Hubenov (Kralovice)

Hubenov
Dvůr Hubenov
Základní informace
Sloh	barokní
Architekt	Jan Blažej Santini-Aichel
Výstavba	1730–1734
Stavebník	Evžen Tyttl
Poloha
Adresa	Kralovice, Česko Česko
Souřadnice	50°0′15″ s. š., 13°28′50″ v. d.
Hubenov
Další informace
Rejstříkové číslo památky	18351/4-1241 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hubenov je barokní hospodářský dvůr cisterciáckého kláštera v Plasích na místě zaniklé stejnojmenné vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, na katastrálním území vsi Hradecko, 3 km severně od města Kralovice. Byl postaven v 1. polovině 18. století podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Pozemky, na nichž stojí areál hospodářského dvora a přilehlé okolí byly od roku 1328 majetkem cisterciáckého kláštera v Plasích.^[2][3] Roku 1337 pověřil tehdejší opat kláštera lokátora Petra z Kralovic založením vsi právem zákupním na části lesa Králova Hora. Za provedení získal Petr svobodný lán a dědičně rychtu, osadníci nové vsi byli po pět let osvobozeni od feudálních daní. Ves s šesti osadníky neměla příliš výnosné pozemky a ujalo se pro ní jméno Hubenov.

Od krále Zikmunda získali bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat do zástavy Hubenov a řadu dalších vsí za cenu 2061 kop. Po smrti Bedřicha v roce 1432 získal Hubenov jeho bratr Hanuš z Kolovrat, který jej držel až do své smrti. Jeho syn a dědic Hanuš II. z Kolovrat, toho času probošt kapituly pražské a administrátor arcibiskupství, roku 1480 postoupil Hubenov s dalšími vesnicemi a polovinou městečka Kralovic nazpět plaskému klášteru za 1600 kop.

Na počátku 18. století ves Hubenov tvořilo 12 statků, které však plaský opat Evžen Tyttl nechal zlikvidovat a na jejich místě vybudoval velký hospodářský dvůr podle staršího projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela.^[4] Stavba započala v roce 1726, tedy až po Santiniho smrti a přestože se nedochovaly žádné plány a dokumenty, o Santiniho autorství svědčí jak typické znaky, tak vysoká umělecká i architektonická hodnota díla.^[2][5] Postupně byly dokončovány jednotlivé části areálu: velký šestipatrový špýchar (1730), rezidence s kaplí sv. Eugenie (1734) a jako poslední samostatná budova mléčnice uprostřed dvora (1738). Stavební práce prováděl polír Matěj Ondřej Kondela.^[3][5]

V roce 1785 byl dvůr po zrušení kláštera na základě patentu císaře Josefa II. konfiskován a přešel do správy Náboženské matice. Zařízení dvora i kaple bylo rozprodáno a pozemky pronajaty rolníkům z okolí. Během dalších let se na něm vystřídala řada nájemců, hospodářský účel stavby zůstal zachován. Roku 1927 vyhořel téměř celý dvůr s výjimkou sýpky, a kromě exteriérů byly znehodnoceny také interiéry zámečku a hospodářské stavení. Při opravě byly sníženy střechy hospodářských budov. Po roce 1948 užíval areál státní statek.^[6][7]

Po roce 1989 chátrající objekt zakoupil soukromý majitel, který započal s rekonstrukcí, ale pro nedostatek finančních prostředků ji zastavil. Od roku 2006 postupně provádí rekonstrukci nový majitel, který se snaží památku uvést do původního stavu.^[8][9] Obnovuje hospodářské činnosti (chov včel, výsadba japonských topolů, výroba bioproduktů) a také umožňuje zájemcům prohlídky areálu.

Dvůr je umístěn na mírném svahu, ze severní strany chráněném lesem. Před hlavním vstupem do se nachází rybník, v jehož hladině se odráží hlavní budova tzv. zámečku. Od hlavní cesty k lesu na areál navazuje pozemek s nově osázeným sadem a biotopy.

Dvůr má podobu čtyřkřídlé stavby okolo nakoso postaveného čtvercového dvora, v jehož středu stojí menší budova. V jihovýchodním nároží se nachází obytná šestiboká budova (zámeček) s půlkruhově zaklenutým vjezdem a mansardovou střechou, která má na hřebeni zvoničku s cibulovou bání. Fasády jsou členěný rustikovými pásy, okolo obdélných oken jsou šambrány, v nadpraží je doplňují geometrické výplně. Nad hlavním portálem s kamenným ostěním a segmentovým záklenkem je vložen klenák s plochým nástavcem. Mezi okny nad portálem je kamenný znak opata Tyttla s monogramem a letopočtem 1734. V protějším rohu dvora stojí půdorysně shodný špýchar s mansardovou střechou a nezdobenými fasádami.^[4] Je opatřená kamennou deskou s latinským nápisem a znaky plaských opatů Evžena Tyttla a Silvestra Hetzera. Mezi obytnou budovou a sýpkou stojí přízemní budovy, které byly původně určeny jako obydlí pro správce a čeledíny, stáje, chlévy, stodoly a kůlny. Samostatná budova uprostřed dvora (mléčnice) sloužila původně jako chladírna uskladněných mléčných výrobků.^[2][7]

Interiér zámečku byl výrazně upraven v roce 1932. V přízemí střední části se nachází velký průjezd, nad kterým jsou v patře dva velké sály. Do patra vede pološnekové hlavní schodiště ke kapli sv. Eugenie. Pětiboký půdorys se na rozhraní stěn a klenby mění na kruhový, což je jeden z typických znaků Santiniho tvorby. Kaple je zaklenuta mělkou kupolí.^[5]

• ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4. 
• Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubenov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hubenov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Hospodářský dvůr Hubenov: Santini by zaplakal