Hrušeň planá

Hrušeň planá
Hrušeň planá (Pyrus pyraster)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	hrušeň (Pyrus)
Binomické jméno
Pyrus pyraster (L.) Burgsd., 1787
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zralé plody

Hrušeň planá^[1][2] (Pyrus pyraster), česky též hrušeň polnička,^[3] je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Je považována za jednoho z rodičů (společně s některým východoasijským druhem) hrušně obecné.^[4] Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň k dlouhověkým.

Popis

Strom dosahuje výšky nejčastěji 5–15, výjimečně 20 metrů, může ale růst i jako velký keř. Koruna bývá nejčastěji kuželovitá a protáhlá do výšky. Kmen je zakřivený nebo nakloněný. Větve jsou obvykle hnědožluté a bradavičnaté lenticelami. Listy vyrůstají pouze na kolcích, bývají velmi tenké, okrouhle eliptické, někdy až stejně široké jako dlouhé (3–7 cm). Květy uspořádané v chocholících po 7–13 se rozvíjejí zároveň s listy, dosahují průměru až 3 centimetrů, kvetou v dubnu a květnu. Plody bývají 2–3 centimetry dlouhé, baňkovité až kulovité (na rozdíl od hrušně obecné) malvice.^[5]

Květ hrušně polničky

Ekologie a rozšíření

Preferuje světlejší umístění a sušší, mírně teplé oblasti, jinak je co do životních požadavků generalistou. Nesnáší vysokou hladinu spodní vody. Typickými biotopy, v nichž roste, jsou výslunné, jižně orientované lesní pláště, křoviny, remízky, lesostepní mozaiky pastvin, z lesů pak teplomilné doubravy a světlejší dubohabřiny. V ČR se vyskytuje roztroušeně na většině území kromě vysloveně horských oblastí, patří zde mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (kategorie C4a). Celkový areál rozšíření zahrnuje západní, střední a východní Evropu a severní Turecko, na Kavkaze je střídána příbuzným druhem Pyrus caucasica.^[6]

Využití

Křížením hrušně plané s asijskými druhy pravděpodobně vznikla sadovnicky významná hrušeň obecná. Polnička průmyslově využívána není, ale zejména v dřívějších dobách bývala místy vysazována jako zdroj potravy pro divokou zvěř.^[5] Ze sušených plodů se (strouháním) vyráběla tzv. pracharanda (neboli prachanda). Tato přísada do pokrmů se vyznačovala skořicovou příchutí a používala se i ke zhutňování knedlíků nebo škubánků.^[7]

Léčivé účinky

Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku.^[7]

Mathioli doporučoval plané (ale i domácí, pokud byly kyselé a trpké) hrušky, zvlášť pak pečené nebo sušené, k léčbě průjmů a úplavice. Mnohé části stromu (listy, kůra, dřevo) byly v podobě popela nebo drtin používané při houbových otravách. V různých podobách (kompotované nebo jako lektvar) se používaly také k utišení žaludku.^[8]

Dřevo

Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600–740 kg/m³, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.

Památné stromy

Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy.

• Hrušeň pod Oborou

Obvod kmene 350 centimetrů překračují:

• Hrušeň u Vápna
• Hrušeň v Drahovicích
• Pollnerova hrušeň

Odkazy

Reference

Související články

• Památné hrušně plané

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hrušeň planá na Wikimedia Commons
• Galerie hrušeň planá na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo hrušeň planá ve Wikislovníku
• Biolib