Hubička (povídka)

Tato povídka Karoliny Světlé patří mezi její díla inspirovaná a odehrávající se na české vsi. Realisticky vykreslený obraz života vesnice v polovině 19. století dává nahlédnout do zvyků i vztahů na vsi a snaží se ukázat na to, co je ve vztahu muže a ženy považováno za společností přípustné a co ne. Hlavní hrdinka trvající na svých zásadách je zde považována za tvrdohlavou a z pohledu muže odmítající podřídit se jeho přáním a touhám. Tím se povídka řadí mezi autorčina díla zabývající se postavením a právy žen v osobním i společenském životě.

Známou je povídka také proto, že posloužila Elišce Krásnohorské jako námět pro libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany.

Děj povídky začíná překvapivou smrtí mladé Lukášky. Její manžel, Lukáš Paloucký, zůstává sám s malým děckem na statku. Drží za zemřelou manželku „předepsaných“ šest neděl smutku a celou tu dobu doufá, že si bude moci pak vzít svoji dávnou lásku Vendulku Palouckou, na kterou nikdy nepřestal myslet, i když jej rodiče oženili s jinou ženou, ale nechtěl být proti jejich vůli.

Po šesti týdnech od pohřbu nechá za zemřelou sloužit poslední mši a podle zvyku zapije svůj smutek z její smrti s přáteli. Po té sebere švagra a jde za starým Palouckým, přezdívaným ve vsi kmotr Stejskálek, žádat o ruku jeho dcery Vendulky. Snadno se dohodnou, že Vendulku dostane za ženu. Jenom kmotr Stejskálek jej varuje, že Vendulka je tuze tvrdohlavá, a protože on, Lukáš, je také tvrdohlavý, nemusí to dělat v jejich domácnosti dobrotu. Nikdo však na jeho upozornění nedá.

Vendulka se hned nastěhuje k Lukášovi na statek, protože mu chce pomoci s dítětem a velkým hospodářstvím, aby nemusel na dobu do svatby najímat na pomoc někoho cizího za peníze. Protože jejich svatbu musí posvětit biskup, mohla by to být doba dosti dlouhá. O vše se ihned začne pečlivě starat a i místní čeládka si ji oblíbí. V první večer Lukáš Vendulku hned políbí jako za starých časů, kdy se spolu scházeli. Jenže ona se mu brání a nechce to, dokud nebude svatba, protože zatím cítí, že on stále patří své první ženě. Přitom Lukáše přesvědčuje, že jediným důvodem, proč se k němu ihned nastěhovala, je opravdu pouze snaha mu z lásky pomoci s jeho dítětem a statkem.

Protože Lukáš je také hlava paličatá, začne odcházet do hospody a dlouho do noci popívat, i když to předtím nikdy nedělal. Ona jeho počínání chápe, ale stále mu odmítá dát hubičku, po které on převelice touží. Vendulčino odmítání a stálost jejího názoru jej podněcuje stále k větším schválnostem, které vyvrcholí jednoho večera, kdy si Lukáš před statek přivede muziku a nějaká děvčata, s nimiž provokativně tančí. Vendulka se proto rozhodne od něj odejít a dát se někde do služby, aby se nemusela na jeho výstupy a její zesměšňování před celou vesnicí dívat. Tak nechá v noci dítě na služku a odejde.

Když on se baví s chasou a muzikanty, postupně si uvědomí, že přece jen má Vendulku rád a není hezké ji takto ubližovat. Vrátí se od zábavy domů a tam zjistí, že Vendulka odešla. Přitom si uvědomí, že skutečná láska nespočívá v tom, že se mu Vendulka podřídí, ale v tom, že se mají navzájem v úctě. Vendulka šla zatím ke své staré tetě Martince, aby spolu s ní pašovala drahé látky přes hranici, a tak si vydělala nějaké peníze. Na první společné cestě se velmi vyleká starého pašeráka, když ten na ni míří bambitkou, a rozhodne se, že tímto způsobem se nebude živit, raději se vrátí ke svému Lukášovi a bude k němu vstřícnější. Vendulka se s Lukášem setkává u domu Martinky, kde si s radostí a láskou padnou do náruče a políbí se jako za starých časů.

• Digitalizovaná vydání díla Hubička v Národní digitální knihovně.