Hudba z Marsu

Hudba z Marsu
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka105 min
Žánrkomedie
Námět a scénářJán Kadár
Elmar Klos
Vratislav Blažek
RežieJán Kadár
Elmar Klos
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJaroslav Marvan
Josef Bek
Oldřich Nový
Alena Vránová
Otomar Krejča
Bohuš Záhorský
ProdukceStudio uměleckých hraných filmů Praha
HudbaJan Rychlík
KameraRudolf Milič
StřihJosef Dobřichovský
Výroba a distribuce
Premiéra27. května 1955
DistribuceNárodní filmový archiv
Hudba z Marsu na FPČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hudba z Marsu je československá filmová hudební komedie, zasazená do období rozkvětu Československé socialistické vlasti. Film byl natočen pod vedením proslulého režisérského dua Ján Kadár a Elmar Klos. Spolu s Vratislavem Blažkem jsou spoluautory námětu k filmu, a potažmo i samotného scénáře, který byl realizován v roce 1955.

O filmu

Distribuce a projekce

Premiéra filmu byla promítána dne 27. května 1955, v pražském kině Blaník, a stejného dne i na Slovensku.
Distribuce na DVD: Od: 16. září 2007 jako příloha deníku Aha!, od 6. prosince 2010, 11. prosince 2013 a 16. dubna 2014 Filmexport.

Herecké obsazení

Tento snímek se může pochlubit plejádou tehdejších předních českých herců a hereček, mezi které bez pochyby patří například Oldřich Nový, Josef Bek, Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Lubomír Lipský, Josef Kemr a Jan Werich. Z ženského zastoupení je to potom Stella Zázvorková a Alena Vránová. Na natáčení se podílelo bezmála šest set komparzistů.

Natáčení

Interiéry k filmu se točily převážně v Hostivařských ateliérech.[1]Zatímco natáčení exteriérú bylo celkem výpravné, a probíhalo nejen v různých částech Československa, ale i Prahy. Úvod filmu a jeho třetí čtvrtina se natáčela v Telči, na náměstí Zachariáše z Hradce, v zámeckém parku a na Štěpnickém rybníce. Druhá čtvrtina potom v Mariánských lázních na Goethově náměstí a na kolonádě Rudolfova pramene. Dále pak ve Velkých Žernosekách u Mariánského viničního domku a u přívozu. Poslední část filmu a jeho konec se točil v Praze, a to převážně na Malé Straně, Novém Městě a Hradčanech.[2]

Hudba

Jako každý hudební film je i tato komedie plná hudby, kterou měl na starost i s dramaturgií Jan Rychlík. Průvodní melodie nahrál Filmový symfonický orchestr (FISYO), který řídil Milivoj Uzelac. Sólo na housle zahrál Ivan Kawaciuk. Dále ve filmu účinkovali Orchestr Karla Vlacha, Ústřední hudba AČR (tehdejší název Ústřední hudba Československé armády) pod vedením majora Karla Pravečka a Harmonyton. K tanci byl pozván taneční soubor Lúčnica.
Ve filmu zazněly následující písně a skladby:[3]

  • Proč myslet na zítřek? – Hudba a text Jaroslav Moravec, zpěv Oldřich Nový
  • Svatební – Hudba Jiří Sternwald, text Vratislav Blažek, zpěv Oldřich Nový
  • Milion – Hudba Jiří Sternwald, text Vratislav Blažek, zpěv Oldřich Nový a Josef Bek
  • V horním konci svíťa – zpěv Alena Vránová
  • Pod našima okny teče vodička – zpěv Blažena Slavíčková
  • Uspávanka – Hudba Jan Rychlík, text Vratislav Blažek, zpěv Oldřich Nový a Josef Bek[4]
  • MarinarellaJulius Fučík
  • Vjezd gladiátorů – Julius Fučík

Hudbou a názvem tohoto filmu se nechala inspirovat stejnojmenná slovenská kapela z Trnavy. Na jejich albu Supervýlet z roku 1998, jsou jednotlivé písničky propojeny právě zvukovými ukázkami z filmu.[5]

Děj

Úvodem filmu nás provází Hana Jelínková (Alena Vránová), která představuje nově vzniklý závodní orchestr a jeho členy, zaměstnance nábytkářského podniku MARS (Maršovské sdružené nábytkárny). O samotný vznik závodního orchestru se nechtěně postaral Václav Řehák (Jaroslav Marvan), předseda závodní rady, když se při návštěvě náměstka ministra (Otomar Krejča) vychloubal, slovy „ovšem kdybychom chtěli, tak může klidně postavit takový, řekněme třicetičlenný závodní orchestr, trumpetu neslevím!“ Na tato slova se náměstek ministra při tanci domluví s Hanou Jelínkovou, a nechá poslat podniku MARS hudební nástroje pro třicetičlenný závodní orchestr. Při vykládáni zásilky nástrojů, je přítomna i televize, což jim vynese mediální ohlas, neboť záběry byly použity ve filmovém týdeníku. Také díky tomu, a na prosebné naléhání Václava Řeháka, vznikne při výjimečném zasedání závodní orchestr. V podstatě nikdo moc neumí na nic hrát, ale ze strachu z možné ostudy pilně trénují pod taktovkou Jana Tomana. Po pár dnech napíše Hana Jelínková dopis Svazu hudebních skladatelů s prosbou, zda by neposlali patrona pro nově vzniklý orchestr. Je jí vyhověno, a na scéně se objevuje skladatel Jiří Karas (Oldřich Nový). Přichází přímo do probíhající zkoušky orchestru, a se slovy „Co to je? Hudba z Marsu?“ prchá, následován Hanou Jelínkovou, která ho posléze přemluví, a Jiří Karas se uvolí k vedení orchestru. Po pár dnech cvičení a rámusu po celém městě, se zvedne vlna odporu, především z řad spolubydlících, v čele s Šimáčkovou (Stella Zázvorková), a jdou si stěžovat k Václavovi Řehákovi. Po této a dalších stížnostech i u ředitele závodu (Bohuš Záhorský) mimořádně zasedá závodní rada, kde vznese výborný nápad Jiří Karas, a celý soubor se vydá na podnikovou zotavenou. Hned při první zastávce v lázních Studená Teplá (Mariánské lázně) se setkají s nedorozuměním a jsou nuceni vystoupit před diváky. Vystoupení natáčí rozhlas, a díky hudební grotesce Z pekla štěstí, ve které zahráli v podstatě jen hudební škály, se stanou slavnými a žádanými po celé republice. Po odehrání skladby úprkem mizí, a azyl nalézají v JZD, kde je hodný předseda (Jaroslav Vojta) schovává před novináři. V podniku MARS, se zatím množí žádosti o vystoupení orchestru, a na to konto se je Hana Jelínková vydá hledat. Nalézá je v již zmiňovaném JZD, kde zrovna probíhá poslední generální zkouška vinařské polky. S touto skladbou se chystají přivítat náměstka ministra, který přijíždí na prohlídku místních vinic, ovšem netuší, že na parníku spolu s náměstkem přijíždí i Orchestr lidové tvořivosti. Ten začne hrát, závodní orchestr z MARSU se rozuteče, a cestou domů v se autobuse rozhodne o jeho ukončení, a orchestr se rozpadá. Ovšem po příjezdu do rodného města jsou mile přivítáni spoluobčany, kteří jim předají pozvánku na přehlídku nejlepších závodních orchestrů. Ani to však nepřinutí členy k jeho znovuobnovení. Až po naléhání Hany Jelínkové a Jiřího Karase, kvůli zahrání svatebního pochodu, se Václav Řehák i ostatní rozhodnou o znovuobnovení orchestru, a vydají se na zmiňovanou přehlídku nejlepších závodních orchestrů. Po příchodu však nejsou vpuštěni do Valdštejnské zahrady, jsou vyhoštěni předsedou SPKPL (Lubomír Lipský), a za doprovodu strážníka odcházejí. Cestou na strážnici však potkají plačící dítě, zahrají mu uspávanku, a poté je strážník opouští. Když to zjistí, nabídne se dědeček plačícího dítěte (Stanislav Neumann), že je do Valdštejnské zahrady zavede kanalizací a vydají se na cestu. Dojdou až pod fontánu, vycházejí otvorem ven, ale zjišťují, že se ocitli pod pódiem, na kterém již probíhá program. Ten se blíží ke konci, když v tom bubeník Karel Kalousek (Oldřich Dědek), podá Janu Tomanovi pilu. Proříznou si cestu ven, vstupují na jeviště s písní Milion, se kterou vyhrávají přehlídku nejlepších závodních orchestrů, a náměstek ministra jim osobně předává cenu vítězů.

V ději celého filmu je vykreslen i milostný příběh Hany Jelínkové a Jana Tomana, kteří se chtějí vzít, ovšem Jan Toman se zaváže, že dokud nebude orchestr schopen zahrát jim na svatbě, tak se neožení. Tento milostný příběh je však narušen příchodem Jiřího Karase, a Jan Toman se domnívá, že si něco začal s Hanou Jelínkovou, ale ke konci se vše vysvětlí.

Obsazení

U jednotlivých rolí je uveden i hudební nástroj, na který hráli coby členové závodního orchestru.

Jaroslav MarvanVáclav Řehák (předseda závodní rady, suzafon)
Josef BekJan Toman (novátor, kapelník)
Oldřich NovýJiří (Hary) Karas (skladatel, patron)
Alena VránováHana Jelínková (kulturní referentka)
František KováříkJindřich Kebort (dědeček Hany, trubka)
Otomar Krejčanáměstek ministra
Bohuš Záhorskýředitel Marsu
Stanislav Neumannmalostranský dědeček
Jaroslav Vojtapředseda JZD
Lubomír LipskýHoloubek (referent SPKPL)
Eman FialaBřezina (vedoucí dílny, flétna)
Karel EffaKulhánek (účetní , kytara, violoncello)
Josef HlinomazBedřich Šimáček (obsluha pily, pozoun)
Josef KemrVeselý (činely)
Václav Tréglpořadatel
Jan Werichdivák
Oldřich DědekKarel Kalousek (bubeník)
Antonín Jedličkaučeň (klarinet, harmonika)
Stella ZázvorkováŠimáčkova manželka
Božena ObrováKalouskova manželka
Vratislav Blažekreportér
Josef Pehrčlen souboru
Jaroslav Cmíralkapelník Ústředí lidové tvořivosti
Rudolf PrincNovotný (hlavní pořadatel)
Ján MaškalKulíšek (rozhlasový režisér)
Vladimír Dvořákdivák
Ladislav BalážLájoš (housle)
Rudolf Pellarnáměstkův tajemník
Jaroslav Šterclobsluha čerpací stanice pohonných hmot
Ferdinand Krůtarekreační referent

Tvůrci

Technická Specifikace

Technické vlastnosti filmu.[6]
Celkový čas: 1 h, 45 min (105 min)
Zvukové kanály: 1, Mono
Obraz: RGB, barevný (Agfacolor)
Poměr stran: 4:3 (1,37:1)
Délka filmové pásky: 3 058 metrů
Formát negativu: 35 mm

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“