Hudební cena Léonie Sonning
Hudební cena Léonie Sonning | |
---|---|
Udělováno | nejlepšímu mezinárodnímu hudebnímu skladateli nebo hudebníkovi |
Země | Dánsko |
Uděluje | Hudební nadace Léonie Sonning |
Cena | 600.000 dánských korun |
První ročník | 1959 |
Hudební cena Léonie Sonning je dánská hudební cena, považována za nejvyšší dánské hudební ocenění. Uděluje se každoročně nejlepšímu mezinárodnímu hudebnímu skladateli nebo hudebníkovi.
Prvně byla v roce 1959 udělena Igorovi Stravinskému. V současnosti laureáty vybírají ředitelé The Léonie Sonning Music Foundation (Hudební nadace Léonie Sonning), založené v roce 1965.
Diplom ceny je v dánštině a cena je honorována sumou 600.000 dánských korun (přibližně dva miliony českých korun). Součástí ceny je monotyp, který vytvořila dánská malířka Maja Lisa Engelhardt. Ocenění jsou zvaní na koncert, pořádaný typicky v Kodani a jsou vybídnuti k výuce nejlepších dánských hudebníků.
Ocenění nemá přímou souvislost s jinou cenou, Sonning Prize, což je dánské ocenění udělované nadací na památku posledního manžela Sonningové, Carla Johanna Sonninga.
Laureáti
- 1959 –
Igor Fjodorovič Stravinskij
- 1965 –
Leonard Bernstein
- 1966 –
Birgit Nilsson
- 1967 –
Witold Lutosławski
- 1968 –
Benjamin Britten
- 1969 –
Boris Christoff
- 1970 –
Sergiu Celibidache
- 1971 –
Arthur Rubinstein
- 1972 –
Yehudi Menuhin
- 1973 –
Dmitrij Šostakovič
- 1974 –
Andrés Segovia
- 1975 –
Dietrich Fischer-Dieskau
- 1976 –
Mogens Wöldike
- 1977 –
Olivier Messiaen
- 1978 –
Jean-Pierre Rampal
- 1979 –
Janet Baker
- 1980 –
Marie-Claire Alainová
- 1981 –
Mstislav Rostropovič
- 1982 –
Isaac Stern
- 1983 –
Rafael Kubelík
- 1984 –
Miles Davis
- 1985 –
Pierre Boulez
- 1986 –
Svjatoslav Richter
- 1987 –
Heinz Holliger
- 1988 –
Peter Schreier
- 1989 –
Gidon Kremer
- 1990 –
György Ligeti
- 1991 –
Eric Ericson
- 1992 –
Georg Solti
- 1993 –
Nikolaus Harnoncourt
- 1994 –
Krystian Zimerman
- 1995 –
Jurij Bašmet
- 1996 –
Per Nørgård
- 1997 –
András Schiff
- 1998 –
Hildegard Behrens
- 1999 –
Sofia Gubajdulina
- 2000 –
Michala Petri
- 2001 –
Anne-Sophie Mutter
- 2002 –
Alfred Brendel
- 2003 –
György Kurtág
- 2004 –
Keith Jarrett
- 2005 –
John Eliot Gardiner
- 2006 –
Yo-Yo Ma
- 2007 –
Lars Ulrik Mortensen
- 2008 –
Arvo Pärt
- 2009 –
Daniel Barenboim
- 2010 –
Cecilia Bartoli
- 2011 –
Kaija Saariaho
- 2012 –
Jordi Savall
- 2013 –
Simon Rattle
- 2014 –
Martin Fröst
- 2015 –
Thomas Adès
- 2016 –
Herbert Blomstedt
- 2017 –
Leonidas Kavakos
- 2018 –
Mariss Jansons
- 2019 –
Hans Abrahamsen
- 2020 –
Barbara Hannigan
- 2021 –
Unsuk Chin
- 2022 –
Pierre-Laurent Aimard
- 2023 –
Evelyn Glennie
- 2024 –
Emmanuel Pahud
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léonie Sonning Music Prize na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.