Hroznata

Blahoslavený
Hroznata z Ovence, O. Praem.
Bl. Hroznata v okovech, Ludvík Šimek nad portálem kostela sv. Václava na Smíchově
Bl. Hroznata v okovech, Ludvík Šimek
nad portálem kostela sv. Václava na Smíchově
mučedník
Narozeníkolem 1160
Teplá
Úmrtí14. července 1217
zámek Starý Hrozňatov
Svátek14. července
Místo pohřbeníKostel Zvěstování Panny Marie v Teplé
ŘádŘád premonstrátských řeholních kanovníků
Vyznáníkřesťanství
BlahořečenUznání kultu: 16. září 1897, Lev XIII.
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributymodel kostela, okovy, řetězy
PatronemČech, plzeňské diecéze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Hroznata z Ovence byl český šlechtic, narozený kolem roku 1160 (někdy se uvádí i letopočet 1170) jako syn Hroznatovce Sezemy, číšníka královny Judity, a Dobroslavy, která zřejmě pocházela z rodu Drslaviců.[1] Od blahoslaveného Hroznaty odvozuje svůj původ šlechtický rod Vrtbů.

Život

Socha Hroznaty v tepelském klášteře

Po předčasné smrti otce Sezemy z Krašova, který padl v bitvě u Loděnic roku 1179, byl vychováván u své sestry Vojslavy, která byla provdána v Krakově za krakovského purkrabího či městského prefekta. Měl bratra Arnošta. Páni z Gutštejna také pravděpodobně vycházejí z jejich rodu. Hroznata jako jeden z prvních použil i svoji pečeť (trojice jeleních paroží – roku 1197[2]), přivěšenou modrým provázkem.

Nadaný mladý muž se po návratu do Čech oženil, ale brzy ztratil svého syna i manželku. V roce 1193, výměnou za slib účasti na křížové výpravě do Svaté země, založil na svém panství v Teplé klášter premonstrátů a kolem roku 1200 klášter pro sestry-premonstrátky v Chotěšově. Podle tradice byl později v Římě papežem Inocencem III. oblečen do bílého hábitu premonstrátů a stal se řeholníkem v nově založeném tepelském klášteře.

Již předtím vlastnil několik obcí na Litoměřicku a Českolipsku. Je doloženo dokladem z roku 1197, že mu patřila ves Jezvé, ležící v dnešním okrese Česká Lípa.[3]

Díky bohatým zkušenostem jej opat Jan jmenoval svým zástupcem a správcem majetku. Ze všech sil se potom řeholní bratr (tj. laik) Hroznata zasazoval za věci kláštera. To bylo nepřátelům kláštera trnem v oku. Byl od nich zajat a uvězněn v hradu Kinsperk (historik Petr Kubín uvádí hrad Hohenberg nad Ohří),[4] a protože odmítal zaplatit výkupné, nechali ho zemřít hlady. Stalo se tak 14. července 1217 (nebo 14. července 1218, nebo 12. července 1217, nebo 12. července 1218).[4]

Již v polovině 13. století byl sepsán Hroznatův životopis: Vita fratris Hroznatae. Papež Lev XIII. potvrdil roku 1897 jeho uctívání jako blahoslaveného a o 100 let později byl papežem sv. Janem Pavlem II. jmenován patronem nově vzniklé Plzeňské diecéze[5] a též patronem vězňů svědomí a vězňů pro víru v Boha a pronásledovaných křesťanů.[zdroj?] Na počátku roku 2004 zahájil tehdejší (římskokatolický) plzeňský diecézní biskup František Radkovský kanonizační proces.

Odkazy

Reference

  1. Hroznata Tepelský. www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2011-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13. 
  2. České znaky v běhu staletí
  3. MANDAŽIEV, Petr. Kostel sv. Vavřince v Jezvé u České Lípy. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 2010, čís. 19, s. 173. ISSN 1211-9172. ISBN 978-80-86319-13-1. 
  4. a b KUBÍN, Petr. Blahoslavený Hroznata: Kritický životopis. Praha: Vyšehrad, 2000. 284 s. Dostupné online. ISBN 80-7021-418-X. S. 223. 
  5. Zřizovací a jmenovací bula - Plzeňská diecéze. www.bip.cz [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4. 
  • JÁNSKÝ, Jiří. Hroznatovci a páni z Gutštejna. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2009. ISBN 978-80-87316-02-3. Kapitola Nejproslulejší člen rodu blahoslavený Hroznata - zakladatel tepelského a chotěšovského kláštera, s. 26–46. 
  • KUBÍN, Petr. Blahoslavený Hroznata : kritický životopis. Praha: Vyšehrad, 2000. 284 s. ISBN 80-7021-418-X. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kostel svVaclava-Smichov-detail1.jpg
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 2.5
Kostel svatého Václava (Smíchov) - detail