Huculové

Huculové; Гуцули
	Huculové, 1934
Populace
	25 290
Ukrajina	21 400
Rumunsko	3 890
Jazyk(y)
	ukrajinština
Náboženství
	Ukrajinská řeckokatolická církev, pravoslaví, katolická menšina
Příbuzné národy
	Bojkové, Lemkové, Doliňané

Huculové (ukr. гуцули, sg. гуцул; rum. Huţuli, sg. Huţul, pol. Huculi, sg. Hucuł) jsou východoslovanské etnikum obývající svahy Karpat na rumunsko-ukrajinském pomezí, zejména oblast Čornohory^[3] (části Zakarpatské, Ivanofrankivské a Černovické oblasti Ukrajiny a rumunských žup Maramureš a Suceava v historické Bukovině). Centrem Huculů v Zakarpatské oblasti je město Jasiňa a v Ivanofrankivské oblasti město Kolomyja, většina Huculů však žije v horských vesnicích.

Samotní Huculové v minulosti označovali sami sebe za „Rusíny“. V současnosti se vlivem asimilace většina Huculů hlásí k ukrajinské národnosti, jen malá část k rusínské národnosti;^[4] někteří rumunští Huculové pak udávají také rumunskou národnost. Ukrajinskými úřady jsou pokládáni za Ukrajince.^[5] Avšak spíše než sebeidentifikace s národem existuje u Huculů silné vědomí územní příslušnosti.^[6] Nábožensky jsou Huculové převážně řeckokatolíci a pravoslavní.

Dějiny a kultura

Huculové hovoří svébytným a vůči standardní ukrajinštině méně srozumitelným nářečím rusínštiny. Mají vlastní zvyky, kulturu a kroje. Život v huculských horských vesnicích popsala mj. spisovatelka Olha Kobyljanska. Cenným svědectvím o kultuře a tradici Huculů a celé multietnické Verchovyny je dílo Stanisława Vincenze.^[7]^[8]

Od jména byl odvozen i název pro horské plemeno koní chované původně v rumunské Bukovině. Je to tzv. huculský kůň (hucul).

Po skončení první světové války si obyvatelé kraje vytvořili Huculskou republiku. Ta však trvala pouhé čtyři měsíce.

Reference

↑ [1]
↑ Archivovaná kopie. www.eliznik.org.uk [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-05.
↑ Maramures.de – Etnische Grenzen der Huzulen
↑ Seznam encyklopedie, heslo Huculové^{[nedostupný zdroj]}
↑ Encyclopedia of Ukrajina, heslo Hutsuls
↑ Rusíni v Rumunsku, in: Podkarpatská Rus, 5-6/2003. www.podkarpatskarus.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-06.
↑ MLEJNEK, Josef. Stanisław Vincenz – cádik v huculském kožichu. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 103–106. Dostupné online.
↑ GRZYWACZEWSKI, Tomasz. Smazané Vincenzovo Huculsko. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 107–110. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Huculové na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Hucul ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Huculové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

(německy) Die Huzulen – stránky zaměřené na folklór a tradice
(anglicky) TryUkraine – Huculský region Ukrajiny Archivováno 19. 12. 2012 na Wayback Machine.
(anglicky) Encyclopaedia of Ukraine, heslo Hutsuls
(rumunsky) Rumunské stránky o Huculech a huculštině Archivováno 18. 9. 2009 na Wayback Machine.

[1] [1]

[2] Archivovaná kopie. www.eliznik.org.uk [online]. [cit. 2014-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-05.

[3] Maramures.de – Etnische Grenzen der Huzulen

[4] Seznam encyklopedie, heslo Huculové^{[nedostupný zdroj]}

[5] Encyclopedia of Ukrajina, heslo Hutsuls

[6] Rusíni v Rumunsku, in: Podkarpatská Rus, 5-6/2003. www.podkarpatskarus.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-06.

[7] MLEJNEK, Josef. Stanisław Vincenz – cádik v huculském kožichu. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 103–106. Dostupné online.

[8] GRZYWACZEWSKI, Tomasz. Smazané Vincenzovo Huculsko. Kontexty. 2021, roč. XIII, čís. 1/2021, s. 107–110. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Navigation

Navigace

Tématické portály

Huculové

Obsah

Dějiny a kultura

Reference

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce