteinu1809–18705.Marie Magdalena Königová1810–1899
2.Leopold Lev z Thun-Hohensteinu1811–18886.Zdenko (Zdeněk) František z Thun-Hohensteinu1842–1906
3.Josefína Alžběta z Thun-Hohensteinu, zvaná Juža1815–18957.Josefina Marie z Thun-Hohenstein-Castell Fondo1843–1914
4.Karolína Marie z Clam-Martinic1822–1898

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hraběcí hrobka na děčínském hřbitově vznikla s největší pravděpodobností v souvislosti s reformami císaře Josefa II., který v 80. letech 18. století pohřbívání v kostelních hrobkách výslovně zakázal.
  2. ↑ Na nápisové desce z rakve hraběnky je uvedeno, že se narodila 25. března 1716.[5]
  3. ↑ Belisová Natalie, Příběh Jánské kaple, s. 155 uvádí, že zemřela tři dny po porodu dvojčátek (holčiček).[11] Podle rodokmenů ale zemřela po narození syna Antonína Josefa.[2][3]

Reference

  1. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 348
  2. ↑ a b c d e MAREK, Miroslav. Rodokmen Thunů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JIROUT, Vlastimil. Thun [online]. Patricus.info [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 279. 
  5. ↑ a b c Příběh Jánské kaple, s. 150
  6. ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1788, Děčín, pag. 382 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ a b BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 372 s. S. 347. Dále jen Příběh Jánské kaple. 
  8. ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1749, Děčín, pag. 382 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Příběh Jánské kaple, s. 151
  10. ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1754, Děčín, pag. 155 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 155
  12. ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1765, Děčín, pag. 215 [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. (německy) 
  13. ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1766, Děčín, pag. 221 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 44. 
  15. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 330
  16. ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 248. 
  17. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 331
  18. ↑ Příběh Jánské kaple, s. 73
  19. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 195–196
  20. ↑ Příběh Jánské kaple, s. 327
  21. ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 332 a 335
  22. ↑ a b VALIŠ, Zdeněk. Ostatky členů rodu Thun-Hohenstein spočinuly v děčínském kostele [online]. Český rozhlas, 2007-11-10 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 370 s. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
DC-Dekanatskirche-2.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Dekanatskirche Heilig-Kreuz in Tetschen – Děčín, Křížová, errichtet 1687–1691