Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský

Hubert Salvátor Toskánský
Arcivévoda Hubert Salvátor v roce 1914
Rodné jméno	Hubert Salvátor Rainer Maria Josef Ignác Habsbursko-Lotrinský
Narození	30. dubna 1894 zámek Lichtenegg u Welsu, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. března 1971 (ve věku 76 let) zámek Persenbeug, Dolní Rakousy, Rakousko
Alma mater	Univerzita Innsbruck
Choť	Rosemary Salm-Salm
Děti	Fridrich Salvátor Anežka Kristýna Marie Markéta Marie Ludovika Marie Adelheid Alžběta Matylda Ondřej Salvátor Josefa Hedvika Valerie Isabela Marie Alberta Marek Emanuel Salvátor Jan Maxmilián Michael Salvátor
Rodiče	František Salvátor Toskánský Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská
Rod	toskánští Habsburko-Lotrinkové
Funkce	člen Panské sněmovny (1917–1918)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hubert Salvátor Toskánský (německy: Hubert Salvator Rainer Maria Joseph Ignatius, Erzherzog von Österreich, Prinz von Toskana; 30. dubna 1894, zámek Lichtenegg u Welsu – 24. března 1971, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy) byl rakouský arcivévoda a princ toskánský z vedlejší toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Původ

Byl třetím potomkem a druhým synem arcivévody Františka Salvátora a Marie Valerie Habsbursko-Lotrinské, dcery císaře Františka Josefa I.. Studoval ve Feldkirchu, na střední škole „Stella Matutina“.

První světová válka

Na počátku první světové války byl zadržen v Anglii. Poté bojoval jako poručík a rytmistr u 4. dragounského pluku na Bugu, u Dubna a u Gorvchova^[kde?]. Později zastával funkci ordonančního důstojníka v Dolomitech u velitelství 9. horské brigády. Na podzim roku 1917 vedl spolu s orientalistou Aloisem Musilem rakouskou misi do Osmanské říše, Sýrie a Palestiny, kterou ho pověřil císař Karel I. Mise spočívala v upevnění zájmů proti vlivu Německa. Mimo to se starali o křesťany a zakládali dobročinná zařízení.

Konec monarchie

V roce 1919 se Hubert Salvátor v prohlášení zřekl privilegií Habsburků, aby mohl dál žít v Rakousku. V Innsbrucku studoval práva na tamní universitě, která roku 1920 ukončil promocí a doktorátem. Později byl jeho majetek vyvlastněn a Hubert Salvátor perzekvován. I přesto pracoval jako lesník v jednom významném lesním hospodářství.

V roce 1946, v době ruské okupace, byl předsedou obecního výboru v obci Persenbeug. Byl pohřben ve zdejší rodinné hrobce.

Manželství a potomci

V roce 1926 se oženil s princeznou ze Salm-Salmu, Rosemary. Svatba se konala na zámku Anholt ve Vestfálsku. Manželům se během pětačtyřicetiletého manželství narodilo třináct dětí:

• Fridrich Salvátor (27. listopadu 1927 – 26. března 1999)
• Anežka Kristýna (14. prosince 1928 – 17. dubna 2007) ⚭ 1949 Karel Alfréd z Lichtenštejna (16. srpna 1910 – 17. listopadu 1985)
• Marie Markéta (* 29. ledna 1930)
• Marie Ludovika (31. ledna 1931 – 17. dubna 1999)
• Marie Adelheid (28. července 1933 – 10. října 2021)
• Alžběta Matylda (18. března 1935 – 9. října 1998) ⚭ 1959 Jindřich z Auersperg-Breunneru
• Andreas Salvátor (* 28. dubna 1936)^[1]
• Josefa Hedvika (* 2. září 1937), ⚭1969 hrabě Klemens z Waldstein-Wartenbergu
• Valerie Isabela (* 23. května 1941), ⚭ 1966 Maxmilián Ondřej Bádenský (* 3. července 1933)
• Marie Alberta (* 1944)
• Markus Emanuel Salvátor (* 2. dubna 1946), ⚭ 1982 Hilda Jungmayr
• Jan Maxmilián (* 18. září 1947)
• Michael Salvátor (* 2. května 1949)

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 157-158. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský na Wikimedia Commons
• (anglicky) Stručný životopis na stránkách The Peerage