Hrobka Wratislavů z Mitrowicz (Čimelice)

Hrobka Wratislavů z Mitrowicz v Čimelicích
(c) Richenza, CC BY-SA 3.0 Pohled na jihozápad
Základní informace
Sloh	Empír
Architekt	Johann Philipp (Jan Filip) Jöndl
Výstavba	1817
Stavebník	Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz
Poloha
Adresa	Čimelice, Česko Česko
Souřadnice	49°27′42,92″ s. š., 14°4′3,27″ v. d.
Další informace
Kód památky	14449/3-2486 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hřbitov)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Wratislavů z Mitrowicz (Vratislavů z Mitrovic), případně Wratislavská hrobka, je pohřební kaple stojící uprostřed hřbitova v Čimelicích v okrese Písek. Byla postavena podle plánů architekta Jana Filipa Jöndla v empírovém slohu v roce 1817. Sloužila jako pohřebiště hraběcího rodu Wratislavů z Mitrowicz, který vlastnil Čimelický zámek. Hrobka je památkově chráněná jako součást areálu hřbitova s márnicí a souborem soch.^[1] Je v majetku rodu Schwarzenbergů a není veřejně přístupná.

Historie

Čimelice patřily od roku 1685 (nebo 1686)^[2] rodu Bissingenů. V roce 1782 je odkázala Apolonie hraběnka Wratislavová z Mitrowicz (1726–1782), vdova po Karlu Gottfriedu z Bissingenu († 1771), svému nejmladšímu bratru Prokopu Wratislavovi z Mitrowicz (1737–1813). Ten je však v roce 1798 (nebo 1797)^[2][3] prodal svému synovci Josefu Antonínu Wratislavovi z Mitrowicz (1764–1830).^[4][5]

Původně se v Čimelicích pohřbívalo kolem kostela Nejsvětější Trojice. V roce 1815 byl v Čimelicích na jih od jádra obce založen nový hřbitov. V jeho středu nechal v roce 1817 majitel panství a nejvyšší maršálek Českého království Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz postavit kapli, která sloužila jako rodinná hrobka. Jejím autorem byl Johann Philipp (Jan Filip) Jöndl (1782–1870^[6] nebo 1866^[7]),^[8][1] který také vypracoval původní plány Chotkovské hrobky v Nových Dvorech a prováděl stavbu zámku Kačina.^[6] V Čimelicích tento architekt v roce 1817 upravoval zámek a v roce 1821 (nebo 1822)^[7] přestavěl kostel Nejsvětější Trojice.^[6] Plány jeho projektů v Čimelicích jsou uloženy v Státním oblastním archivu v Třeboni.^[7]

Josef Antonín Wratislav neměl mužského potomka. Čimelice zdědila jeho manželka Gabriela Des Fours (1771–1840) s podmínkou, že po její smrti připadne čimelické panství nejstarší dceři Josefině (1802–1881), provdané za Karla II. ze Schwarzenbergu (1802–1858). Darovací smlouvou z 21. února 1850 přešel velkostatek na syna tohoto páru Karla III. ze Schwarzenbergu (1824–1904). Hrobku od té doby s výjimkou období komunistické zvůle vlastní rod Schwarzenbergů.^[4][5]

Hrobka byla v druhém desetiletí 21. století (2014) zrestaurována.

Architektura

Empírová stavba přísného tvarosloví a vznešených proporcí má dvě podlaží. V dolní části se nachází hrobka a v horní části kaple. Hrobová kaple je řešena jako antický chrám – prostylos.^{[pozn. 1]} Východnímu průčelí dominuje portikus s předsunutým schodištěm. Dórské sloupy portiku nesou kladí s vlysem a trojúhelný štít (tympanon). Pole štítu zdobí nápis SPES (latinsky naděje), který je vložený do půlkotouče slunce, z něhož radiálně vycházejí paprsky.^[9] Římsa kladí navazuje na korunní římsu bočních stěn. Na čelní stěně nad vstupem je nápisová deska s textem:

CINERIBUS
WRATISLAORUM
MDCCCXVII.

Nad vstupem na stropě portiku je také plasticky vyvedený wratislavský erb. Dveře zdobí kování v podobě lvích hlav. Vedle vstupu jsou ve stěnách niky s podstavci, na kterých jsou nápisové desky. Vlevo je text W Pánu vsneš – a vpravo W Pánu wstaneš! (V Pánu usneš – v Pánu vstaneš!). Fasády jsou v omítce členěny kvádrováním. Interiér hrobky je osvětlován shora půlkruhovými okny na čtyřbokém nástavci, který se zdvihá ze střechy.^[9] Nástavec je zakončen latinským křížem. V interiéru tuto malou věžičku nesou čtyři iónské sloupy.^[1]

Seznam pohřbených

V hrobce bylo pohřbeno šest osob. Sedmá osoba – Gabriela ze Schwarzenbergu (1825–1843) byla v hrobce pochována jen dočasně. Po dostavění novogotické Schwarzenberské hrobky v Orlíku nad Vltavou byly její ostatky převezeny právě tam.

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.^[10] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Wratislavů, žlutě jsou vyznačeni manželé a manželky, pokud zde byli pohřbeni, a příbuzní. Zeleně je označena osoba, která zde byla pohřbena přechodně. Generace jsou počítány od prvního skutečně doložitelného předka Wratislava (Drslava) z Mitrowicz († 1487). U manželů a manželek Wratislavů je generace v závorce a týká se generace chotě.

Pořadí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
1.	9.	Prokop Václav Wratislav z Mitrowicz	27. 6. 1737[11]	Jan Josef Wratislav z Mitrowicz 19. 11. 1688 – 25. 10. 1742 Všeradice	Barbara Nachbar	Pohřben 21. 4. 1813 v Čimelicích.[12]	Generálmajor (1782),[11] majitel Čimelic (1782–1798), které mu odkázala jeho sestra Apolonie (1726–1782), vdova po Karlu Gottfriedu z Bissingenu. Zemřel ve věku 76 let na sešlost (stáří).[12]
			17. 4. 1813 Praha[12]	Josefa Silvie Markvartová z Hrádku † 20. 5. 1769
2.	10.	Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz	2. 9. 1764	Jan Nepomuk Vít Václav Wratislav z Mitrowicz 27. 10. 1730 Sedlec – 23. 11. 1813 Praha	5. 4. 1799 Praha: Marie Gabriela Valentina des Fours (č. 5)	Pohřben 22. 2. 1830 v hrobce.[13]	C. k. komoří a skutečný tajný rada, nejvyšší zemský komorník (1807–1812) a nejvyšší maršálek Českého království (1812–1830), majitel Čimelic (1898–1830), které odkoupil od svého strýce Prokopa Václava Wratislava z Mitrowicz, dále Tochovic (1815–1830, majetek jeho manželky), Osova a Všeradic na Berounsku (1818–1830), Ždáru nad Sázavou (1826–1830), zakladatel hrobky. Zemřel na souchotiny.[13]
			17. 2. 1830[13] Praha[10] nebo Čimelice	Marie Johana (Nepomucena) Anna Malovcová z Malovic a Kosoře 1732 Pardubice – 23. 3. 1799 Prčice
3.	11.	Antonie Wratislavová z Mitrowicz	1806	Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (č. 2)	22. 4. 1827:[14] František Gyulay (Gyulai) z Maros-Németh a Nádaska (č. 7)	Pohřbena 13. 12. 1831 v hrobce.[15]	Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[15] Zemřela ve věku 25 let na žilní zimnici.[15]
			24. 9. 1831 Vídeň[15][16]	Marie Gabriela Valentina Des Fours (č.5)
4.	10.	Jan Vít Wratislav z Mitrowicz	1760	Jan Nepomuk Vít Václav Wratislav z Mitrowicz 27. 10. 1730 Sedlec – 23. 11. 1813 Praha		Pohřben 13. 12. 1833 v hrobce.[17]	Generálmajor.
			9. 12. 1833 Praha[17]	Marie Johana (Nepomucena) Anna Malovcová z Malovic a Kosoře 1732 Pardubice – 23. 3. 1799 Prčice
5.	(10.)	Marie Gabriela Valentina Des Fours	14. 2. 1771 Praha	František Antonín I. Des Fours 23. 6. 1730 Praha – 25. 3. 1822 Hrubý Rohozec	4. 1. 1792: František Olivier Wallis z Karrighmainu 28. 5. 1769 Praha – 22. 5. 1794 padl ve Francii	Pohřbena 26. 3. 1840 v hrobce.[18]	Narodily se jí následující děti: 1. Josefina Marie, provd. Schwarzenbergová (1802–1881; pohřbena ve Schwarzenberské hrobce v Orlíku nad Vltavou) 2. Gabriela Antonie, provd. z Dietrichstein-Proskau (1804–1880; pohřbena v Dietrichsteinské hrobce v Mikulově) 3. Antonie, provd. Gyulayová (1806–1831; č. 3)
			20. 3. 1840 Praha[18]	Marie Antonie Czerninová z Chudenic 29. 7. 1744 Praha – 16. 11. 1805 Praha	5. 4. 1799 Praha: Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (č. 2)
6.		Gabriela ze Schwarzenbergu	28. 12. 1825 Praha	Karel II. ze Schwarzenbergu 21. 1. 1802 Vídeň – 25. 6. 1858 Vídeň		Pohřbena 29. 11. 1843 v hrobce v Čimelicích.[19] Její ostatky byly 20. 10. 1864 převezeny do Schwarzenberské hrobky v Orlíku nad Vltavou.[19] Bylo přáním její matky Josefiny, aby byly pohřbeny vedle sebe.[20]	Vnučka Josefa Antonína Wratislava z Mitrowicz (č. 2). Zemřela ve věku 17 let na žilní mrtvici v následku žilní zimnice.[19]
			26. 11. 1843 Orlík[19]	Josefina Wratislavová z Mitrowicz 16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha
7.	(11.)	František Gyulay (Gyulai) z Maros-Németh a Nádaska	1.[14] nebo 3. září 1798 Pešť[16]	Ignác Gyulay z Maros-Németh a Nádaska 11. 9. 1763 Hermannstadt – 11. 11. 1831 Vídeň	22. 4. 1827:[14] Antonie Wratislavová z Mitrowicz (č. 3)	Církevní obřad – oficiální rozloučení se konalo 24. 9. 1868 ve farním kostele sv. Jana na vídeňském předměstí Leopoldstadt,[16] zádušní mše se konala 26. 9. v témže kostele, do hrobky v Čimelicích byl pohřben 26. 9. 1868.[21]	Pocházel ze staré sedmihradské šlechtické rodiny.[16] C. k. komoří, skutečný tajný rada a polní zbrojmistr,[14][21] nositel komandérského kříže Královského uherského řádu sv. Štěpána a velkokříže Leopoldova řádu, rytíř Řádu zlatého rouna (č. 961; 1853).[16] V roce 1859 byl vrchním velitelem rakouských armád v Itálii během rakousko-francouzsko-sardinské války.[3] Zemřel na vysílení (vyčerpání organismu).[21][16] V roce 1866 adoptoval svého synovce barona Leopolda Edelsheima (1826–1893), který byl též generálem v rakouské armádě a od roku 1882 užíval jméno Edelsheim-Gyulay.
			21. 9. 1868 Vídeň, Praterstraße č. 59[21]	Marie z Edelsheimu

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo uzavřel sňatek více než jednou. Zeleně je vyznačena Apolonie Wratislavová, která po manželovi zdědila Čimelice. Modře je vyznačen Karel III. ze Schwarzenbergu, který se stal po Wratislavech z Mitrowicz majitelem Čimelic v roce 1850. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Wratislavů.^[10]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• ZEMAN, Martin. Obnova a průzkum rodinné hrobky Vratislavů z Mitrovic v Čimelicích. In: Památky jižních Čech 7. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2016. ISBN 978-80-85033-72-4. S. 182–191.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrobka Wratislavů z Mitrowicz v Čimelicích na Wikimedia Commons