Hubert Hurkacz

Hubert Hurkacz
Hubert Hurkacz na French Open 2022
Hubert Hurkacz na French Open 2022
PřezdívkaHubi[1]
StátPolskoPolsko Polsko
Datum narození11. února 1997 (27 let)[1]
Místo narozeníVratislav, Polsko[1]
BydlištěVratislav, Polsko
Výška196 cm[1]
Hmotnost81 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek14 421 122 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů163–119
Tituly7 ATP, 3 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (29. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2024)
French Open4. kolo (2022)
Wimbledonsemifinále (2021)
US Open2. kolo (2018, 2020, 2021, 2022, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2021, 2023)
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů53–59
Tituly4 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění30. místo (13. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2020, 2021)
French Open2. kolo (2020)
US Open2. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240131a31. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hubert Hurkacz (* 11. února 1997 Vratislav) je polský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm turnajů ve dvouhře, včetně Miami Open 2021 a Rolex Shanghai Masters 2023, a čtyři ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2024 na 8. místě a ve čtyřhře v červnu 2022 na 30. místě. Trénuje ho Craig Boynton.[1]

V juniorském tenise prohrál se Slovákem Alexem Molčanem finále čtyřhry Australian Open 2015, když nestačili na australskou dvojici Jake Delaney a Marc Polmans.

V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem Světové skupiny proti Argentině, v němž prohrál s Leonardem Mayerem a porazil Renza Oliva. Pozdější šampioni Argentinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 8–9 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]

Polsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. V mužské dvouhře startoval jako sedmý nasazený. Ve druhém kole jej vyřadil Brit Liam Broady. V mužské čtyřhře vytvořil s Łukaszem Kubotem pátý nasazený pár. Na úvod však podlehli Němcům Janu-Lennardu Struffovi a Alexandru Zverevovi.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2014, když na turnaji ve vratislavské Ślęze postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehl krajanu Janovi Zieliňskému.[2] O rok později na turnaji vybojoval první trofej po finálové výhře nad Čechem Robinem Staňkem. Premiérový titul na challengerech si odvezl z Poznań Open, kde v červnu 2018 přehrál ve finále japonského hráče Tara Daniela. Druhý a třetí turnajový triumf přidal na brestském challengeru 2018 a v Canbeře 2019. V prvním případě zdolal v boji o titul Litevce Ričardase Berankise a ve druhém Bělorusa Ilju Ivašku.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na dubnovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti. Z pozice kvalifikanta vypadl v úvodním kole dvouhry s italským kvalifikantem Lorenzem Sonegem.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na Western & Southern Open 2018 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem. V prvním kole singlové soutěže jej vyřadil Maďar Márton Fucsovics až v tiebreaku závěrečné sady. Do prvního čtvrtfinále se probojoval na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells po vítězství nad kanadským tenistou Denisem Shapovalovem, než jej zastavila světová čtyřka Roger Federer. Hráče elitní světové desítky premiérově porazil ve druhém kole Dubai Tennis Championships 2019, kde na jeho raketě dohrál šestý muž světa Kei Nišikori. V téže fázi Miami Open 2019 vyřadil světovou čtyřku Dominica Thiema.[1][2]

V roce 2018 si zajistil účast na závěrečné události pro nejvýše postavené hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals v Miláně, na němž nepostoupil ze základní skupiny.

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole vyřadil Američana Tennyse Sandgrena. Jednalo se o jeho vůbec první vyhraný zápas na túře ATP. Následně však nenašel recept na Chorvata Marina Čiliće.[1][2]

Premiérovou trofej v rámci túry ATP si odvezl ze srpnového Winston-Salem Open 2019, kde ve finále zdolal francouzskou turnajovou jedničku Benoîta Paireho po třísetovém průběhu. Stal se tak prvním polským vítězem dvouhry v této úrovni profesionálního tenisu od Wojciecha Fibaka a jeho triumfu v Chicagu 1982 na tehdejším okruhu WCT.[4]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (2–0 D; 2–0 Č)
ATP Tour 500 (1–2 D; 0–1 Č)
ATP Tour 250 (4–0 D; 2–0 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (6–2 D; 3–0 Č)
antuka (0–0)
tráva (1–0 D; 1–1 Č)
Tituly dle místa
venku (5–1 D; 2–1 Č)
hala (2–1 D; 2–0 Č)

Dvouhra: 9 (7–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.24. srpna 2019Winston-Salem, Spojené státytvrdýFrancie Benoît Paire6–3, 3–6, 6–3
Vítěz2.13. ledna 2021Delray Beach, Spojené státytvrdýUSA Sebastian Korda6–3, 6–3
Vítěz3.4. dubna 2021Miami, Spojené státytvrdýItálie Jannik Sinner7–6(7–4), 6–4
Vítěz4.26. září 2021Méty, Francietvrdý (h)Španělsko Pablo Carreño Busta7–6(7–2), 6–3
Vítěz519. června 2022Halle, Německotráva  Daniil Medveděv6–1, 6–4
Finalista1.14. srpna 2022Montréal, KanadatvrdýŠpanělsko Pablo Carreño Busta6–3, 3–6, 3–6
Vítěz6.26. února 2023Marseille, Francietvrdý (h)Francie Benjamin Bonzi6–3, 7–6(7–4)
Vítěz7.15. října 2023Šanghaj, Čínatvrdý  Andrej Rubljov6–3, 3–6, 7–6(10–8)
Finalista2.29. října 2023Basilej, Švýcarskotvrdý (h)Kanada Félix Auger-Aliassime6–7(3–7), 6–7(5–7)

Čtyřhra: 5 (4–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.8. listopadu 2020Paříž, Francietvrdý (h)Kanada Félix Auger-AliassimeChorvatsko Mate Pavić
Brazílie Bruno Soares
6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2]
Finalista1.20. června 2021Halle, NěmeckotrávaKanada Félix Auger-AliassimeNěmecko Kevin Krawietz
Rumunsko Horia Tecău
6–7(4–7), 4–6
Vítěz2.26. září 2021Méty, Francietvrdý (h)Polsko Jan ZielińskiMonako Hugo Nys
Francie Arthur Rinderknech
7–5, 6–3
Vítěz3.2. dubna 2022Miami, Spojené státytvrdýUSA John IsnerNizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
7–6(7–5), 6–4
Vítěz4.12. června 2022Stuttgart, NěmeckotrávaChorvatsko Mate PavićNěmecko Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–3), 7–6(7–5)

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (3–2 D; 0–0 Č)
Futures (2–2 D; 3–4 Č)

Dvouhra: 9 (5–4)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.20150901azáří 2015Ślęza, PolskoantukaČesko Robin Staněk6–4, 7–6(7–4)
Finalista1.20151001aříjna 2015Oliveira de Azeméis, PortugalskoantukaŠpanělsko Pablo Vivero González6–3, 5–7, 3–6
Finalista2.20160501akvětna 2016Jablonec nad Nisou, ČeskoantukaČesko Marek Michalička6–3, 4–6, 6–7(5–7)
Vítěz2.20170401adubna 2017Lisabon, PortugalskotvrdýPortugalsko João Domingues7–5, 6–1
Finalista1.listopad 2017Šen-čen, ČínatvrdýMoldavsko Radu Albot6–7(6–8), 7–6(7–3), 4–6
Finalista1.březen 2018Ču-chaj, ČínatvrdýAustrálie Alex Bolt7–5, 6–7(4–7), 2–6
Vítěz1.červen 2018Poznań, PolskoantukaJaponsko Taró Daniel6–1, 6–1
Vítěz2.říjen 2018Brest, Francietvrdý (h)Litva Ričardas Berankis7–5, 6–1
Vítěz3.leden 2019Canberra, AustrálietvrdýBělorusko Ilja Ivaška6–4, 4–6, 6–2

Čtyřhra (3 tituly)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
1.20161101alistopadu 2016Leimen, Německotvrdý (h)Polsko Aleksander CharpantidisNěmecko Marvin Möller
Německo Tim Rühl
6–1, 6–3
2.20170401adubna 2017Dauhá KatartvrdýŠvédsko Milos SekulicUSA Anderson Reed
Nizozemsko Sem Verbeek
1–6, 3–3skreč
3.20170801asrpna 2017Bydhošť, PolskoantukaPolsko Michał DembekPolsko Karol Drzewiecki
Polsko Maciej Smoła
6–2, 6–7(9–11), [10–6]

Finále na juniorce Grand Slamu

Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista2015Australian OpentvrdýSlovensko Alex MolčanAustrálie Jake Delaney
Austrálie Marc Polmans
6–0, 2–6, [8–10]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Turnaj2018201920202021202220232024SRV–P
Australian Open2Q1. kolo2. kolo1. kolo2. kolo4. koloČF0 / 69–6
French Open2. kolo1. kolo1. kolo1. kolo4. kolo3. kolo0 / 66–6
Wimbledon1. kolo3. koloNHSF1. kolo4. kolo0 / 510–5
US Open2. kolo1. kolo2. kolo2. kolo2. kolo2. kolo0 / 65–6
výhry–prohry2–32–42–36–45–49–44–10 / 2330–23
Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Hurkacz na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Hubert Hurkacz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240131a31. ledna 2024
  2. a b c d e Hubert Hurkacz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240131a31. ledna 2024
  3. Hubert Hurkacz na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240124a24. ledna 2024
  4. Hurkacz Lifts Maiden Trophy In Winston-Salem [online]. ATP Tour, 24-08-2019 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.